Havaj (anglicky Hawaii [həˈwaɪ.iː], havajsky/havajská angličtina Hawaiʻi; historický název Sandwichovy ostrovy), je 50. spolkový stát USA rozkládající se v Tichém oceánu na Havajských ostrovech. Metropolí státu je Honolulu. V rámci samotných Spojených států amerických jde o jediný čistě ostrovní stát a zároveň i nejjižnější stát celé unie, navíc dislokovaný relativně dost daleko od americké pevniny.
Poprvé byly Havajské ostrovy obydleny nejpozději zhruba okolo roku 1000 Polynésany, patrně ze souostroví Markézy (někteří antropologové věří, že se tak mohlo stát již okolo roku 300, tento náhled však není dostatečně podložen). Až do konce 18. století žili obyvatelé Havaje v izolované kastovní společnosti vedené náčelníky a šamany. Řídili se nábožensko-společenským systémem různých tabu celkově nazývaným kapu. V roce 1778ostrovy objevil pro evropskou civilizaci James Cook.
Během návštěvy Jamese Cooka na Havaji, abdikoval náčelník Havajských ostrovů. Během mocenských bojů o uvolněné místo byl James Cook zabit. V následujícím období v letech1780 až 1795 se v průběhu několika bitev podařilo ovládnout ostrovy náčelníkovi Kamehamehaovi.
Po ovládnutí ostrovů a násilném připojení ostrova Kauai v roce 1810 sjednotil všechny ostrovy v Havajské království a sebe prohlásil králem Kamehamehou I. (označovaným také jako Král Kamehameha velký – anglicky King Kamehameha the Great).
Roku 1872 zemřel jeho potomek Kamehemeha V. a Havajská vláda zvolí Lunalila, který zemřel dva roky nato. V roce 1874 tedy proběhnou další volby, ve kterých je 45člennou komisí zvolen Kalākaua. S touto volbou nesouhlasí domorodí obyvatelé Havaje, kteří se obávají, že Kalākaua je zastánce zájmů amerických plantážníků. Kalākaua v královském úřadu překvapuje a po celou dobu zastává postoje, kterými tvrdě hájí Havajskou nezávislost a zájmy chudých domorodců. Mezi lety 1881 a 1883 vyráží jako první hlava státu v historii na cestu kolem světa, aby zvýšil prestiž a povědomí o Havajské státnosti během té doby předá trůn své sestře Liliuokalani, která zakáže imigraci Číňanů, kteří do země rozšířili neštovice, čímž ještě více rozčeří vztahy s americkými plantážníky, kteří Číňany zaměstnávají. Po svém návratu se Kalākaua střetne s německým kancléřem Bismarckem, když se snaží vytvořit unii se Samoou, o jejíž kolonizaci se Německo tou dobou pokouší. Dále je Kalākaua v roce 1887 násilím donucen přijmout ústavu, která omezuje jeho pravomoci. V zemi dochází k povstání na jeho podporu, které vyčerpaný Kalākaua už může jen sledovat. V roce 1891 umírá. Krátce předtím pronese slavnou větu "Vyřiďte mému lidu, že jsem se snažil." V roce 1890 zruší USA clo na cukr všem státům, což přivodí Havaji, která dříve měla monopol, a především zdejším plantážníkům ekonomické potíže. Havajská liga vedená plantážníky poté žádá USA o intervenci za účelem svržení královny Liliuokalani. V roce 1892 na území Havaje skutečně vstupují americké jednotky. V lednu 1893 se Liliuokalani vzdává trůnu po dobytí jejího paláce. Havajská liga vyhlásí revoluční republiku a žádá USA o anexi svého území, stane se tak v roce 1898 na základě Newlandsovy rezoluce.
Hawaii je největší ostrov v Havajském souostroví. Byl vytvořen splynutím dvou velkých vulkánů – Mauna Kea (4200 m) a Mauna Loa (4160 m). Se svým úpatím, které spočívá na mořském dnu 5500 m pod hladinou moře, je Mauna Kea nejvyšší horou světa; výškový rozdíl mezi základnou a vrcholem je větší než výška Mount Everestu nad mořskou hladinou. Mauna Kea je sopka v období klidu, snad vyhaslá. Naproti tomu Mauna Loa je jednou z nejčinnějších sopek na světě. Její nejaktivnější sopouch, Kilauea, se nachází na jihovýchodním svahu. Obvod vnějšího okraje kaldery Kilauea dosahuje 13 km.
Zdroj informací : http://cs.wikipedia.org/wiki/Havaj
První reálné obrysy našeho výletu na Havaj se začaly rýsovat koncem léta, kdy se blížila expirace Pájových nalítaných mil ve věrnostním programu ČSA a bylo tedy třeba vymyslet, jak je utratit. Jednoznačně nejvíc muziky za nejmíň peněz představovala letenka na Havaj s Korean Air za 80 tisíc mil, což pro Páju nebyl problém, mně trocha mil chyběla, ale s tím mi naštěstí pomohl kolega Štěpán. Po několikerých návštěvách klientského centra ČSA se povedlo v návalu zájemců vybrat i pro nás oba vyhovující termín. Jen přímý let Soul - Praha už byl rozebrán, cestou tam si proto zaletíme ještě do Amsterdamu. A ano, letíme tedy zadarmo, resp. za letištní taxy cca 4000 Kč :)
V den odletu odjíždíme dopoledne z našeho bytu, sbaleni do dvou příručních zavazadel a jednoho velkého kufru. Na letiště dorazíme tři hodiny před odletem a po check-inu se odebereme trávit čas do odletu ve společnosti dobrého jídla a pití v business salonku "Erste Premier Lounge" ... Já to ještě nezmínila? Při přesunu na druhou stranu světa si budeme užívat všechny výhody a především pohodlí Business třídy :)
Pokud se vám bude zdát, že nám v reportážích trochu nesedí datumy, je to tím, že překračujeme spoustu časových pásem a navíc překročíme datovou hranici. Takže v pátek 22. února večer nasedneme do letadla v Soulu, abych přistáli v Honolulu v pátek 22. února ráno. Ale nepředbíhejme.
Tento přesun absolvujeme v letadle Airbus A330-300, opět v Business třídě. Tentokrát máme přiřazená sedadla přes uličku, ale usměvavá letuška nám nabídne přesazení na volnou dvojici sedadel. Let si užíváme naprosto stejně jako ten předchozí, opět večeře se šesti chody, hlavní chod tentokrát dokonce vybíráme ze čtyř možností. Můj drahý opět volí hovězí steak medium, já zkouším korejskou specialitu Bibimbap, o které si mohli přečíst pravidelní čtenáři už v reportu z cesty na Nový Zéland. Připravím si jídlo podle přiloženého návodu a docela mi chutná :)
Číst dál: 22.2.2013 - Seoul - Honolulu - Kona - Hilo (Big Island)
Ráno se probouzíme do prudkého lijáku. Nad ránem se dokonce ozývala hrozivě znějící bouřka. Takhle mocně zní bouřka vždycky, když je přímo mezi horami Mauna Kea a Mauna Loa, vysvětluje u snídaně majitelka penzionu, paní Maureen. K snídani nám připraví horu palačinek s asi deseti různými sirupy na výběr a misku ovoce. Potkáváme se tu se starším párem, ptají se odkud jsme a na odpověď "Czech Republic" se tváří trochu nejistě, pán prý zná nějaké "Tschechoslowakei", jestli je to ono. No na to, že jsou z Německa, by si mohli rozdělení naší republiky za těch dvacet let všimnout :-) Radíme se s Maureen, co podniknout v tomhle dešti. Je velmi ochotná, ukazuje nám různá místa na mapě, půjčuje nám jejího průvodce, který je prý ještě lepší než náš Lonely Planet, dává nám spoustu užitečných rad a ještě půjčuje chladící box na cestu. Mám trochu obavu z toho počasí, ale Pája mě ujišťuje, že nemám mít strach, že počasí je zařízený. A má pravdu, prší pouze během převezdů autem a kdykoli chceme vystoupit a jít se projít, déšť ustupuje. Ale pěkně popořádku :-) Venku máme něco přes dvacet stupňů, když se po snídani vydáváme na místní farmářský trh s bohatou nabídkou ovoce, potravin, ale i havajských suvenýrů. Pak nakoupíme sendviče, abychom měli přes den co jíst - dostali jsme doporučení na restauraci Freddy's mimo hlavní třídy, kde prý dělají výborné a veliké. A opravdu, sendvič za 5,50 dolarů je doslova přecpán masem, sýrem a všelijakou zeleninou.
Číst dál: 23.2.2013 - Big Island: Rainbowfalls, Akaka State park, Volcanoes National Park
Dnes už se budíme do o poznání lepšího počasí. Venku se sice občas spustí lehký tropický deštík, ale sluníčko a téměř modrá obloha jsou příslibem hezkého dne. Po snídani sedáme do našeho Forda Escape a vyrážíme směr jihovýchod, od Maureen dostaneme zapůjčené deky na pláž a chladící schránku, kterou opět naplníme výbornými sendviči od Freddyho. První zastávka je po zhruba deseti mílích - Lava Tree state park poblíž města Pahoa, kde můžeme vidět zajímavé útvary z lávy, které jakoby rostly ze země podobně jako stromy. Kromě toho je tu nádherná vegetace, především obří kapradiny, monstery šplhající desítky metrů po stromech a překrásné keře krotonů.
Číst dál: 24.2.2013 - Big Island: Red Road, Pana'ewa Rainforest Zoo, Mauna Kea
Ráno začíná opět snídaní, u které se seznamujeme s cestovatelskou trojicí z Ukrajiny, nyní žijící v Kanadě. Vyměňujeme si zážitky z navštívených míst a na jejich doporučení se rozhodneme zastavit se po cestě ve Waipio Valley. Hlavním cílem ovšem dnes bude opět Mauna Kea, ale tentokrát za bílého dne a pokud možno, až úplně na vrchol.
Sbalíme se, sedáme do auta a zhruba za půl hodiny přijíždíme k vyhlídce Waipio, odkud se nám nabízí nádherný pohled dolů do údolí s černou pláží. Dá se samozřejmě sjet až dolů, ale oficiálně tam smí jen 4x4 vozidla, my máme pouze AWD. Cesta dolů je opravdu příšerný rozbitý krpál, pěšky ani omylem a Fordem by to byl dost risk, tak se spokojíme s pohledem seshora a pár fotografiemi a vyrážíme dál.
Dnes vstáváme nechutně brzy, už v pět ráno. Před desátou nám totiž odlétá letadlo z asi dvě hodiny jízdy vzdálené Kony a přepraví nás na další ostrov, Maui. Pobalíme věci, nachystáme sváču na cestu a před šestou vyrážíme. Tentokrát přejedeme celou legendární cestu Saddle Road, z Hila až téměř k západnímu pobřeží, míjíme hory Mauna Kea a Mauna Loa barvící se vycházejícím sluncem do růžova. Téměř celou cestu nám počasí přeje, prší jen minimálně a východ slunce nám nabízí krásné scenérie.
Pro nadpis dnešního článku bych si klidně mohla vypůjčit název nejznámějšího díla Jacka Kerouacka - On the Road, neboli na cestě. Dnes totiž máme v plánu vydat se na celodenní cestu do města Hana, kterou většina cestopisů uvádí jako jednu z největších atrakcí tohoto ostrova. Z Kahului nás čeká 83 km pobřežní silnice a především nepředstavitelných 617 zatáček a 56 většinou jednosměrných mostů.
Do našeho Jeepu Wrangler sedáme kolem jedenácté, za rohem objevíme náš oblíbený Foodland a zásobíme se jídlem a především pitím na celý den. Pak už jedeme podle navigace na východ, hned za Kahului projíždíme ještě městečkem Paia, které působí dojmem divokého amerického západu. Toto je poslední civilizace, dál následuje jenom prales, pobřeží, pláže a občas po krajině rozházené domečky.
Na dnešní den mám domluveno potápění na nejlepších lokalitách Maui. Sraz je v 6:15 v 10mil vzdáleném Maalaea Harbor. Takže vstávám v 5:30, pobalím nejdůležitější věci jako je podvodní foťák (díky George_D), certifikaci, potápěčský deník, plavky a vyrážim. Dle navigace příjíždím spolehlivě do přístavu k pobočce Maui Dive Shop, kde probíhá Check in. Mimochodem tenhle Shop získal od TripAdvisoru Certificate of Excellence 2012, takže jsem s výběrem nešlápnul vedle.
Po vyplnění nudných papírů fasuju neoprén a ploutve, poberu věci z auta (v přístavu je bezplatný parking) a mířím na loď, která je přivázaná z druhé strany mola. Při příchodu mě vítá kapitán Mark, zároveň mi ukazuje co a jak na lodi chodí. Součástí výletu je i snídaně, která je již připravena. Míchaná vejce, slanina, na zakousnutí pak nějaký cake, cookie, ananas a pomeranče. Jelikož sem si na hotelu nestihnul dát ani kafe, tak využívám nabídky a v klidu posnídám, než dorazí ostatní a můžeme vyplout směrem Molokini Crater.
Vyrážíme lehce po sedmé a k našemu cíli je to zhruba půl hodiny plavby. Cestou kapitán několikrát zpomaluje a otáčí loď tak, abychom měli dobrý výhled na velryby, které se přibližují k pobřeží. Cestou si nás instruktoři rozdělí do tří skupin po čtyřech a provedou asi 10min brífink, kde nám sdělí určitá pravidla, které je "vhodné" dodržovat. Dostal jsem přiděleno číslo 25, podle kterého si poznám svoje BCD.
Dnešní ráno si užíváme v klídku a pohodičce, nemáme kam spěchat, plánujeme totiž navštívit národní park v okolí sopky Haleakala a musíme před stoupáním do výšek kolem 3.000 metrů dodržet bezpečnostní pauzu 24 hodin od Pájova včerejšího ponoru. Kolem osmé tedy servíruju snídani na terase našeho pokoje v prvním patře, mezi korunami palem s výhledem na oceán. Ceny potravin jsou tu přijatelné, bagel stojí obvykle do dolaru, bagety nebo větší druhy pečiva kolem dvou. Šunka, sýry, másla lehce dražší než u nás. Ovoce zhruba stejně drahé, ale kvalita je pochopitelně o mnoho tříd výš. Velmi kvalitní hovězí steaky vyšly asi na 400 Kč/kg.
Po desáté vyrážíme do vnitrozemí, máme před sebou asi 40 mil cesty. Velmi milý recepční Michael nám poradil výbornou zkratku, kterou navigace neznají a která nám umožní vyhnout se silnému městskému provozu v Kahului. Prokličkujeme tedy polemi cukrové třtiny, kterou je většina ostrova osázena, a napojíme se na Haleakala Highway. Po čase z ní uděláme odbočku, abychom ve městě Kula doplnili benzín. A koukneme se tu ještě na levandulovou farmu, umístěnou nezvykle vysoko, asi v 800 metrech nadmořské výšky. Momentálně není čas kvetení levandulí, tak nás žádné fialové lány nečekají, ale v létě to tu musí být moc krásné.
Čeká nás poslední den na Maui. Opět posnídáme na terásce a poté se pustíme do balení věcí, checkout provádíme kolem jedenácté a loučíme se s tímto zajímavým resortem ... Zatím tu totiž ještě nebylo nezmíněno, že Maui Sunseeker je zaměřen na komunitu LGBT, tedy lesby, gaye, bisexuály a transgender. Tahle informace nám nějak při objednávání ubytování utekla, nicméně rozhodně nikdo s námi neměl žádný problém, přestože jsme tu byli jediný "smíšený" pár. Pánové z recepce byli velmi milí a vstřícní a vždy usměvaví, tedy hlavně na Páju :-)
V původním plánu na dnešek byla tůra okolo celé západní části ostrova, nicméně po všech těch dnech neustálého cestování tento plán přehodnocujeme a rozhodneme se dnes trochu zvolnit a konečně mít "trochu havaj" ... Takže dnes to moc akční reportáž nebude, půjdem se podívat po nějakých plážích.
Včera při příjezdu do Aston Aloha Beach Hotelu nás mile překvapil fakt, že máme v ceně snídani, toho jsme si na booking.com ani nevšimli. Nutno říct, že snídaně mají šikovně vymyšlené - nejprve vás nechají projít kolem bufetových pultů plných lákavě vypadajícího jídla, aby vám vzápětí řekli, že vy máte nárok na kontinentální snídani v podobě dvou plátků ovoce a sladké buchty, ale na ten lákavě vypadající bufet se můžete upgradovat za 10 USD. Zůstáváme u kontinentální snídaně, která nás docela zasytí. Připomínám Pájovi, že už máme polovinu dovolené za sebou a měli bychom si taky trochu odpočinout, včera večer už jsme mleli z posledního. Tak dnes prý jen pojedeme obhlídnout nějaká golfová hřiště a pak otestujem bazény a pláže ... No tak prozradím, že to se nám nějak nepovedlo a opět to byl den plný zážitků. Ale pěkně od začátku :)
Od concierge si necháme poradit golfová hřiště bez povinné zelené karty, je jich tu na tenhle malý ostrůvek poměrně hodně. Jedno z nich nabízí dokonce devítijamkové hřiště za pouhých 9 dolarů, tak se rozhodneme zajet se k němu podívat a případně si na zítra udělat rezervaci. Vyrážíme podél pobřeží směr západ, po chvíli cesty ale vidíme odbočku na Wailua Falls, tak je jedeme omrknout. "Poznáte je podle davů lidí a obtížného parkování", čtu Pájovi z průvodce. A opravdu, za chvíli přijedeme k místu, kde se turisté motají do silnice a auta se snaží najít jakékoli místečko. Nám se to naštěstí podaří hned a můžeme se jít podívat na dvojité vodopády.
Číst dál: 3.3.2013 - Kauai: Wailua Falls, Kukuiolono Golf, Spouting Horn
Dnes hned ráno po snídani vyrážíme směr golfové hřiště Kukuiolono Golf poblíž města Kahaleo, s jehož drivingem se známe už ze včerejška. Tentokrát tam přijíždíme už v deset ráno, platíme 9 USD za 9jamkové hřiště, 9 USD za půjčení vozíku, 9 USD za půjčení holí a 4 USD za mě v roli caddyho a řidiče. Než přijdeme na řadu, trvá to asi hodinku, kterou vyplníme odpaly na drivingu a tréninkem patu. Poté přichází na řadu náš flight, bude s námi hrát málomluvný profík J.R., ukecaný přátelský golfový trenér Hans a jeho žačka, veselá korejka Gan. Hra docela slušně ubíhá, Pája měl původně obavy, aby svou začátečnickou hrou nezdržoval, ale daří se mu překvapivě dobře a drží krok s ostřílenými hráči. Hans, původem z Jižní Afriky a nyní žijící zde na Havaji, má s tímhle hřištěm bohaté zkušenosti a rád je předává dál. Celá hra se nese ve velmi přátelském a pohodovém duchu, mimo diskuse nad tím, kam který green utíká, nevázazně klábosíme na různá témata a Hans překvapí znalostí České Republiky. Prý kdysi pracoval v Mosambiku s českým kolegou, který ho opil "Slivhovizí" a až do smrti na tenhle zážitek nezapomene :)
Nebudu zde rozepisovat jednotlivé detaily hry, zájemcům je sdělíme doma. Snad jen shrnutí, že devítijamkové hřiště bylo pěkně udělané s různými vyváženými stupni obtížnosti, bez vodních překážek, většinou široké fairwaye, pěkně upravené. A samozřejmě nesměly chybět všudypřítomné slepice, které se nenechaly okolo svištícími míčky nijak rušit. Strávili jsme hrou moc příjemné dvě a půl hodinky, loučíme se se spoluhráči a děkujeme za prima hru. Pája může být se svým dnešním výkonem nadmíru spokojen (skore 52 na paru 36).
Přátelé a kamarádi, dnes toho pro vás moc nemáme. Po více než týdnu na Havajských ostrovech si děláme jeden den "havaj" v pravém slova smyslu. Pája tedy neodolá devítidolarové ceně za golfové hřiště a jede opět do Kukuiolono, tentokrát už v sedm ráno, aby pokud možno nemusel čekat na tee time. Mně se v tuhle hodinu o dovolené vstávat moc nechce a raději si přispím, v klidu posnídám a dám si dopolední procházku parkem a pláží. Kolem poledne se Pája vrací z golfu s menším nadšením než včera, prý to tentokrát bez jeho dvorního caddyho nebylo ono :)
Po poledni se vybavíme opalovacím krémem a pitím a vyrážíme na detailní průzkum relaxačních možností, které Aston Aloha Beach Hotel nabízí. Bazény jsou tu dva, vybíráme si ten větší, kde už se dá udělat pár temp. A hned vedle je parádní horká vířivka s výhledem na moře. Ke sváče využijeme blízký snack bar a příjemně tu pokecáme s dvojicí starších američanů, kteří sem jezdí každý rok, dříve střídali všechny ostrovy a nyní jezdí již jen na jejich nejoblíbenější Kauai. Takhle by se nám důchod taky líbil :)
Další pobyt ve vířivce nám chce Pája zpříjemnit nějakým drinkem, ale musí mezitím ještě zajít pro pas, servírka si chce ověřit, že mu opravdu bylo jednadvacet let :) Střídavě na lehátkách, ve vířivce a v bazénu si užíváme sluníčka skoro celé odpoledne a pak v podvečer se vydáme projít po okolí s foťákem, abychom vám udělali pár snímků pláže a hotelu, kde na Kauai pobýváme.
Číst dál: 5.3.2013 - Kauai: Kukuiolono Golf a odpočinek na slunci
Dnes ráno si dáme poslední snídani na Kauai a protože tu budeme trávit ještě celé dopoledne, rozhodneme se zajet podívat po nejbližším okolí. Z průvodce vybíráme na Havaj trochu netradiční zajímavost - hinduistický klášter. Po cestě ještě zastavíme u vodopádů Opaekake Falls a hezké vyhlídky na údolí řeky Wailea a pak už jedeme přímo do kláštera. Před vstupem si ještě musíme zakrýt kolena a ramena, naštěstí tu mají dost sarongů v různých barvách na výběr. Otevřeno pro veřejnost je pouze dopoledne, bohužel volně přístupná je pouze malá část klášterních zahrad, větší možnosti nabízí řízená prohlídka, která se ovšem musí objednávat dlouho dopředu. Užíváme si klid a vůni vonných tyčinek a především nábožné ticho, které moc nechceme rušit zvukem fotografické závěrky. Navíc přímo v chrámu je focení zakázáno.
Číst dál: 6.3.2013 - Kauai: hinduistický kláštěr, přesun na Oahu