Oficiální název: Kanada
Hlavní město: Otawa
Počet obyvatel: 32,6 mil.
Rozloha: 9 984 670 km²
Měna: 1 kanadský dolar (CAD) = 100 centů ........ Aktuální kurz : 1CAD = 18,10 Kč (střed)
Úřední jazyk: angličtina, francouzština
Vstupní formality a základní informace
Poloha a přírodní poměry
Jak cestovat do Kanady?
Jak cestovat po Kanadě?
Stravování
Ubytování
Bezpečnost v Kanadě
Nakupování v Kanadě
Turistické cíle
Díky značné rozloze panují v Kanadě velké klimatické rozdíly a prochází tudy šest časových pásem. Na severu země převládá chladné arktické podnebí, ve vnitrozemí kontinentální a u pobřeží vlhké přímořské. Počasí je tak závislé na oblasti, ve které se pohybujete. Průměrná teplota v hlavním městě Ottawě je v lednu -11°C a v červenci 21°C. Pokud se chystáte vnořit do panenské kanadské přírody, je pro to ideální jaro, léto nebo podzim. Na podzim, který zde začíná v září, se navíc lesy pestře zabarví. Na přelomu září a října zde nastává období zvané jako „Indian Summer“, kdy zde zažijete sice chladnější, ale velmi slunečné dny, což je pro cestování naprosto ideální. Během jarních a podzimních měsíců zde není hlavní sezóna a to výrazně ovlivňuje ceny za ubytování, stravování a další služby. Jestliže plánujete návštěvu dalekého kanadského severu, měli byste tam vyrazit v červenci nebo v srpnu. Bohužel právě v tomto období přijíždí do Kanady nejvíce návštěvníků a mnoho zajímavých lokalit je doslova v obležení turistů.
Občané ČR podléhají vízové povinnosti. Turistické vízum /visitor visa/ lze obdržet na Velvyslanectví Kanady v Praze, na hranicích nelze kanadské vízum obdržet. Spolu s vízovou žádostí se předkládá doklad o finančním zabezpečení pobytu v Kanadě, event. pozvání od osoby, která hradí pobyt v Kanadě, doklad o statusu žadatele (zaměstanec, podnikatel, student apod.). Samostatně cestující děti mladší 16 let musejí předložit i notářsky ověřený souhlas rodičů či jiného zákonného zástupce s cestou do Kanady a informace k osobě, která se o ně v Kanadě postará.
Vízové oddělení
Muchova 6
160 00 Praha 6
více info : http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/severni_amerika/kanada/cestovani/visa.html
Česká republika nemá s Kanadou uzavřenu dohodu o bezplatném poskytování zdravotní péče, proto je nezbytné, abyste si před cestou uzavřeli komplexní zdravotní pojištění. Toto pojištění se však nevztahuje na úhradu nákladů za zdravotnické služby k léčbě chronických onemocnění a nemocí, které existovaly již před samotným uzavřením pojištění. Nebudou vám hrazeny ani zubařské zákroky. Náklady na jednotlivá ošetření jsou v Kanadě mnohonásobně vyšší než v České republice, platí se buď dopředu záloha, nebo musíte předložit průkaz pojištěnce. Jednodenní pobyt v nemocnici vás v průměru vyjde na více než 2000 CAD. Zdravotnická péče je v Kanadě na velmi dobré úrovni, a to i v menších nemocnicích. Návštěva Kanady nepřináší žádná zvláštní zdravotní rizika, a proto není nutné žádné očkování.
Oficiální měnovou jednotkou Kanady je kanadský dolar s označením CAD. Kanaďané své měně říkají „buck“ nebo francouzsky „piastre“. Ve všech provinciích Kanady dnes platí jednotná měna. Není dáno žádné omezení, které by určovalo, jaké množství cizí měny je možné do země dovézt či z ní vyvézt. Zahraniční měnu si můžete směnit v bankách a soukromých směnárnách. Také bankomaty jsou v Kanadě dobře dostupné, najdete je v každém větším městě. Všechny banky a směnárny v Kanadě přijímají jak hotovost, tak i cestovní šeky. Banky mají otevřeno od pondělí až do čtvrtka od 10 do 15 hodin, v pátek od 10 do 18 hodin. Řada z nich je však otevřená i v sobotu. Platit cestovním šekem můžete v obchodech jen výjimečně, běžně lze platit kreditními kartami. Kreditní karty mají velmi široký záběr použití a využijete je kupodivu i u pouličních stánků, telefonních budek či parkometrů.
Již od návratu z Kuby jsem přemýšlel o výletu do Kanady, abych využil nově nabitých kontaktů. Termín výletu se zdál být celkem jasný...okolo jarních prázdnin, které tentokrát připadly již na začátek února. Krom jarních prázdnin se k tomu ještě přidaly pololetní prázdniny 4.2.2011. Jednou za čas jsem tedy shlédnul stránky leteckých společností, zda nemají nějakou akci do Toronta, neboť zde je většina kanadských přátel.
Další věc, kterou bylo potřeba vyřídit bylo vízum, které Kanada znovu zavedla zhruba před rokem a půl. Na vyřízení víza je potřeba doložit několik potvrzení uvedených níže a zaplatit poplatek 55€ za jednorázový vstup nebo 110€ za vícenásobný vstup.
Potřebné dokumenty :
Dlouhou dobu jsem otálel s přípravou potřebných dokumentů a čas tak rychle utíkal. V prosinci jsem již začal s přípravou, ale vyplnění žádosti v angličtině jsem stále odsouval. Koncem prosince se začaly objevovat nabídky letenek zhruba kolem 11tis z Frankfurtu a Vídně a kolem 13,5tis přímo z Prahy. S nákupem letenky jsem stále váhal a počítal jak by to vyšlo co nejlevněji. Navíc kupovat letenky, když ještě nemám schválené vízum by mohl být trochu risk.
Čas plynul dál, plánovaný datum odletu se blížil, papíry byly již nachystány, ale podání žádosti na ambasádu v pražských Dejvicích mi překazila náhlá viróza s horečkama přes 39,5°. Během "odpočinku" mě bratr navedl ještě na myšlenku, snowboardování ve známém středisku Whistler nedaleko Vancouveru. Jeho nápad se mi natolik zalíbil, že jsem okamžitě začal hledat nové nabídky letenek nejprve do Vancouveru a návrat z Toronta.
Po propočítání nákladů na cestu a parkoviště jsem zavrhl myšlenku cestování z jiného letiště než z Prahy. V termínu, který jsem chtěl se objevila akce od British Airways za velmi dobrých 12866Kč s poplatkama. Tato akční cena byla omezena časově do pátku 14.1. a přestože již přišel tento den, stále jsem neměl podanou žádost o vízum.
Cena ostatních letenek se vyšplhala zhruba na 16-18tis a tak jsem risknul nákup letenek v pátek večer za tuto akční cenu a v pondělí dopoledne vyrazil na ambasádu podat žádost. Uběhlo pár dní a tak jsem zavolal na ambasádu, zda-li již nemají moji žádost vyřízenou. Hned mi srdce zaplesalo radostí, když mi paní sdělila, že mi bylo uděleno vízum a pas je připraven k vyzvednutí
Vzhledem k blížícímu se odletu bylo potřeba začít řešit program a ubytování ve Whistleru. Zabrousil jsem přímo na oficiální stránky stránky www.whistlerblackcomb.com, kde nabízejí ubytování, zakoupení skipasu, vyřízení půjčení vybavení a také dopravu z Vancouveru. Napsal jsem tedy poptávku a přišla mi nabídka balíčku, který jsem nakonec zakoupil. I když nabídka výhodné ceny v 5* resortu Four Seasons byla velmi lákavá, bohužel na jednoho pořád trochu dražší.
Po zakoupení balíčku bylo na čase vyřešit přelet z Vancouveru do Toronta a tak jsem navštívil stránky letecké společnosti WestJet, která nabízela celkem výhodné ceny. Zakoupit letenku netrvalo moc dlouho, ale následující den jsem si uvědomil, že vlastně se vůbec nezdržím ve Vancouveru, což by byla jistě velká škoda. A tak jsem začal zjišťovat jak je to se změnou data odletu. WestJet má v podmínkách uvedeno, že je možné let do 24hod od koupě buď zrušit a nebo změnit bez poplatku. Krom změny data odletu, jsem se nakonec ještě rozhodl změnit i trasu a vzít to ještě přes Montreal a pak teprve do Toronta.
Bohužel změna letenky byla možná pouze telefonicky a tak jsem trochu panikařil jestli po telefonu vše zvládnu. Byl jsem rozhodnut, že letenku zruším a přes web zakoupím jinou, ale pán na infolince byl hrozně ochotný a navrhl přímo změnu na let, který jsem si vybral s tím, že rozdíl v ceně letenky mi bude vrácen na účet do 5 pracovních dnů. Tomu říkám servis :)
O víkendu na návštěvě rodičů jsem ještě výhodně zakoupil přelet Montreal - Toronto zrhuba za 101CAD a trasa tedy hotová. Teď již jen sbalit a vyrazit...
Poslední týden před odletem utekl nějak strašně rychle. A jako již tradičně před každou dovolenou, tak i tentokrát mě čekalo dokončit pár rozpracovaných věcí, takže jít spát před půlnocí se mi nepodařilo ani jednou. A jelikož bylo hodně práce, tak mi zbyl čas na balení věcí až na středu odpoledne.
Všechny věci zabaleny a už je zase půl druhý ráno :/ No nic mám hotový Check In přes web, tak na letiště nemusíme tolik pospíchat. Cesta nám nakonec trvá trochu déle než jsem očekával, ale i tak v 9,30 to stačí. Batoh odhodím u přepážky č.162 a jdu do bezcelní zony. Tam kupuju láhev becherovky (to ještě nevíte co mi ta flaška přidělá starostí :) pro bratrova bývalého spolužáka, který se o mě postará až se vrátím z Whistleru do Vancouveru.
Blíží se čas odletu a tak se přesouvám ke gatu, kde čeká dalších asi 80 lidí. Jelikož není ještě povolen vstup na palubu, využívám nedaleký bar, kde si dávám malé presso za 110Kč. Zanedlouho nás pustí do letadla a nastupujeme do Airbusu A319, pravděpodobně staršího data výroby, neboť jeho kožený interiér nevypadá nejnovějc. Jelikož let do Londýna trvá zhruba dvě hodiny, dostáváme asi půl hodiny po startu velmi lehké občerstvení v podobě džusu a pytlíku brambůrek.
Na dnešek jsem měl domluvenou schůzku s Petrem z místního Four Seasons v deset na Blackcombu. Vyrazil jsem tedy na osmou do půjčovny, abych si stihnul v klidu vyřídit prkno a na devátou mohl být na sjezdovce. Když na mě přijde řada, tak po chvíli zjišťuju, že mě obsluhuje polák Pawel, který tu pracuje asi dva měsíce. No nic prkno a boty mám, vyrazím na svah a dám si jednu dvě jízdy, než se setkám s Petrem...snídani si dám při čekání pod sjezdovkou.
Nasedám do Blackcomb gondoly a jedu asi 15minut nahoru, nazuju prkno a vydávám se směrem dolu. Je asi 9:40, tak si vyrazim pro snídani do přilehlé kavárny. V deset hodin a pár minut volám Petrovi, abych zjistil jak je na tom. Napodruhé se mu dovolám a zjišťuju, že stojim poněkud jinde než měl na mysli. Holt ještě se v tom názvosloví neorientuju, viděl sem Blackcomb Gongola, tak jsem měl za to, že čekám na správném místě, ale Petr čekal už nahoře :) Nakonec sme se našli a vyrazili další sedačkovou lanovkou ještě výš, ale stále jsme nebyli až na vrcholku. Stačilo sjet pár set metrů k další sedačce a ta nás už konečně dopravila úplně nahoru.
Dneska jsem si přivstal, jelikož jsem se chtěl vydat na Fresh Tracks, což je ale omezeno na prvních 650 lidí. No asi jsem si přivstal až moc, nenapadlo moc nového sněhu, tak jsem tam v 6:30 byl první. V 7:15 začli pouštět lidi nahoru. Jel sem hned první kabinkou a cesta trvala asi 12minut. Nahoře jsem očekával snídani typu croissant a káva, ale byly tam pro nás přichystány švédské stoly se vším možným. Bylo příjemné snídat v téhle výšce a pozorovat východ slunce nad horama.
Mám poslední den snowboardování a tak si přivstanu zas trochu dřív a koupim si Fresh Tracks Ticket. Tentokrát se budu snažit nepřijít ale moc brzo. Dorazím v 6:45 a jsem asi pátej. Včera hlásili sněžení a tak jsem očekával víc lidí. Stále sněží a když vyjedem lanovkou až nahoru, tak tam je nasněženo asi 3cm a přepověď, že bude během dneška stále sněžit a napadne 1-12cm.
Po snídani vyrážim, tentokrát na jinou část sjezdovek než včera. Kolem 11hod toho mám už nějak dost...furt sněží, mlha, tak odpočívám aspoň chvíli na čaji. Pak sjíždím až úplně dolu do Whistler Village a zase dlouho jedu nahoru kabinkou. Ve 12:30 to naposledy sjíždím dolu a balim to. Sice mi zbývá do konce provozu lanovek asi 2,5-3hod...ale nohy už nechtěj poslouchat a viditelnost taky nic moc díky vytrvalému sněžení.
Odpoledne jsem vrátil prkno a boty a pak vyrazil ještě za Petrem do Four Seasons, ale už tam nebyl a tak jsem to cestou zpátky vzal přes obchod, abych si na zítřek koupil snídani v podobě 8 croissantů (8$), jelikož v 6:40 mě vyzvedne bus a jedu do Vancouveru.
Ráno vstávám, poklízim, dobaluju poslední věci a v 6:30 už stepuju na lobby a vyhlížim autobus. Už je skoro 3/4 na 7 a bus stále nikde, ale naštěstí už nečekám sám - přidala se ke mě ještě jedna rodinka. Nakonec přijíždí dodávka, která nás popoveze na centrální odjezdové místo, které ja asi 150m od hotelu, vlastně akorát přes křižovatku :)
Akorát když vyrážíme na cestu, začíná svítat a tak cestou, která trvá asi 2hod a 20minut můžu pozorovat krajinu kolem sebe. Této trase se říká Sea-to-Sky Highway, jelikož moře zasahuje až do vnitrozemí a vedle se tyčí hory se sněhem pokrytými vrcholky. Bohužel fotky z autobusu nejsou nic moc, tak alespoň jednu.
Dneska musim vstávat zase brzo, abych stihnul bus do centra. Zjišťuju, že nemám drobný na autobus, tak na pumpě mi rozměnili. Vlezu do busu s připravenými 2,50CAD a řidič na mě...ne ne 3,75...tak to budu muset asi ještě nějaký prachy vyhrabat. Najednou pokyne ať tam hodim co mám a vyjede mi lístek za 3,75CAD. Zanedlouho sme v centru a tak stojim připraven u předních dveří k výstupu, když v tom vyjede řidič z automatu další lístek a podává mi ho. Nechápavě na něj koukám a on na mě : "No jedeš na letiště né ? Tak tady máš lístek na metro, budeš ho potřebovat !" :D
Než vlezu do Sky Trainu, tak ještě na stanici kupuju sendvič se salátem a hodně velkou porcí kuřecího masa v kombinaci s čerstvě vymačkanou šťávou z 5 pomerančů a pití s sebou na letiště (celkem 12,80CAD).
Na letišti provádim jednoduchý Check In přes automat...u West Jetu to vlastně na letišti jinak nejde. Nalepim štítek na batoh a vzápětí ho odhodim u okýnka Bag Drop Off. Terminál pro vnitrostátní lety je celkem malý, má jen pět gatů. Příjemná věc na kanadských letištích je, že mají Free Wifi internet, takže vytáhnu noťas a spojim mezikontinentální hovor s bráchou :)
Tak už nás nahnali do letadla, tentokrát to bude Boeing 737-600 jenom asi pro 120 lidí, ale je obsazený tak max z 50%. Sedím sice u okýnka, ale nevim kdo to navrhoval, když se u toho musim přikrčit skoro o půl metru, abych viděl ven. Ještě před startem nás kapitán informuje, že poletíme asi 4hod 19min a také, že v Montréalu je -12°. Sakra, že sem radši nezůstal ve Vancouveru, tam bylo hezky teplo :D
Jelikož mám v hotelu snídani, sjedu dolu výtahem, vyzvednu na recepci lístky a jak tak čekám až mi uvaří kafe, tak se dáváme do řeči a panáček má sice předky z Alžíru, ale v Praze byl v roce 1981 a pamatuje si, že jsme byli ještě Československo.
Po snídani vyrážim do města a jako první potkávám hokejovou arenu Bell Centre, kde hrávají domáci Montréal Canadiens. Možná bych se večer moh zajít podívat na zápas, když dneska hrajou.
Pokračuju směrem dál do části Old Montréal a potkávám katedrálu Notre Dame. To se musí vidět i zevnitř a tak platim poplatek za vstup 5CAD. Jak to vypadá uvnitř si udělejte názor sami.
Tak dneska mám poslední den na prohlídku Montréalu. Jelikož nás včera vyhodili z baru nějak po jedenáctý, tak vstávám celkem brzo, vyřizuju nějaký maily a vyrážím pro kafe a muffin do přízemí.
Dalším mým cílem je vyběhnout na jediný kopec, ze kterého je vidět na celé město. Je to jediný kopec, který tu mají a jsou na něj pyšní...jmenuje se Mont Royal. Pojmenoval ho tak Jacques Cartier na počest Františka I., později přejmenovali město na nynější název Montréal.
Ráno se probouzím nějak brzo, koukám na hodiny a přijde mi, že už je čas vyrazit na snídani. Když dorazím do přízemí, paní co jí připravuje odvětí, že je ještě brzo. Nechápavě vytahuju mobil a koukám, že je teprve půl osmý :) Tak se vracím na pokoj, abych vyřídil poštu a vyfotil výhled z pokoje.
Po snídani vyrážim do města a rozhoduju se vyrazit na Niagarské vodopády dneska. Nedaleko nacházim centrální stanoviště autobusů, kde kupuju zpáteční lístek za 38CAD. Odjezd je zhruba za 3/4hod a cesta potrvá asi dvě hodiny, tam mám v plánu zůstat zhruba tři hodiny a chytit nejbližší bus zase zpátky.
Dnes mám v plánu vyrazit na Kensington Market, do muzea a na zámek Casa Loma. U snídaně jsem se seznámil s Nadiou, která se chystá za pár dní odletět do Kolumbie na misi jako lékařka. Nějak sme se zapovídali a nakonec jsem vyrazil do města až po desáté hodině.
Vypadá to na pěkný slunečný den, takže vyrážím směrem k nedalekému Kensigton marketu, který by měl být dle průvodce plný nejrůznějších obchůdků, bikerů a lidí všech možných národností...ale asi byla na ně moc zima, takže ulice byly poloprázdné. Tak jsem se vydal po College Street směrem ke Queens Park.