Je to měsíc co jsem kupoval letenky do NY a uteklo to strašně rychle. Již zítra letíme. Byť odlétáme nechutně brzo, večer ještě sledujeme pořad Show Jana Krause a tajně doufáme, že se uvidíme, jelikož sme včera byli při natáčení. Nakonec pohled do části publika, kde jsme seděli, nebyl odvysílán. No nic...je půl jedenáctý, dobalujeme poslední věci a jdem si na pár hodin zdřímnout.
Když zvoní budík ve 3:40, jen neradi opouštíme vyhřátou postel. Online Check-in máme od včera hotový, tak ještě o deset minut posunujeme budík dále. Nezbývá nic jiného než si dát snídani a pomalu vyrazit. Brácha již nervózně telefonuje, jestli už jsme na cestě (veze nás totiž na letiště).
Vyzvedáváme bráchu a míříme na letiště Ruzyň Terminál 2, odkud přeskočíme s Lufthansou do Frankfurtu. Jsme na místě, přesně podle plánu v 5:01. Jelikož letíme jen na pár dní, bereme si jen příruční zavazadlo. V terminálu zahlídneme experta Radka z pořadu Autosalon. Průchod přes security byl celkem pomalý, na to kolik nás stálo celkem ve frontě, ale co...zatím máme dost času. Odlétáme z gate C20, což je stejná gate, jako když jsme letěli s bráchou téměř před rokem do Jordánska.
Expert Radek nakonec letí s námi do Frankfurtu asi na testování dalšího auta. Těsně před třičtvrtě na šest zahajujeme boarding na palubu Airbusu A321. Odlétáme na čas. Během stoupání se zaposlouchávám do rozhovoru dalších čechů, ktěří asi dlouho (možná ještě vůbec) neletěli : "Ještě stoupáme ? Ne už ne. (byli jsme asi v 1500m). Hele už zas stoupáme. Ty jo furt stoupáme. To neni možný. Ten to teda rve." :D
Let by měl trvat asi 1:35, takže zanedlouho nám roznesou snídani. Takové lehčí občerstvení spíš...croissant, džus a Mladou frontu :)
Druhý den začínáme hotelovou snídaní "po americku" - Pája si dává spoustu sladkých koblih a Míša tradiční newyorský sezamový bagel s krémovým sýrem, vše doplněné kávou značky Starbucks. Dnes máme v plánu obíhat zajímavosti na dolním Manhattanu, tak sedáme na linku N na rohu 28th Street s Broadway a necháme se dovést až na nejjižnější stanici Manhattanu - White Hall South Ferry. Ještě poznatek k newyorskému metru alias subway - ve srovnání s pražským působí velmi nevábně a dost chaoticky - linek je několikanásobně víc a mají často různé výluky, uzavírky nebo změny tras.
Po patnácti minutách úspěšně vystupujeme na stanici South Ferry - prohlížíme si obrovský přívoz do další ostrovní čtvrti Staten Island a procházkou přes Battery Park dojdeme až k přívozu, odkud vyráží lodě na Liberty Island a Elis Island. Jelikož je ještě celkem brzy, potkáváme v parku spoustu ranních běžců všech možných barev pleti a věkových i váhových kategorií, obvykle se sluchátky v uších. No američané asi opravdu provozují jogging nejen ve filmech. Zakoupíme lístky po 17$ na přívoz na oba ostrovy a podstupujeme tradiční americkou rutinu - sundat hodinky, opasek a prstýnky, kabelku a foťák zrentgenovat a projít bezpečnostním rámem. Lodě jezdí celkem často, takže za chvíli už se plavíme směrem k prvnímu ostrovu - Liberty Island. Cestou se nám nabízí krásný výhled na Manhattanské panorama, tvořené mrakodrapy (pozn. autora - nenapadl mě lepší překlad pro skyline :-))
Ráno se snažíme brzy vstát, ale moc nám to nejde. Jdeme na snídani, opět sladký pro Páju a bagely pro Míšu. Bereme si jídlo a kafé na pokoj a využíváme včera zprovozněné wifiny ke skypování s rodinou a konečně provedeme check-in na odpolední let United 960 do Bruselu. Rozhodneme se ještě si pro tento let připlatit třídu Economy PLUS, kde slibují více místa pro naše unavené nohy. Po snídani vyrážíme nalehko bez foťáku okusit ještě další nakupovací meku - Macy's poblíž Empire State Building. Mají až od deseti, tak ještě zajdeme vybrat pohledy do okolních souveniershopů. V obřím nákupáku Macy's je taky příjemné nakupování, Míša si tu pořídí dva svetříky od Tommyho Hilfigera, které druhý den v Bruselu vidíme za trojnásobnou cenu :-) Pája mezitím změnil názor na kabát DKNY ze včerejška a přece jen se pro něj vracíme na Downtown, naštěstí to máme jedním metrem. Už nemáme moc času, tak rychle vpadneme do Century 21, míříme rovnou k oddělením s kabáty, kde nás čeká velmi příjemné překvapení - další sleva, takže kabátek stojí dnes jen 110$, čili Pájovo váhání mu ušetřilo 40$ dolarů. Ten kluk má prostě pořád štěstí :-)
Rychle fičíme metrem zpět do hotelu, dnes už je stanice 28th otevřená v obou směrech, ale i přesto o pár minut nestíháme termín hotelového check-outu ve 12 hodin. Musíme si nechat otevřít pokoj, naše karty už nefungují. Ještě rychle dobalíme, což není tak jednoduché, především uložit nakoupené oblečení do už tak plných příručních zavazadel. Povedlo se, ještě pár fotek pokoje, odhlašujeme se z hotelu a ještě si necháme poradit nejlepší cestu na letiště Newark.
Na letišti v Bruselu přistáváme v 7:30 místního času. Po projití pasovou kontrolou uděláme trochu hyenu na toaletě a vyrážíme do centra. Máme celkem hezky naplánovanou celou 6ti hodinovou zastávku. Abychom netahali naše příruční zavazadlo s sebou, scházíme do přízemí, kde jsou uzamykatelné schránky - zamknete za 1EUR, zbytek doplatíte dle doby, jakou jste měli skříňku uzamčenou. Pak se snažíme na informacích vylákat nějakou mapku města, ale bohužel zde nejsou tak dobře vybaven pro turisty. Dostáváme informaci, že máme jet vlakem a tam v centru si opatřit mapu.
Jdeme si koupit jízdenku na stanici (5,30EUR / os.), tady ještě anglicky. Vlak již stojí na peroně, takže naskakujeme a usazujeme se. Zhruba za 15minut vystupujeme na stanci Gare Central. Tam se opět zkoušíme doptat na nějaké letáky nebo mapy, ale odkazují nás do nedalekého informačního střediska. Tam již trénuji svojí francoužštinu a pro začátek alespoň pozdravím :) Slečna nám ochotně prodává mapu za 0,5EUR a maluje do mapy důležité body zájmů, které chceme vidět.
Nenechal jsem nic náhodě a připravil jsem si do navigace umístění jednotlivých atrakcí v centru. Jako první je asi 900m vzdálený symbol Bruselu - Čůrající panáček (Manneken-Pis). Socha byla vytvořena již v 17.století, originál byl bohužel zničen a nynější socha je pouze rekonstrukcí původního díla. Sochu při mnoha příležtostech převlékají do různých kostýmů. Nyní jich má v šatníku již více než 700. Detailní záběry sošky často vyvolávají falešnou představu o její skutečné velikosti. Někteří turisté jsou zklamáni, když zjistí, že je ve skutečnosti mnohem menší, než si mysleli. Já už jsem sošku kdysi viděl, ale Míša ještě ne. Takže jsme dle navigace byli za chvilku na místě.