Ráno se snažíme brzy vstát, ale moc nám to nejde. Jdeme na snídani, opět sladký pro Páju a bagely pro Míšu. Bereme si jídlo a kafé na pokoj a využíváme včera zprovozněné wifiny ke skypování s rodinou a konečně provedeme check-in na odpolední let United 960 do Bruselu. Rozhodneme se ještě si pro tento let připlatit třídu Economy PLUS, kde slibují více místa pro naše unavené nohy. Po snídani vyrážíme nalehko bez foťáku okusit ještě další nakupovací meku - Macy's poblíž Empire State Building. Mají až od deseti, tak ještě zajdeme vybrat pohledy do okolních souveniershopů. V obřím nákupáku Macy's je taky příjemné nakupování, Míša si tu pořídí dva svetříky od Tommyho Hilfigera, které druhý den v Bruselu vidíme za trojnásobnou cenu :-) Pája mezitím změnil názor na kabát DKNY ze včerejška a přece jen se pro něj vracíme na Downtown, naštěstí to máme jedním metrem. Už nemáme moc času, tak rychle vpadneme do Century 21, míříme rovnou k oddělením s kabáty, kde nás čeká velmi příjemné překvapení - další sleva, takže kabátek stojí dnes jen 110$, čili Pájovo váhání mu ušetřilo 40$ dolarů. Ten kluk má prostě pořád štěstí :-)
Rychle fičíme metrem zpět do hotelu, dnes už je stanice 28th otevřená v obou směrech, ale i přesto o pár minut nestíháme termín hotelového check-outu ve 12 hodin. Musíme si nechat otevřít pokoj, naše karty už nefungují. Ještě rychle dobalíme, což není tak jednoduché, především uložit nakoupené oblečení do už tak plných příručních zavazadel. Povedlo se, ještě pár fotek pokoje, odhlašujeme se z hotelu a ještě si necháme poradit nejlepší cestu na letiště Newark.
Poslední hodiny našeho pobytu v New Yorku se rozhodneme strávit v Central Parku, tak Pája mávne na žlutý Newyorský taxík alias cab a necháme se dovést zhruba do středu parku. Abychom nebloumali po ploše 4 krát 1 kilometr jen tak bezcílně, vybereme si z mapky za cíl Kleopatřin obelisk. Část cest pro pěší je zrovna zavřena, tak je naše trasa trochu delší, než jsme čekali. Cestou potkáváme opět spoustu běžců se sluchátky na uších. Central park působí velmi hezkým dojmem, upravené cesty, spousta zeleně, lavičky, občas nenápadné stánky s občerstvením, velké jezero, vodotrysk a všudypřítomné panorama Manhattanských budov. Chápeme, proč ho newyorčané tolik milují. Na jedné z laviček děláme přestávku k napsání pohledů a pozorování veverek, poté konečně dorazíme k obelisku, který je trochu menší, než jsme čekali a málem jsme ho přehlídli.
Čas neúprosně utíká, musíme se s New Yorkem rozloučit. Naposled se svezeme taxíkem, tentokrát na Pennsylvania(Penn) Station, kde kupujeme lístky do New Jersey. Letiště Newark je sice od Manhattanu co by kamenem dohodil, ale leží v jiném městě a navíc v jiném státě, proto je tam doprava taxíkem poměrně drahá, především kvůli mýtnému v tunelech. Vlak je cenově příznivější, platíme 12,50$ za osobu a za zhruba půl hodinky vystupujeme v New Jersey ve stanici, které se taky jmenuje Penn Station. Tam sedáme do podobného Airtrainu jako byl na JFK - také bezpilotní a zastavuje přímo na terminálech letiště.
Máme ještě dost času do odletu, protože přesun na Newark proběhl oproti očekávání rychleji a plynuleji. Pája vyzvedává Boarding passy, aerolinky United mají trochu zmatek s rezervací míst, příplatek za Economy Plus se nám sice strhl z karty, ale v interních systémech to tak nevypadá. Slečna u přepážky nám nakonec palubní lístky do příplatkové třídy s dost nejistým výrazem vydá, ale ještě nám doporučuje ověřit si obsazenost těchto míst pak přímo u gatu. No uvidíme kam nás nakonec posadí, jsme ochotni nechat se přesadit do Business Class, kdyby v Plus bylo plno :-)
Ještě se chvíli touláme po letišti, když v tom Míša objeví v kabelce nadepsané a ofrankované pohledy. Zapoměli jsme je z New Yorku odeslat! Hledáme po letišti poštovní schránku, vypadá to, že tu snad žádná není. Ano správně, žádná schránka na letišti není, potvrzuje nám pracovník informačního stánku nějakých aerolinek. Hned ale dokazuje americkou vstřícnost a ochotně nám nabízí, že naše pohledy hodí do schránky ve městě cestou domů. Jinou možnost už stejně nemáme, tak mu je svěřujeme a že svůj slib dodržel, se spousta našich přátel za týden přesvědčila :-)
U gate nám pracovnice ještě dotiskne letenky Brusel - Praha a potvrdí správnost našich sedadel pro let do Bruselu, tak nasedáme do Boeingu 777 včas a bez problémů. Všichni už jsou na palubě, ale letadlo se pořád nemá k odletu ... Po chvíli se ozve kapitán s kuriozní omluvou za zdržení - v tiskárně v letadle došel toner a nemohou tudíž vytisknout potřebné dokumenty. Americkou půdu tak opouštíme o celých 45 minut později. Oba si z bohaté nabídky multimedií nezávisle na sobě okamžitě vybíráme speciální díly Top Gearu :-) K večeři si také shodně vybereme kuře, které je na letecké jídlo nezvykle pikantní.
Let probíhá poklidně, Boeing sviští slušnou rychlostí, asi o 230 km/hod rychleji než přes Atlantik letěl Airbus. Aerolinky United Airlines nás moc nenadchnou, obsluha vázne, jídlo průměrné, úsměv letušek s věkovým průměrem asi 45 let působí dost neupřímně, alkohol je pouze za příplatek, jediné pozitivum je až hlášení kapitána, že let bude o hodinu kratší oproti plánu. Už je noc, navíc časový posun 6 hodin tentokrát hraje proti nám a zítra nás čeká ještě den v Bruselu, tak se rozvalíme, co jen nám economy plus sedadla dovolí, a s britskou angličtinou moderátorů TopGearu ve sluchátkách usínáme ...