Nápad letět právě do Malagy vzniknul zvláštním způsobem. Jelikož jsem se nechtěla smířit s nezvykle rychlým nástupem poměrně chladného podzimu už v říjnu, hledala jsem co nejjižnější evropskou destinaci, kam by se dalo zaletět za pár peněz trochu se ohřát a vykompenzovat si tak absenci babího léta. V mapě mě upoutalo španělské město Malaga a vyhledávače levných letenek mi nabídly spojení z Norimberku od Ryanair za krásných 30 EUR. Pája s tímto nápadem okamžitě souhlasil, Norimberk je za rohem a tamní letiště už máme vyzkoušené z cesty do Karibiku. Ještě přizval kamaráda Jardu, kterého všichni znají pod přezdívkou Snejk, a jeho přítelkyni Kristýnu.
V sobotu 23. listopadu odjíždíme z Prahy zhruba v půl čtvrté odpoledne, před sedmou už parkujeme v předem zamluveném Parkhausu P3, jako před více než rokem. Boarding passy už máme vytištěné, procházíme tedy rovnou bezpečnostní kontrolou, chvíli se courneme po letišti pak už se řadíme u příslušného gatu. Naše letadlo Boeing 737-800 se zvedá z Norimberské runwaye krátce po deváté, s půlhodinovým zpožděním. Let probíhá bez problémů, jen přistání v Malaze je nezvykle tvrdé. Z letadla to bereme úprkem, přistaneme totiž v 23:45 a půjčovna Firefly, kde máme domluvené auto, za čtvrt hodiny zavírá. Naštěstí doběhneme do pobočky včas a přebíráme si na náš prodloužený víkend prostorného Opla Zafiru v prodevení diesel - manuál.
Protože je Pája na cestu perfektně připraven, má už v navigaci zadán náš zamluvený hotel Las Vegas poblíž centra Malagy a asi za 15 minut před ním s jistotou parkuje. Dostáváme dva pokojíky vedle sebe s krásnými terasami a výhledem do zahrady s bazénem. Vzhledem k pokročilé hodině a únavě z cesty si v noci dopřejeme jen trochu teplého mořského vzduchu a padáme spát.
Ráno si dáváme po nočním příjezdu se vstáváním načas, navíc nemusíme spěchat, snídaně v našem hotelu vydávají až do 10:30. Podávají se na kryté prosklené terase vedle bazénu a na výběr je tu všeho poměrně dost včetně krásně zralého ovoce. Snídáme nad plánkem města a dáváme dohromady stručný plán na dnešní den. Kolem jedenácté se autem přesuneme blíže k centru, parkujeme u arény na býčí zápasy v La Malaqueta, která je jedna z největších ve Španělsku. Projdeme se kolem arény a začneme šplhat do kopce k dalšímu cíli - zbytkům hradu Castillo de Gibralfaro, jehož počátky se datují až do 8. století. Cestou po upravených kamenných stezkách až do výšky 130 metrů nad mořem se nám nabízí krásné výhledy na město a na moře.
Číst dál: 24.11.2013 - Malaga (Castillo de Gibralfaro, Alcazaba, Malaqueta) - Mijas
Dnes jdeme na snídani co nejdřív to jde, což je kolem osmé. V devět vyrážíme z Malagy podél pobřeží směr jihozápad a když vyjedeme za městem trochu výše, můžeme už z dálky vidět náš dnešní cíl - asi 140 km vzdálenou vysoko se tyčící skálu na výběžku jménem Gibraltar. Cesta ubíhá celkem svižně, dálnice jsou kvalitní, třikrát zastavujeme na mýtných branách a necháme na nich celkem něco kolem deseti eur. V půl jedenácté dorazíme k hranicím a zařadíme se do fronty k hraničnímu přechodu, která se táhne hrozivě daleko a posouvá se jen velmi pomalu. Nakonec tu popojíždíme hodinu a půl, než se konečně dostaneme před celníka, ukážeme pasy a můžeme vstoupit na britskou královskou půdu. Hned za hranicí nás čeká trochu kuriózní podívaná - silnice křižující runway letiště. Takže když přilétá letadlo, spustí se závory a zastaví automobily, podobně jako vlak :)
Naposled se probouzíme do slunečného španělského rána. Snídáme v klídku a pohodě, po snídani se všichni rozvalíme na lehátkách v zahradě u bazénu, abychom naakumulovali do těla co nejvíce teplíčka. Čteme si zprávy z domova mimojiné o ledovce, která pokryla spoustu českých měst. No, to teda bude návrat ... Vydržíme si tu povídat a vyhřívat se skoro do dvanácti, pak jen vyběhneme nahoru do pokojů pro věci, na recepci se odhlásíme a vyrazíme na poslední výlet do města, protože letadlo nám odlétá až v 17 hodin.