- Podrobnosti
- Napsal Pavel Šťastný
Izrael (hebrejsky יִשְרָאֵל, Jisra'el; arabsky: إسرائيل, 'Isrā'īl), oficiálně Stát Izrael (hebrejsky מְדִינַת יִשְרָאֵל, zvuk Medinat Jisra'el; arabsky دولة ,إسرائيل Dawlat 'Isrā'īl), je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie, kde leží při východním pobřeží Středozemního moře. Na severu sousedí s Libanonem, na severovýchodě se Sýrií, na východě s Jordánskem a na jihozápadě s Egyptem. K Izraeli přiléhá i Západní břeh Jordánu (Judea a Samaří) a Pásmo Gazy, tj. území částečně spravovaná Palestinskou autonomií – tato území jsou Izraelem okupována od Šestidenní války v roce 1967. Izrael je se svou populací 7 993 100 obyvatel, z níž většinu (76 %) tvoří Židé, jediným židovským státem na světě. Je rovněž domovem izraelských Arabů, křesťanů, Drúzů a Samaritánů, stejně jako jiných náboženských a etnických menšin.
Moderní stát Izrael, o jehož vznik usilovalo sionistické hnutí již od konce 19. století, se odvolává na biblickou myšlenku země izraelské, jejíž zaslíbení tvoří jeden z ústředních motivů judaismu po více než tři tisíce let. Po první světové válce ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina s cílem vytvořit „domovinu pro židovský lid“. V roce 1947 Organizace spojených národů schválila rozdělení Mandátu Palestina na dva státy – židovský a arabský. Přestože Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael na jeho základě vyhlásil 14. května 1948 nezávislost a v následující vítězné Válce za nezávislost rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN na rozdělení Palestiny. Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt, který vyústil v několik válek a desetiletí násilí, trvající dodnes. Se dvěma sousedícími zeměmi (Egypt a Jordánsko) však Izrael už mírové smlouvy podepsal a nyní usiluje o dosažení dohod s Palestinci.
Izrael je parlamentní zastupitelská demokratická republika s všeobecným rovným volebním právem. Vládu vede premiér a zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament Kneset. Podle hrubého domácího produktu je izraelská ekonomika 41. největší na světě (2010). Mezi zeměmi Blízkého východu patří Izrael na první místo v indexu lidského rozvoje, svobody tisku a ekonomiky. Zatímco Izrael samotný považuje za své hlavní město Jeruzalém, většina států uznává jako hlavní město Tel Aviv-Jaffa.
Víza
Od roku 1996 je mezi státem Izrael a Českou republikou zaveden bezvízový styk pro turistické cesty, které nepřesáhnou dobu 90 dní.
Je potřeba mít pas platný alespoň šest měsíců a relevantní finanční prostředky. Při příletu do Izraele dostanete registrační kartu, kterou je třeba vyplnit před vstupem do země. Pasová kontrola je po příletu nebo při prvním příjezdu do Izraele velmi přísná a důkladná.
Izrael není členem EU a i když existují vzájemné dohody mezi oběma zeměmi, pracovat v Izraeli je stále ilegální. Pokud chcete v Izraeli pracovat, je potřeba zařídit si pracovní vízum. Pokud budete přistiženi nelegálně pracovat, nastanou postihy, včetně vyhoštění ze země. Pracovní vízum se vyřizuje před odletem do země. Povolení je třeba vyřídit i pro práci v kibucech .
Nejčastější dopravou do Izraele je letadlo, pokud nepojedete z některého sousedního státu (např. ze Sinaje) autobusem. Na letišti se připravte na delší pohovor, který se bude týkat hlavně toho, zda jste si sami balili zavazadlo, zda máte nějaké vazby k Izraeli či nějakému arabskému státu (zvláště pokud máte v pase razítko nějakého arabského státu, budete tázáni na pobyt v této zemi). Máte-li v pase razítko z Izraele, můžete mít problém se vstupem do některých islámských států. Sousedního Jordánska a Egypta se to netýká, tak můžete vycestovat bez problémů. V případě ostatních zemi se to řeší tím, že máte pasy dva, což je vzhledem k našemu právu legální.
Jazyky
V Izraeli se bez problému domluvíte anglicky (učí se ji ve školách). Oficiálními jazyky jsou:
- hebrejština
- arabština
Díky velkým vlnám přistěhovalců se dohovoříte také jinými jazyky a to hlavně rusky (především v obchodech), také německy a hlavně v Tel-Avivu je i spousta Čechů, Slováků, Poláků a Maďarů. Menu v restauracích, cedule a tabule jsou obvykle v hebrejštině, arabštině a angličtině. Business jazykem je v Izraeli angličtina.
- Podrobnosti
- Napsal Petr Šťastný
Budím se ve třičtvrtě na šest ráno. Beru brýle a zírám na mobil. To snad není možný. Ještě 15min. jsem mohl spát. Vstanu a vyřídím si to s koupelnou než zazvoní budík. V ten okamžik se ozve budík z vedlejší místnosti bráchovi. Jelikož jsme šli spát o půlnoci, od vedle se neozývá žádný zvuk a Pája s Míšou se objevují až po druhém zvonění. Panuje dobrá nálada, i když Míša je trošku posmutnělá, že bude týden sama doma. Přichystáme rychlou kávu a zbaštíme každý kousek bábovky, kterou Míša upekla, abychom necestovali s práznými žaludky. Za deset minut sedm už vycházíme rozloučeni před dům, kde nás očekává domluvený odvoz. Cesta na letiště uběhne rychle a my vyskakujeme před terminálem 1 na pražském letišti Václava Havla. Projdeme se k informačním tabulím, abychom zjistili kterým směrem k odbavení a samozřejmě je to na té nejvzdálenější straně haly. Procházkou se blížíme, když procházíme kolem "samoodbavovacích" kiosků. Pája dostane nápad, že si pípneme boarding pasy, dostaneme cedulku na kufr a ten poté "odhodíme" do prostoru k tomu určenému. Jenže místo lístku na kufr nám vyjedou další boarding pasy. Zasmějeme se a jdeme poslušně do fronty. Jedna fronta pro rusky mluvící cestující, druhá pro arabsky a hebrejsky hovořící a v té, ve které se hovoří domorodsky je pouze naše. Asi po deseti minutách se k nám přitočí celník a odvede si nás ke stolku na pohovor. "Proč tam jedete, kam tam jedete na jak dlouho, balili jste si sami, znáte tam někoho..." Po deseti minutách se omluví, pět minut se nic neděje a následně přijde slečna a vše si zopakujeme. Pak se otočí, chvíli si šušká něco s kolegy, ale obrací se, dává nám pasy a přeje šťastnou cestu. Odevzdáme zavazadlo, které máme jedno společné na váhu a ta ukáže krásných a rovných 23kg. Hotovo. Kufr je pryč. Naposledy vyjdeme před halu, shodneme se na tom, že je zima a svižným krokem se přesunujeme do VIP salonku. Pája se prokáže kreditní kartou a zároveň s zaplatí 450Kč za můj vstup. V prázdném salónku si najdeme místo s krásným výhledem na "choboty" jednotlivých gejtů. Pozoruji rolování letadel a starty jiných, abych si zkrátil čekání, než se objeví brácha se šťastným úsměvem na tváři. Jdeme si pro snídani (kafíčko, džus, minibagetky, já chipsy a Pája oříšky). V 9:10 přistává naše letadlo a my sledujeme vykládku a tankování.
- Podrobnosti
- Napsal Petr Šťastný
Budík. Cože? Proč? Kolik je hodin? Protože máme zatažený závěs, v pokoji vládne přítmí. Ticho. Znovu budík a vidím jak Pája přeřizuje čas. Usnul jsem o pár hodin dřív, protože musel ještě něco dodělat do práce a ani nevím v kolik vypínal počítač. Po třetím zvonění budíku si začínáme povídat a probouzet se. Roztáhnu závěs a vtrhnu do koupelny. Když se vystřídáme, je půl deváté a je na čase se přesunout do restaurace na snídani. Restaurace je z části zaplněná rusky hovořících skupinek, stejně jako mladých američanů, které doprovází dva místní bodyguardi a jeden z nich je ozbrojen pistolí. Snídaně nic moc. Káva ve stylu 10gr kávy na litr vody, džus s divnou příchutí, lívance studené a bez chuti. Zachraňovaly to nakládané broskve, čokoláda, která se mohla lít ve velkém na lívance, vejce na tvrdo a Pája posnídal trochu vloček s mlékem. Vrátili jsme se na pokoj, narovnali záda a "vypracovali" plán na dnešní den. Půjdeme do centra. Všichni nás varovali, že se tam nedá zaparkovat. Kecali. Když víte kde, tak s emístečko dá najít. I jeden taxikář před hotelem se nás snažil přesvědčit, že nás tam odveze za 40ILS (240Kč). Když jsme mu po snidani říkali, že ještě nevíme v kolik pojedeme, sdělil nám, že si to máme rozmyslet, protože na nás nemůže čekat celý den. Tak to nás pobavil a nešplhnul si ani informací, že v Praze byl 5x, zná synagogu v Plzni a umí říct AHOJ. Po letmém prostudování mapy jsme se shodli na tom, že do centra dojdeme i pěšky. Řekli jsme si, že těch pár kilometrů v pohodě zvládneme a třeba cestou narazíme na nějaký krámek, kde se dá koupit něco k pití a k jídlu. Hotel opouštíme cca v půl jedenácté a plni elánu si to štrádujeme podél tramvajových kolejí do centra. Nemuseli jsme ani jít po chodníku, ani se bát, že nás přejede tramvaj. Téměř nulový provoz.
Číst dál: 1.2.2014 - Prohlídka Jeruzaléma - Staré město, Olivová hora
- Podrobnosti
- Napsal Petr Šťastný
Vstávat na budík je příšernost. Vstávat na budík v neděli je na zabití. Vstávat na budík v neděli a o dovolené je k zešílení. No nic. Vstávat se musí a to hned ze dvou důvodů. Musíme přeparkovat auto, protože stojíme na parkovišti, kde se od osmi platí parkovné a ten druhý, abychom si stihli rozmyslet, co dnes podnikneme. Vstávám dost neochotně, jelikož jsem šel tentokrát já spát až ve dvě ráno. Napadá vás proč? Abyste měli co číst. Takže nejdřív vyrážíme pro auto a parkujeme před hotelem. Už sice víme, že v osm pryč nebudeme, ale Pája věří, že policajti mají i jiné starosti než ráno obíhat placená parkoviště a rozdávat hned po ránu "letáky" za stěrače.
Přímo vedle hotelu stojí pětipatrová budova, ve které jsou veliká vrata s nápisem "For buses". Byli jsme zvědaví co se tam může schovávat. Chvíli pozorujeme jak dovnitř zajíždí jeden autobus za druhým a že se jich tam tedy vlezlo. Projdeme kolem ostrahy a před námi se rozprostře nástupiště jako na Florenci.Vejde se sem pohodlně sedm autobusů za sebou a ze všech vystupují různí člobrdíci. Nejvíce nás ale zaujmou "zelení mužíčci", kterým se na krku už při výstupu houpají samopaly. Vystupuje tu docela slušná armáda. Pokračujeme podél nástupiště a nalézáme vstup jako do obchodního domu. Jako? Zíráme jak brňáci na Orloj a hned za vstupními dveřmi je Mc Donald. Ale není to obyčený Mc Donald... tohle... tohle je košer Mc Donald. Abyste ho rozlišili, tak typickou červenou barvu zde nahradili modrou. Asi jako Mc Donald "light". Procházíme kolem různých obchůdků od pouzder na mobilní telefony, přes potraviny, restaurace, hodinářství, až po prodej jízdenek. Na informacích položí Pája záludnou otázku ženě za pokladnou: "Jezdí odsud prosím autobus do Betléma?" Dáma je evidentně v rozpacích (ne z bráchy), zírá do počítače, na nás, do počítače, na nás... A pak z ní vypadne: "Ne, to musíte do centra". Tak děkujeme, víte jak je to daleko??? Ale to není ještě vše. Ve druhém a třetím patře tohohle obchodního domu je také nástupiště, opět pro spoustu autobusů. Zkontrolujeme obrazovky na kterých se zobrazují informace o odjezdech, zda se paní na informacích nezmýlila. Ouha. Vše je jen v hebrejštíně. Jde se na snídani.
- Podrobnosti
- Napsal Petr Šťastný
Třetí den bývá kritický. To nám vždycky říkali na školách v přírodě a lyžařských výcvicích. Proto se třetí den doporučuje nastavit klidový režim, více odpočívat, nevystavovat se prudkým změnám a stresovým situacím.
Budík otravuje už v p;l osmé a jeho opakované zvonění nás tlačí ven, abychom přeparkovali a nemusleli řešit další pokutu. Venku je zima, asi 9°C. Předpověď hlásí 11°C a prý má kolem poledne pršet. Jdeme se nasnídat a snídani necháme na pokoji lehce uležet. Je nejvyšší čas vymyslet plán pro dnešní "kritický" den. Po bouřlivé diskusi se rozhodujeme podniknout menší okružní cestu se zastávkou v obchoďáku pro jídlo, leteckém muzeu a cestou zpátky u moře na západním pobřeží. Plán by byl připraven, cesta do navigace zadána a můůžeme vyrazit. Jen co to ještě jednou promyslíme.
Tak jedeme. Ale abychom mohli cestovat bez rušivých vlivů, musíme nejprve k čerpací stanici, nakrmit naší Toyotku. Naštěstí je čerpací stanice hned za první křižovatkou od hotelu. Tankujeme 32,88l Naturalu 95 za 242ILS (1406Kč). Benzím tu tedy stojí 43Kč/l. No fuj. Měli by se stydět. Nejlevnější benzín, který jsme cestou potkali stál 7,10ILS a nejdražší 7,54ISL. Je to rozdíl 2,55Kč/l. Podle navigace vyrážíme směr rychlostní silnice č. 1. Protože jsme prováděli důkladnou přípravu, vyrazili jsme v deset hodin, jako každý den.
Cesta nám příjemně utíká a my nenápadně stále snižujeme teplotu na topení. Přes všechny předpovědi je nebe bez mráčku a palubní teploměr ukazuje každých deset kilometrů vyšší teplotu o jeden až dva stupně. Nádherný den. Trochu začínáme litovat že jsme se nevydali k Mrtvému moři, ale na druhou stranu. Když teplota vystupuje na krásných 19°C, navrhuji změnit plán a jet nejprve k moři do městečka Ashkelon. Když vjedete do tohoto městečka, máte najednou pocit, že jste se ocitli v nějakém Španělském nebo Řeckém letovisku. Palmy lemující silnice, všude čisto a uklizeno, svěží vlhký a slaný vítr vanoucí od moře. Stahujeme okénka a vychutnáváme si pomalým průjezdem hlavní příjezdovou silnici a tichou atmosféru rozlehlého letoviska mimo sezónu. Přibývají hotelové komplexy a my dorážíme na prázdné parkoviště přímo u hlavního korza podél pláže. Cedule zde upozorňují arabsky, hebrejsky, anglicky a rusky, že pokud zde není přítomen plavčík, je zde koupání zakázáno. Na pláži jsme ale jen my.
Číst dál: 3.2.2014 - Ashkelon, vojenské letecké muzeum Hazerim a Be'er Sheva
- Podrobnosti
- Napsal Petr Šťastný
Na můj vkus hodně článků začíná slovem budík. I tentokrát tomu není jinak. V půl sedmé ta potvora zase hraje a dostává od Páji co proto. "Půjdem spolu do Betléma, důdlaj, důdlaj, důdlajdá" zpívám Pájovi místo budíku a evidentně se mu můj zpěv moc líbí. Před osmou Pája vybíhá z hotelu pro auto, které máme opět na placeném parkovišti a chce předběhnout pána co rozdává pokuty. Přeparkuje na hotelové parkoviště, kde dnes budeme parkovat za 15$ na celý den. Scházíme se na snídani a cpeme se jako o závod, abychom dlouho vydrželi. Navíc máme trochu na spěch, protože dnes podnikneme výpad na Palestinské území. Nemůžeme jet autem, protože jsme byli upozorněni, že nás tam nevpustí a tudíž se musíme poprat s místním MHD. Venku je nějakých 9°C, takže se oblékáme teple. Na recepci se informujeme kde tu mají poštu, protože je na čase zaplatit pokutu, kterou jsme vyfasovali hned druhý den. Pošta je podle popisu hned za rohem a poznáme jí podle červeného nápisu v originálšitně. Nemá ani cenu aby nám napsal na lístek jak se to píše, protože už jsme nějaké nápisy zkoušeli porovnat a ono to nemá moc smysl. Obejdeme hotel a přes ulici opravdu vidíme budovu s červeným nápisem.
- Podrobnosti
- Napsal Petr Šťastný
Poslední den našeho pobytu v Jeruzalémě už jako tradičně začínáme budíkem. Jenže tentokrát parkujeme od včerejška na hotelovém parkovišti a tudíž není potřeba přeparkovávat, což nám dává 15min. spánku k dobru. Dnes nás čeká cestování k Mrtvému moři a následný přesun do Tel Avivu, kde strávíme poslední noc. Po snídani přes internet kontaktujeme Marka s Erikou, kteří včera souhlasili s naší nabídkou připojit se k nám. Domlouváme čas a místo vyzvednutí u nich na hotelu. Balíme věci, provedeme poslední kontrolu a jdeme se odhlásit. Venku je nádherně. Teplota sice nějakých 7°C, ale my víme, že u Mrtvého moře je vždy o nějakých 10 stupňů tepleji.
Číst dál: 5.2.2014 - Mrtvé moře - Jericho - Jeruzalém - Tel Aviv
- Podrobnosti
- Napsal Petr Šťastný
Je tu čtvrtek. Co se dá dělat. Poslední den našeho putování Izraelem. Dneska poprvé za celý týden nevstávám na budík a dokonce si přispávám o celou hodinu. Někdo může závidět vstávání v půl deváté, ale protože jsem šel spát ve čtyři ráno, není to úplně růžové probuzení. Pája mě tahá za nohu, protože je vzhůru a upravil můj noční literární výron do finální podoby a nahrál ho na web. Protože se mi nechce z vyhřáté postele, Pája spouští budící variantu č. 2 a užívá hrubé síly, takže se na chvíli strhne bitka. Vzdávám se a volím taktický ústup do koupelny. Snídaně je v našem hotelu do jedenácti, takže nás nic úplně netlačí z pokoje ven. Dnešní den se musí pořádně promyslet. Je málo času a ve městě je toho relativně hodně k vidění. Snídaňová mistnost nás překvapila, protože na jedné straně začíná barem a na druhé je uzavřena skleněnými dveřmi, za kterými je chodník podél hlavní silnice. Pokud byste šli odpoledne kolem hotelu, mohli byste si myslet, že je tu příjemná kavárnička. A možná také v sezóně je. Káva není nic moc, ale je nejlepší, jakou jsme za celý týden pili. Další dobroty můžete vidět níže. Docela jsme se dneska šetřili, abychom mohli korzovat městem a tak máme za dvacet minut po snídani.
