Rozloha ostrovu Aruba: 193 km2 délka 30 km a šířka 8 km
Délka pobřeží ostrovu Aruba: 68.5 km
Nejvyšší hora ostrova Aruba: Jamanota 189 m
Počet obyvatel ostrova Aruba: 103 000
Státní zřízení: autonomie na Holandsku
Největší města ostrova Aruba: Oranjestad, Barcadera, Sint Nicolaas Úřední jazyk ostrova Aruba: holandština a papiamento (směs angličtiny, španělštiny, portugalštiny a holandštiny)
Náboženská příslušnost: římští katolíci 81 %, protestanti 9% ostatní 10%
Měna ostrova Aruba: 1 Florin
Aruba je součástí Malých Antil leží 30 km severně od Venezuely a západně od Curacaa. Povrch ostrova je převážně kopcovitý, pobřeží lemuje korálový útes.
Historie: Noha prvního evropana se dotkla ostrova roku 1499, kdy byl ostrov objeven Španěly. Roku 1636 převzali tento ostrov Holanďané a do roku 1845 byl součástí Nizozemských Antil. 1.1.roku 1986 získala Aruba zvláštní statut na Nizozemí, ostrov má vlastní měnu Arubský Florin, má vlastní vlajku a parlament.
Počasí: Podnebí je tropické, díky své poloze na ostrově nejsou téměř žádné hurikány a monzuny
Hlavní město: Kralendijk
Rozloha: 294 km2
Počet obyvatel: přibližně 14 006 obyvatel
Oficiální jazyk: nizozemština
Státní zřízení: zámořská součást Nizozemska
Hlavní náboženství: katolíci.
Čas: středoevropský čas - 5 hodin
Bonaire se nachází asi 72 km na sever od Venezuely, rozlohou připomíná tvar lidského ucha. Jeho délka je 40 km a šířka 8 km. Severní část ostrova je hornatá, nejvyšší vrchol se nazývá Branadaris Hill a jeho výška dosahuje 235 m. K ostrovu patří ještě jeden menší - Klein Bonaire. Jeho rozloha je pouhých 600 ha. Od roku 1979 je moře kolem těchto ostrovů zahrnuto do Bonaire Marine Park. Jedná se o přírodní vodní rezervaci, kde si potápěči přijdou opravdu na své. Podnebí ostrova je vlhké a horké. Na dešťové srážky narazíte občas v měsících říjen - leden a to pouze ojediněle. Hurikány zde nehrozí. Počasí na ostrově je stálé s průměrnou teplotou 27°C.
Rozloha: 444km2
Počet obyvatel: 140 tisíc
Hlavní město: Willemstad
Hlava státu: Nizozemská královna Beatrix
Ostrov Curacao leží v příhodné poloze asi 60 km severně od pobřeží Venezuely v Jižní Americe, kde náleží do souostroví Malých Antil, o kterých jste určitě alespoň slyšeli ve škole. Možná bychom mohli říci ostrůvek, protože není delší než 61 km a v nejširším místě má pouhých 14 kilometrů, s celkovou rozlohou o něco menší než Praha. Curacao je největším a nejlidnatějším zámořským územím v rámci Nizozemského království, patří také do uskupení Nizozemských Antil, ale od října 2010 roku se stal samostatným celkem v rámci Holandska, podobně jako sousední Aruba, která má tento status od roku 1986.
Známe jej jako modrý alkoholický likér, který nese stopy pomeranče a má sladkohořkou chuť. To je Curacao, nápoj, kterým se ostrov proslavil. Vyrábí se ze sušených slupek ovoce zvaného laraha, které je velmi podobné pomerančům. Mnohé by jistě zajímalo, jaká ingredience dala alkoholu jeho modrou barvu. Pravda je ale velmi prozaická. Původní curacao je průhledné. Modré zbarvení se dodává do likéru pouze uměle, aby podpořilo exotický vzhled.
Hned po návratu z Dubaje jsme začali přemýšlet, kam na další dovolenou. Líbila by se nám pro změnu spíše odpočinková dovolená někde v exotice, ideálně Karibik ... V KLM zřejmě vyslyšeli naše prosby, protože záhy udělali akci na lety z německých letišť na ostrov Curacao. Nejlevnější nabídku na duben a květen za 9 tisíc bohužel nemůžeme vzít kvůli Pájově škole, ale v červnu za 12 je to také finančně hodně zajímavé :) Jako místo odletu volíme nejbližší Norimberk a abychom toho viděli co nejvíce, nakoupíme i letenky pro přelety na sousední ostrovy Aruba a Bonaire.
Těch pár měsíců uteklo jako voda a čas odjezdu je tady. Odlétat z Norimberka bychom měli v 6:10 ráno, takže večer provedeme online check-in a o půlnoci za sebou zamykáme dveře bytu, sedáme do BMW 120d a vyrážíme. Zastavujeme se ještě u Pavlova bráchy pro pár věcí a hlavně pro Pájův velký kufr, do kterého sbalíme věci pro oba. Pak ještě do práce vytisknout boarding passy a v 0:55 už najíždíme na dálnici D5 u Zličína.
Cesta probíhá v pořádku, bavoráček s chrochtáním polyká jeden kilometr dálnice za druhým, jen kousek za hranicemi potkáváme mírný déšť. Dáváme jednu krátkou pauzu na protažení a už jsme u Norimberka. Cesta na letiště je dobře značená, vůbec nepotřebujeme navigaci. Taktéž dopředu objednaný parkhaus P3 nacházíme naprosto bez problémů a v 3:20 parkujeme na krásném krytém parkovišti.
Číst dál: 22.6.2012 - Praha - Norimberk - Amsterdam - St.Maarten - Curacao
Ráno se probouzíme někdy kolem deváté do krásného teplého rána. Jelikož tu mají poměrně nekřesťanský příplatek za snídani a navíc se servíruje až v restaurantu na pláži, tak tuhle možnost neuvyžíváme. Sníme tedy pro začátek pár zbylých sušenek a vyrážíme na nákup. Už včera jsme si na recepci zjistili, že k nedalekému supermarketu je možné nechat se odvést taxíkem, v docházkové vzdálenosti nic není. Taxík stojí opět 25 USD, zřejmě tu mají paušál :) v ceně je cesta tam i zpět a půlhodinka na nákup. Tolik přesně potřebujeme k nákupu jídla a pití na dva dny. A samozřejmě neodoláme krásně vyzrálému exotickému ovoci za směšné ceny.
Dnešní den začíná snídaní a stěhováním. Večer totiž mají dorazit Jožka se Žanetou, kteří s námi budou trávit zbytek dovolené, a jako nejlepší varianta bydlení se ukázal větší apartmán ve stejném resortu jen o vchod vedle, se dvěma ložnicemi. Balíme tedy věci a jdeme se podívat na nové bydlení. Jestliže nám předchozí apartmán připadal veliký, tak v tomhle se vyloženě ztrácíme. Dvě ložnice s vlastními koupelnami, šatna, komora, prádelna, další společný záchod, veliký obývák a vybavená kuchyň zabírají dohromady 131 m2 a dalších odhadem dvacetpět metrů má terasa. Byť jsme teď o patro níž, výhled je tu ještě hezčí.
Neochotně vstáváme po páté ráno, posnídáme, pobalíme poslední věci a lehce po šesté se všichni čtyři naskládáme do taxíku, který Pája večer objednal. Paní taxikářka nás odveze na letiště, tentokrát za 30 USD. Stejnou cenu platili i Jožka a Žaneta včera pozdě večer, tak to zřejmě vypadá, že přes den se jezdí na Curacau za 25 a "mimo špičku" za 30 USD. No uvidíme, na Curacao se ještě vrátíme zhruba za týden, tak třeba ten systém zdejších taxíků jednou pochopíme. Na letišti se odbavíme pro let na Arubu se společností Dutch Antillen Express (DAE), kufr nám zhubnul na 25 kilo (zřejmě ta upitá Havana :)) a opět projde bez problémů.
Vlivem časového posunu a nebo možná tím, že jsme se tak těšili na dnešní potápění, jsme se probudili již kolem půl sedmé. Na vstávání to bylo ještě brzo a tak bylo potřeba se zabavit. Někdo se už jen tak válel, Jožka vytáh notebook a pracoval. Kolem osmé jsme se sešli na snídani před apartmány a začali hodovat.
Ve čtvrt na deset nás vyzvedne auto a pojedeme se potápět, takže po snídani ještě rychle připravit poslední věci jako podvodní foťák, GoPro kameru, potápěčský deník, peníze, pití... Jelikož už čtvrt bylo před chvilkou, vybíhám ven se podívat, jestli už na nás nečeká auto...nečekalo, zrovna se chystalo odjíždět a tak na poslední chvíli se ho podařilo zastavit, jinak by ujel.
Naskáčeme do auta a vyrážíme směr jih. Dobrou půl hodinku nám trvá cesta. Ještě nabíráme jednoho potápěče jménem Dave, který si s sebou veze o trochu větší foťák s externím bleskem. Objedeme letiště, za nímž je ukryta marina. Na lodi je již připravena výbava a tak nám již nic nebrání vyrazit na moře. Kapitán vyrazí dále na jih. První oblastí, kde se budeme potápět je Kantil reef. Dostáváme krátké, 3mm silné neoprény, já fasuju ještě botičky a ploutve přes botičky :)
Dnešní den začíná hodně smutně. Ráno kolem půl sedmé se budí vedle v apartmánu Jožka se Žanetou a podle otevřených dveří ihned zjišťují, že měli nezvanou návštěvu :( Tato zkušenost s bezpečností na ostrově je stojí mobilní telefon a veškerou nemalou hotovost. Po vyřízení formalit si spravíme náladu aspoň snídaní a dopoledne si jdeme zablbnout do bazénu u našich vilek. Řádění v příjemné teplé vodě nám vrátí dobrou náladu, hlavně pokusy o podvodní fotky u nás vyvolávají záchvaty smíchu.
Asi už se adaptujeme na časový posun, protože tentokrát místo před sedmou se probouzíme až před devátou. Nemáme ale kam spěchat, checkout kluci domluvili až na jednu hodinu odpoledne, tak pomalu balíme věci a snídáme v pohodě a v klídku, ze kterého nás vyruší jen čtyřnohá návštěva.
Včera jsme usnuli jak zabitý po náročné cestě. Asi kolem osmé se s Jožkou vydáváme na recepci na checkin. Předkládáme pasy a Jožka se ptá jestli by neměli k dispozici jiný pokoj, kde jsou manželské postele, jelikož ve stávajícím pokoji nejdou přirazit až úplně k sobě. Nabízí nám tzv. Cottage, která je ale bohužel dražší než naše studio. Nicméně je k dispozici ještě Cottage s dvěma ložnicema a ta je zas o něco levnější než naše dvě studia. Cenový rozdíl za 2x Cottage bychom museli doplatit, ale dvouložnicový Cottage stojí míň, i přesto nám peníze navíc nevrátí. Že prý z toho platí poplatek společnosti Booking.com...no nic stejně se přestěhujem, budem mít i více prostoru. Ještě to poklidí trochu uklízečka a může se stěhovat.
Cestou z recepce se zastavujeme na baru pro heslo k WiFi. Zatím se v klidu nasnídáme na terásce a trochu posurfujeme na internetu. Dvě hodiny utekly jako voda a jdem se stěhovat. Bohužel tu není moc signál WiFi, ale prozatím jsme spokojeni. Poté jsme zajeli na malý nákup do blízkého supermarketu. Když jsme se vrátili, zjistili jsme, že klimatizace nefunguje úplně ideálně. U jožky spíše vůbec nechladí...a tak jsme se nakonec stěhovali ještě do jiného apartmánu, který měl sice jen jednu koupelnu, ale byl trochu prostornější, klimatizace fungovala a i WiFi signál na tom byl o poznání lépe.
Když jsme ještě z Aruby vybírali jaké si zde na Bonaire půjčíme auto, rozhodli jsme se připlatit 40USD a vzít si terénní pickup, který se nakonec jeví jako nejlepší možnost, kterou jsme mohli zvolit. Chystáme se tu potápět, takže vyplňujeme nutné papíry, dostáváme krátké školení jak a kde se potápět na Bonaire a zbytek už je na nás. Zde je potápění bez instruktora a více méně kde chcete. Máme možnost platit buď za jednotlivé plnění lahví (13 USD), které je dostupné pouze od 8:00 do 17:00 v době, kdy je otevřena recepce a nebo si zaplatit tzv. UNLIMITED (30 USD), kdy dostaneme klíček od místnosti s lahvema a můžeme si je měnit jak je libo prázdné za plné. Volíme UNLIMITED, což se vyplatí pokud během dne uděláte 3 a více ponorů. Dokonce se půjčovné počítá jako 24hod a né kalendářní den, čili nakonec zaplatíme jen 48hod půjčovného. Půjčení zbytku výbavy stojí 45USD / osoba (maska, šnorchl, neoprén, boty, ploutve, BCD, regulator, závaží a počítač)
Další den v potápěčském ráji se vydáváme hned ráno na ponor v nedaleké lokalitě 1000 steps (schodů). Již v 7:45 máme naložené láhve a ostatní vybavení a vyrážíme. Cesta netrvá dlouho. Nejprve jdeme omrknout, jak vypadá přístup do moře. Není tam tisíc schodů, ale přesně 64. Dolů to nebude takový problém jako po ponoru nahoru. Jdeme kompletovat výbavu, ale když už se chystáme vyrazit, Jožka zjišťuje, že z jeho láhve uchází vzduch ještě jinou cestou než by měl. Po vyzkoušení různých kombinací se jeví problém s lahví a tak nasedáme do auta a jedeme pro novou. Během 15ti minut se vracíme, ale tentokrát vybíráme přístupnější lokalitu zvanou Weber's Joy.
Zanořujeme se v 8:20, voda má příjemných 28°C. Zkušenější Jožka opět plave vpředu a naviguje. Během našeho ponoru, který trval 43minut, pozorujeme jako obvykle mnoho korálů, murény, krevety, perutýna, ježíka a ropušnici, kterou opět Jožka přehlédnul cestou. Během ponoru se dostáváme nejvíce do hloubky 24,3m. Níže si užijte podvodních záběrů, které jsem pořídil.
Dnes vstávají Pája a Jožka už před šestou, aby stihli ještě poslední ponory na Bonaire a dodrželi přitom cca 24 hodin bezpečnostní pauzu mezi ponorem a plánovaným přeletem na Curacao. Já ani Žaneta se jejich brzkým odchodem nenecháme rušit a vstáváme až kolem deváté. Za chvíli poté se vrací naši muži plni dojmů a vypráví nám o ponorech - opět spousta korálů a ryb, tentokrát dokonce viděli barakudu. Při prvním ponoru na Hilma Hooker navíc narazí na vrak na bok převrácené obrovské lodi obývané hned třemi barakudami, v hloubce cca 18-30 metrů. Při druhém ponoru na White Slave se těšili na želvy, které včera na tomto místě spatřila jiná parta potapěčů, ale kluci na ně dnes štěstí neměli. Museli se "spokojit" s rybkama, korálovýma zahrádkama a bílýma úhořema.
Článek z dnešního dne moc akční nebude. Začínáme kolem sedmé ráno poslední snídaní na Bonaire, pak sbalíme věci a opouštíme Caribbean Bonaire Club. Po osmé dorazíme na letiště Flamingo Airport, kde nejdříve jdeme vrátit auto do půjčovny - vše projde bez problémů, tentokrát jsme auto moc nezprasili :)
Po všech těch přesunech po ostrovech si dnes užíváme klid a pohodu na Curacau. Vstáváme kolem osmé, k snídani si uděláme vajíčka se slaninou a dle zásad správné výživy snídáme v klidu a pohodě půlku dopoledne :)