Aruba, Bonaire, Curacao - banner

LOGO KLM Hned po návratu z Dubaje jsme začali přemýšlet, kam na další dovolenou. Líbila by se nám pro změnu spíše odpočinková dovolená někde v exotice, ideálně Karibik ... V KLM zřejmě vyslyšeli naše prosby, protože záhy udělali akci na lety z německých letišť na ostrov Curacao. Nejlevnější nabídku na duben a květen za 9 tisíc bohužel nemůžeme vzít kvůli Pájově škole, ale v červnu za 12 je to také finančně hodně zajímavé :) Jako místo odletu volíme nejbližší Norimberk a abychom toho viděli co nejvíce, nakoupíme i letenky pro přelety na sousední ostrovy Aruba a Bonaire.

Těch pár měsíců uteklo jako voda a čas odjezdu je tady. Odlétat z Norimberka bychom měli v 6:10 ráno, takže večer provedeme online check-in a o půlnoci za sebou zamykáme dveře bytu, sedáme do BMW 120d a vyrážíme. Zastavujeme se ještě u Pavlova bráchy pro pár věcí a hlavně pro Pájův velký kufr, do kterého sbalíme věci pro oba. Pak ještě do práce vytisknout boarding passy a v 0:55 už najíždíme na dálnici D5 u Zličína.

Cesta probíhá v pořádku, bavoráček s chrochtáním polyká jeden kilometr dálnice za druhým, jen kousek za hranicemi potkáváme mírný déšť. Dáváme jednu krátkou pauzu na protažení a už jsme u Norimberka. Cesta na letiště je dobře značená, vůbec nepotřebujeme navigaci. Taktéž dopředu objednaný parkhaus P3 nacházíme naprosto bez problémů a v 3:20 parkujeme na krásném krytém parkovišti.

Přesouváme se do odletové haly, dáváme svačinku a čekáme na otevření naší přepážky až do 4:40. Odevzdáváme kufr(váží 26 kg, ale nic nenamítají) a Pája se ještě zkouší ptát na možnost exit row v letu na Curacao, ale prý je u KLM za příplatek a stejně vyprodaná. O hodinu později začíná boarding, poletíme jen malým letadlem Fokker 70 přímo z plochy a přesouváme se k němu busem. Odlétáme na čas, let do Amsterdamu je jen rychlovka - jakmile vystoupáme do výšky, dostaneme sendvič a pití a už zase přistáváme :)

V Amsterdamu máme na přestup 1:10, což je ideální. Přesouváme se přes téměř celé letiště, což zabere asi 20 minut včetně pasové kontroly, a přicházíme ke gate v momentě, kdy začíná boarding. V Boeingu 747 se usadíme v 8:30 a po zavření dveří zjišťujeme, že u exitu zůstávají stále volná místa, tak Pája dělá hezký oči na sympatickou letušku, zda by nás po vzletu nemohla přesadit. Zapíše si naše sedadla a prý uvidíme :)

Vytlačí nás od prstu s mírným zpožděním, pak chvíli rolujeme, pak zase stojíme a poté se ohlásí kapitán se zprávou, že naše letadlo nemá něco v pořádku s motorem, takže musíme z runway zase pryč. Odtlačí nás, k motoru naběhne parta opravářů a protože sedíme u křídla, máme opravu v přímém přenosu :) Kapitán nás průběžně informuje, prý něco s tlakem v hydraulickém potrubí a v každém případě budeme čekat minimálně dvě hodiny, buď na opravu nebo na nové letadlo.

Během čekání zůstáváme v letadle, dostáváme sušenky a krátíme si čas spánkem, hraním karet a smskováním s přáteli. Nakonec se oprava povede, ještě vyměnit a napustit nějaké provozní kapaliny a můžeme konečně z Amsterdamu odletět - s 2,5 hodiny zpožděním. Přesazení k exit row bohužel neklaplo, nakonec tam letušky usazují jiné cestující. Poté už let probíhá bez problémů, dostáváme snídani (míchaná vejce s cuketou, ovocný salát a moučník) a před mezipřistáním na St. Maarten ještě servírují oběd (kuře na kari s rýží, salát s cizrnou a nakonec ovocná pěna s čokoládou). Průběh letu Pájovi zpříjemňovala oblíbená whisky s colou.

Celkem se nám oběma daří spát, sedadlo vedle nás zůstává volné, tak máme trochu víc místa na rozvalování. Před přistáním na St. Maarten ale ožíváme, abychom si vychutnali tohle velmi kuriozní letiště těsně za pláží a s relativně krátkou plochu. Dole na pláži se opravdu shromažďují turisté, co se chtějí nechat "ofouknout" naším velkým Boeingem, přesně jako jsme viděli v mnoha klipech na youtube.

Na ostrově St. Maarten část cestujících vystoupí a naopak přisednou noví, celkem tu strávíme asi hodinu. Pak zase do vzduchu - a to hodně zprudka, protože kousek za letištěm se tyčí vysoké hory.

Let něco přes hodinku na Curacao už uteče jako voda, dostáváme ještě malou svačinku (a whisky) a v pět hodin odpoledne karibského času konečně vystupujeme z letadla. Imigrační je v pohodě, kufr už na nás čeká, ještě vyměnit pár dolarů na místní měnu (kurz 1USD = 1,77 Antilských guldenů) a hurá ven do krásného teplého vzduchu se slanou příchutí.

Pája se ptá pár taxikářů na cenu za odvoz do našeho objednaného hotelu, všichni shodně chtějí 25 dolarů, za dvacku se nikomu jet nechce. Necháme se tedy odvést na recepci hotelového komplexu Blue Bay Curacao, mají pro nás připravené apartmá v druhém patře, Pája ale ví, jak mám ráda výhledy, tak ukecá ještě patro výš. Je šest hodin místního času odpoledne, což odpovídá půlnoci v Čechách, takže cestu takzvaně "ode dvěří ke dveřím" máme za rovných 24 hodin.

Náš pokoj je úžasný, je to takový 2+kk asi 70m2, se dvěma toaletami, kuchyní, šatnou a krásnou terasou. Lehce si odpočineme po cestě a po západu slunce ještě vyrazíme podívat se k moři, je to procházkou asi 10 minut a máme k dispozici soukromou hotelovou pláž. Už je tma, pláž je téměř prázdná, ale neodoláme a ještě si užíváme noční koupání v moři.

Poté si dáme večeři v romantické restauraci, na pláži pod hvězdným nebem v písku jen za svitu svíček ... Pája si dává humří polévku s krevetami a já si dám výbornou grilovanou rybu "red snaper". Únava z cesty na nás už silně doléhá, tak po jídle opouštíme restaurant a rádi využijeme nabídku svést se na hotel malým elektrovozítkem.