New York, Brusel - banner

Na letišti v Bruselu přistáváme v 7:30 místního času. Po projití pasovou kontrolou uděláme trochu hyenu na toaletě a vyrážíme do centra. Máme celkem hezky naplánovanou celou 6ti hodinovou zastávku. Abychom netahali naše příruční zavazadlo s sebou, scházíme do přízemí, kde jsou uzamykatelné schránky - zamknete za 1EUR, zbytek doplatíte dle doby, jakou jste měli skříňku uzamčenou. Pak se snažíme na informacích vylákat nějakou mapku města, ale bohužel zde nejsou tak dobře vybaven pro turisty. Dostáváme informaci, že máme jet vlakem a tam v centru si opatřit mapu.

Jdeme si koupit jízdenku na stanici (5,30EUR / os.), tady ještě anglicky. Vlak již stojí na peroně, takže naskakujeme a usazujeme se. Zhruba za 15minut vystupujeme na stanci Gare Central. Tam se opět zkoušíme doptat na nějaké letáky nebo mapy, ale odkazují nás do nedalekého informačního střediska. Tam již trénuji svojí francoužštinu a pro začátek alespoň pozdravím :) Slečna nám ochotně prodává mapu za 0,5EUR a maluje do mapy důležité body zájmů, které chceme vidět.

Nenechal jsem nic náhodě a připravil jsem si do navigace umístění jednotlivých atrakcí v centru. Jako první je asi 900m vzdálený symbol Bruselu - Čůrající panáček (Manneken-Pis). Socha byla vytvořena již v 17.století, originál byl bohužel zničen a nynější socha je pouze rekonstrukcí původního díla. Sochu při mnoha příležtostech převlékají do různých kostýmů. Nyní jich má v šatníku již více než 700. Detailní záběry sošky často vyvolávají falešnou představu o její skutečné velikosti. Někteří turisté jsou zklamáni, když zjistí, že je ve skutečnosti mnohem menší, než si mysleli. Já už jsem sošku kdysi viděl, ale Míša ještě ne. Takže jsme dle navigace byli za chvilku na místě.

Jelikož v letadle nás moc nenakrmili, tak dostáváme hlad nebo možná jen chuť na něco dobrého. Kousek od sošky je prodejna s vaflemi na všemožné způsoby. Nakonec vyhrává varianta s čerstvými jahodami a teplou bílou čokoládou :)

Od roku 1987 má Manekken Pis svůj protějšek a tím je Čůrající holčička (Jaenneke Pis). Její soška se nachází v uličce Impasse de la Fidélité / Getrouwheidsgang, asi 200 m severně od Grand Place. Navigace ukazuje, že tam budeme za chvíli. Když dorazíme na místo, chvíli tápeme nad správným místem. Proto se ptám místního domorodce, zda-li by nám nepomohl. Ochotně nás navádí do krátké slepé uličky za rohem. Soška bývá zpravidla přes noc uzavřena mříží, ale tentokrát byla mříž uzavřena i přes den.

Strejda Google je mocný a tak při přípravě prohlídky Bruselu, jsem se dočetl, že v roce 1998 doplnili předchozí dvojici ještě o sošku čůrajícího psa (Zinneke Pis čti "ženeke"). Soška je umístěna na rohu ulic Rue des Chartreux/Kartuizersstraat a Rue du Vieux-Marché/Oude Graanmarkt. Slovo "zinneke" označuje v bruselské vlámštině psího křížence.

Dalším naším cílem bylo shlédnout další symbol Bruselu Atomium (model základní buňky krystalové mřížky železa zvětšený 165 miliardkrát). Tuto stavbu stojící v Bruselu navrhl inženýr André Waterkeyn ku příležitosti mezinárodní výstavy Expo 58. Atomium bylo projektováno jako symbol mezinárodní výstavy a nemělo stát déle, než výstava trvala, ale díky svému úspěchu a značné popularitě si zajistilo své trvalé místo mezi bruselskými pamětihodnostmi.

Dle mapky jsme zamířili směrem k tramvaji. Jelikož jsme nenarazili na prodejní automat, museli jsme zakoupit lístky u řidiče. Svojí plynulou francoužštinou jsem nám zakoupil dva lístky (2 EUR/os. místo 1,8 EUR/os.) a šli jsme se posadit. Cesta by měla trvat asi 30minut. Tramvaj č.51 nás zavezla vlastně až na konečnou. Míša byla trochu překvapená velikostí Atomia. Již dálky bylo nutné pořídit několik fotografií :)

Oběd jsem měl naplánovaný v Atomiu, jelikož v osmém patře je k dispozici panoramatická restaurace s kapacitou 80 míst. Bohužel nám štěstí nepřálo a celý tento týden je objekt uzavřen z důvodu nějakých oprav, což mi trochu zkazilo plány. No nic, vyrazíme tedy zpátky do centra...a možná už bychom se mohli pro jistotu začít směrovat zpátky na letiště.

Po několika minutách čekání nasedáme opět na linku 51 a vydáváme se směr Gare Midi, s tím, že poté přeběhneme na Gare Central a pojedeme na letiště. Když přijíždíme na nádraží a scházíme dolů, dle infotabulí zjišťjeme, že se dá dojet na letiště i odtud a tak zakupujeme opět za 2 lístky na letiště (5,30 EUR/os. ) a jdeme se podívat na nástupiště. Vlak je již přistaven a za pár minut odjíždíme. Cestou projíždíme i stanicí Gare Central, ale nezastavujeme a tak na letiště přijíždíme ve velkém časovém předstihu.

Ještě nějaký čas máme a tak v klidu vybíráme restaurant Flying Tigers, kde téměř nikdo není. Já si objednávám palačinky (4,5EUR) a Míša dává přednost plněným bramborovým slupkám (8,9EUR). Číšník je celkem milý a navazuje s námi rozhovor. Když slyší, že jsme z Prahy rozsvítí se mu oči a zavzpomíná na Prahu, když jí navštívil před několika lety.

Po příjemném obědě již nám zbývá jen vyzvednout kufříky. To se lehko řekne, ale hůř udělá, když nemáte drobné mince v požadované hodnotě. Vydávám se tedy s papírovou bankovkou někde rozměnit...až po několika minutách se daří jednoho pána obrat o drobné výměnou za papírovou. Míša již na dálku gestikuluje, že jsem sháněl drobné zbytečně. Za rohem byl k dispozici automat na rozměnění. No nic, hlavně, že máme kufry a můžeme jít směrem ke gatu.

Máme před sebou poslední fázi našeho výletu. Odlétáme celkem na čas, load factor je někde na úrovni 90%. Cesta do Prahy trvá zhruba hodinku a půl, ale letadlo BAe 146 je trochu staršího data výroby. Během letu se letadlo otřásá a uvnitř je celkem hlučné. Občerstvení je pouze za příplatek. Na letiště přilétáme také na čas a venku nás již netrpělivě očekává můj bráška, který pro nás přijel.