Hawaii - banner

Ráno se probouzíme do prudkého lijáku. Nad ránem se dokonce ozývala hrozivě znějící bouřka. Takhle mocně zní bouřka vždycky, když je přímo mezi horami Mauna Kea a Mauna Loa, vysvětluje u snídaně majitelka penzionu, paní Maureen. K snídani nám připraví horu palačinek s asi deseti různými sirupy na výběr a misku ovoce. Potkáváme se tu se starším párem, ptají se odkud jsme a na odpověď "Czech Republic" se tváří trochu nejistě, pán prý zná nějaké "Tschechoslowakei", jestli je to ono. No na to, že jsou z Německa, by si mohli rozdělení naší republiky za těch dvacet let všimnout :-) Radíme se s Maureen, co podniknout v tomhle dešti. Je velmi ochotná, ukazuje nám různá místa na mapě, půjčuje nám jejího průvodce, který je prý ještě lepší než náš Lonely Planet, dává nám spoustu užitečných rad a ještě půjčuje chladící box na cestu. Mám trochu obavu z toho počasí, ale Pája mě ujišťuje, že nemám mít strach, že počasí je zařízený. A má pravdu, prší pouze během převezdů autem a kdykoli chceme vystoupit a jít se projít, déšť ustupuje. Ale pěkně popořádku :-) Venku máme něco přes dvacet stupňů, když se po snídani vydáváme na místní farmářský trh s bohatou nabídkou ovoce, potravin, ale i havajských suvenýrů. Pak nakoupíme sendviče, abychom měli přes den co jíst - dostali jsme doporučení na restauraci Freddy's mimo hlavní třídy, kde prý dělají výborné a veliké. A opravdu, sendvič za 5,50 dolarů je doslova přecpán masem, sýrem a všelijakou zeleninou.

Pokračujeme podle navigace směrem k nedalekým Rainbowfalls, které jsou díky vydatnému nočnímu lijáku divoce rozbouřené a vypadají tak mnohem dramatičtěji, než na obrázcích v průvodci. Jen na tu duhu nemáme štěstí. Využijeme chvíli bez deště a projdeme se okolo v lese, nemůžu se totiž vynadívat na bujnou tropickou floru. Filodendrony a potosy tu rostou skoro všude jako plevel ...

Do navigace si nastavíme další cíl, ale když u hlavní silnice uvidíme odbočku na paralelní 4 míle dlouhou "Scenic Route", rozhodneme se ji zkusit a vůbec nelitujeme. Cesta vede pralesem, místy až k pobřeží a nabízí nádherné dramatické výhledy.

Pak přijíždíme k dalším vodopádům, tentokrát jde o celý přírodní park s více vodopády - Akaka State park. Platíme vstup dolar za osobu a vydáme se na okružní trek, který by měl trvat asi 40 minut a hned z kraje se tu zdravíme s trojící Čechů. Zážitek z krásných přírodních scenérií nejde moc popsat, to chce prostě vidět :-)

Po návratu z parku si k obědu sníme každý půlku svého sendviče, naráz ani sníst nejde. Jako další cíl volíme Volcanoes National park, asi 30 mil od města Hilo. Celý tento park se rozkládá na poměrně velké ploše, od pobřeží až k vrcholkům sopky Mauna Loa. Tento vulkán je stále aktivní, stejně jako sousední Kīlauea. Vstup je 10 USD za auto, k dispozici je spousta pěších tůr, do kterých se nám v tomhle proměnlivém počasí ale moc nechce, naštěstí park dovoluje přístup k většině zajímavostí autem po perfektně udržovaných asfaltových silnicích. Nejprve volíme okružní cestu autem po Crater Rim Drive. Tedy okružní byla původně, nyní je část zavřena z důvodu zalití lávou. Pak pokračujeme 62 km dlouhou Chain of Crater Road až na pobřeží ostrova. Cestou mnohokrát zastavujeme, abychom se došli podívat k zajímavým místům nebo třeba do vulkanologického muzea. Krajina, kterou tady vidíme, je naprosto unikátní, nedá se přirovnat vůbec k ničemu, co jsme kdy ve světě viděli. Krátery a kaldery sopek, celé pláně zalité lávou, někde už částečně porostlé vegetací. Snad aspoň z fotek přeneseme zlomek této atmosféry.

Strávíme tu celé odpoledne až do setmění. Večer se vracíme domů, znaveni nachozenými mílemi jen rychle zhltneme večeři a padáme do postele ...