Na dnešní den máme naplánován trek místní džunglí za krásami místních vodopádů. Takže vstáváme v 6:15 a vyrážíme na snídani do naší oblíbené restaurace. Dáváme si míchaná vajíčka a bagety s džemem. V 7:30 již čekáme připraveni před hotelem a vyhlížíme náš autobus. K našemu překvapení přijel pouze větší tuktuk. Na korbě již seděl mladý pár z Rakouska. Nasedáme a vyrážíme do asi 35km vzdálené vesničky. Cestou se zastavujeme ještě u jedněch vodopádů, jejichž název si bohužel nepamatuji, ale mají být 80m vysoké.
Pokračujeme dále v cestě za naším trekem dalších pár km. Při vystupování fasujeme zásoby vody, házíme do sebe pár čerstvých banánů na energii a vyrážíme kolem místních baráčků směr džungle. Fotíme pár domorodých dětí a jdeme dál.
Procházíme kávovými plantážemi, je jich v této oblasti velmi mnoho. Cesta je zatím docela slušně vyšlapaná, přesto se občas někomu smýkne noha na lehce navlhlé jílovité zemi po včerejším nočním slejváku. Holt období dešťů je období dešťů. Podle našeho průvodce přicházíme až na planinu, která se jmenuje stejně jako on : Sin Sai. Zdá se nám to trochu divné, ale žádné přesnější informace nemáme.
Na této náhorní plošině, která je dlouhá asi 3km, děláme pár zajímavých fotografií, potkáváme kameny, připomínající houbu nebo sfingu například.
Z plošiny se vracíme do džungle, kde nacházíme místní ovoce guave a pomelo. Obojí postupně ochutnáváme a je to moc dobré, ostatně vidíte sami na fotgrafii níže.
Další zastávkou jsou vodopády Jampi, ke kterým vede náročná cesta plná kluzkého bahna a kamení. Byla to první prověrka naší fyzičky.
Po pár dalších kilometrech ve volnějším terénu přicházíme na vyhlídku, odkud jsou krásně vidět dvojčátka. Než se vrátíme, asistentka průvodce nám připravuje s pomocí Harryho žabikuchu klacky. V této chvíli ještě netušíme, k čemu je budeme potřebovat.
Od vyhlídky jdeme asi deset minut, když náhle průvodce odbočí a zavelí směrem dolů. Začíná náročný strmý sestup po kluzkém bahně, plném kořenů. Na konci sestupu máme slíbený oběd, který táhne celou dobu průvodce ve svém batohu. Posedáváme si postupně na kameny a posloucháme, jak o pár metrů dále hučí jeden vodopád z dvojčat (předchozí foto). Průvodce mezitím vybaluje jednotlivé mističky a postupně nás vybízí k jídlu. Příbory samozřejmě nemá a tak využíváme vydesinfikové ruce. K jídlu máme spoustu rýže, hovězí maso na špejli, pálivé párečky, kuřecí kousky, banány a pro každého asi 5ks lambutanu.
Během oběda vyzvídáme, kudy že budeme pokračovat, jelikož nikde není vidět prošlapaná pěšina. Ujišťuje nás, že nebudeme muset jít stejnou cestou, jako jsme přišli. Trochu znejistíme, když si začíná sundavat oblečení a leze do studené vody. Je čas vyrazit a není jiná možnost, než se přebrodit. Jeden po druhém si sundaváme spodky, balíme boty a v tu chvíli přichází na řadu Harryho nadstandardní výbava - lano. Je to super, že Harry (vlastně teď to v batohu tahal Tomáš, ale přivezl to Harry) vůbec lano s sebou vzal. Promptně uvazuje mezi dva stromy a začínáme brodit :) postupně všichni přecházíme na druhou stranu. Asistentce průvodce při brodění padá bota a nenávratně mizí ve vodopádu.
Na druhé streně se oblékáme, obouváme a začíná jedna z nejtěžších částí a to výstup do prudkého kopce, ještě prudšího než předchozí sestup. Velmi nám to klouže a tak nám přicházejí vhod naše klacky. Asistentka dostává vypůjčené pantofle od Tonnyho, bez nich by to asi nedala.
Úspěšně zdoláváme kopec a jdeme dále. Zhruba po dvaceti minutách nám průvodce oznamuje, že nám schází 10min a budem u posledních vodopádů. Za dalších 20min, tam stále nejsme a průvodce přihazuje dalších 10min. Konečně přicházíme na místo. Nejodvážnější z nás si ještě seběhnou asi 60 schodů, aby se pokochali pohledem zespoda, kde vodopád vytvořil nádhernou duhu, která tvořila uzavřený kruh.
Po zbytek cesty nás čekalo už jen mírné stoupání a na závěr průchod kávovými platážemi zpět do vesnice, kde na nás čekal tuktuk. Ještě před odjezdem nepohrdneme dvěma Lao Beerama.
Zatímco na začátku cesty nám to všem pěkně slušelo, na konci cesty jsme měli bahno až za ušima. Nechtělo se nám zdržovat se koupelí a tak jsme zašli rovnou do naší oblíbené restaurace na rohu. Po večeři jsme si dali jednotlivě sprchu. Já s Peťou jsme skákli ještě do nedaleké masérny na půlhodinovou masáž nohou...lahoda :)