Zkouším ještě usnout, ale nedaří se. Zhruba dvě hodiny před příletem nás začnou letušky opět zásobit...nejprve džusem a poté již toužebně očekávanou snídaní. Objednal jsem si palačinky. Musím říct, že umím lepší...ale byly jedlé.
Po snídani už zbývalo jen pár desítek minut do přistání v Hanoji. Dosedli jsme se stejným zpožděním, jako když jsme odlétali (zhruba 20min). Při výstupu z letadla již je cítit teplý a vlhký vzduch. Před vyzvednutím batohů musíme ještě projít imigrační kontrolou, na které část výpravy nezvolila úplně šťastně frontu a tak dorazili k pásu o něco déle.
S batohy naloženými na vozík se vydáváme do haly najít naši přepážku odkud odlétáme. V příletové hale, byť je vedro, je stále příjemněji než venku. Na dnešek máme ještě naplánován přelet do městečka Hue s Vietnam Airlines. Museli jsme vyjet výtahem o patro výš, kde já, Jožka a Petry jsme zamířili k Business přepážce k odbavení. Přestože odlétáme až za 4 hodiny, odbavuje nás velmi milá vietnamka. Druhou partu od Economy vyhodili s tím, že mají ještě dost času na Check In. Neváhal jsem ani minutu a požádal jsem o odbavení zbytku skupiny u naší přepážky. Slečna se chvíli culila, že jako néé...ale nakonec vyměkla a vzala klukům batohy.
Následovala výměna peněz, abychom si mohli na letišti koupit alespoň pivo na schlazení. Jako mávnutím kouzelného proutku se z nás postupně stávali milionáři. Směnný kurz za 1USD dostanete 22tis Vietnamských Dongů (dále VND). Každý jsme si vyměnili zhruba za 100USD a odnášeli si přes dva miliony dongů :D
Následně jsme se rozdělili na dvě skupinky a ta naše zamířila do Business Lounge Vietnam Airlines, kde jsme se chystali strávit zbytek čekání před odletem. Druhá skupinka nakonec zaujala výhodné pozice v jednom z místních barů a začali popíjet místní pivní mok.
My jsme díky pozvánkám od Check Inu vstoupili do Lounge a začli postupně doplňovat zásoby tekutin a potravin. K dispozici bylo komplet občerstvení s ovocem, polévkou, nudlemi i zákusky a kávou. Čtyři hodiny nám utekly ani nevíme jak.
Odlet se přiblížil a tak se vydáváme do letadla. Jdeme obě skupinky pohromadě, ale musíme ještě kousek k letadlu popojet autobusem. Jak tak scházíme dolů po schodech, už na nás čeká letuška, která směruje kolegu doprava do obyčejného autobusu s neveselým výrazem ve tváři, ale jakmile uvidí mou business letenku, rozzáří se a ukazuje na autobus vyhrazený pouze nám :D
Během chvilinky už nastupujeme do našeho Airbusu A321 a usazujeme se do čtvrté řady. Dostáváme na rozjezd trochu džusu a poté vítáme zbytek naší skupiny, kterou nechali nastoupit předními dveřmi, aby si mohli prohlédnout jak se tam rozvalujem. Let sice potrvá jen 55minut, ale už teď je jasné, že drobný příplatek (asi 600Kč) se vyplatil. Krátce po startu dostáváme bílý ubrus a na něj tác s občerstvením a kovovými příbory :D Potají sledujeme zbytek letadla za námi jak dostává pouze jednu malou láhev vody.
Cesta utekla jako voda a tak se snažíme z výšky zahlédnout přistávací plochu, leč nedaří se nám. Navíc nám výhled komplikuje déšť. Při vystupování, jak to tak bývá, vystupujeme jako první a zbytek letadla čeká. Další příjemné pozitivum na cestování v businessu. Již je pro nás přistaven VIP autobus a jedeme do příletové haly pro batohy. Další nedílnou součástí vyšší třídy je prioritní vyložení zavazadel, abychom nemuseli dlouho čekat. Nakonec jsme stejně dlouho čekali na zbytek naší skupiny, která přijela v nacpaném autobuse chvíli po nás.
Venku celkem slušně lilo a do hotelu, který Jožka vybral to mělo být asi 14km. Byla sice možnost vzít místní autobus, ale vzhledem k tomu, že nevíme, kde staví, tak si mávnem na dva taxiky a ve skupinkách po čtyřech vyrážíme do hotelu Binh Minh Hotel Sunrise. Cesta trvá méně než 20min a taxikář za ní chce zhruba 227tis VND, tak to Jožka zaokrouhluje na 230tis. Hotel zvenku není moc vidět, ale pokoje vypadají celkem vpohodě, takže dáváme dohromady 21USD za pokoj v domnění, že to je za noc. Omyl...tato cena je za pokoj pro dvě osoby se snídaní a dokonce na dvě noci, takže paráda.
Po rychlé sprše se scházíme před hotelem a vyrážíme na krátkou obhlídku kolem centra. Pomalu se již zase chýlí čas jídla, ale ještě protahujeme procházku přes lotosové jezero, královské hradby až k venkovní expozici několika kousků orezlé vojenské techniky.
Cestou zpátky už bylo na čase zastavit se pro něco k snědku a tak jsme vzali s povděkem jedné z restaurací jménem "Lac Thien". Poručili jsme si každý jedno velké lahvové pivo, polévku a nudle s masem. Pivo Tiger se sice nemůže úplně rovnat s českými pivy, ale dá se pít. Navíc ho bylo 640ml za 35tis VND. Jako další jsme nedostali polévku, ale hlavní chod, do kterého jsme se pustili hůlkami. Tady se projevila domácí příprava jednotlivců. Já jsem netrénoval, vlastně jsem to hůlkama zkoušel teprve podruhé, ale najedl jsem se celkem vpohodě, narozdíl od Petry Š., která ale statečně bojovala až do konce :) Následovala polévka s masem a nudlemi, která pálila, jen se na ní člověk podíval. Uvidíme co tomu řekne, můj žlučník. Celková útrata za všech 8 lidí činila krásných 800tis VND, což je v přepočtu asi 5USD na osobu.
Poté jsme již zamířili na hotel, kde jsme vyrovnali všechny dluhy a nedoplatky, společně probrali plán na další den, vypili láhev vodky a šli spát...