Dnešní ráno bylo poněkud deštivé, ale to neznamená, že bychom seděli jen tak v kempu a čekali až to přestane. Vyrazili jsme relativně brzy, zadali do navigace směr Te Anau, aby nás to vyvedlo z města a dali se na cestu. Jelikož nám pomalu začínal docházet benzín (ještě tak na 100km tam asi mělo být - ale na NZ jeden nikdy neví, kdy zas bude pumpa) tak sme začali za městem hledat čerpací stanici. Našli sme celkem bez problémů....bohužel byla zavřená. Je sobota...vlastně skoro všechno tady maj zavřený. Tak sme jeli dál a začínali doufat, že v příštích několika desítkách km uvidíme jednu pumpu otevřenou. Asi po 20km jsme narazili na jednu úplně malou se dvouma stojanama, kterou Lucka chtěla přejet, ale nakonec se vrátila. A udělala dobře. Když sem vstoupil do malého domku, abych se zeptal zda je možné tankovat, byl jsem překvapen co se skrývá uvnitř. Pan pumpař měl z druhé strany přistavěný servis a právě něco upravoval zákazníkovi na krásném černém Chevroletu Bel Air z roku 1957. Chvilku sme pokecali (to zas byl zážitek mu rozumět :)), nafotili pár fotek a vyrazili dál.
Sice celou dobu pršelo a Lucka nehýřila optimismem nad počasím, ale nakonec jsme si ještě udělali malou, asi 60km dlouhou, odbočku k jezeru Hauroko. Polovina trasy opět vedla po nezpevněné cestě, ostatně to je tady často. Za celou dobu jsme potkali jedno auto, které se právě vracelo, jinak pusto, prázdno. Než sme dorazili k jezeru, někdo nahoře zareagoval na můj ranní fax, rozfoukal mraky a pustil sluníčko. U jezera sme očekávali plno lodí dychtících po turistech, které vezmou na okružní plavbu, ale nebyl tam nikdo, ani s loděma, ani bez :) Jezero působí velmi impresivně...krásně čistá voda, jejíž hladinu čeří vlnky a stoupající zalesněné skály. Okolní procházka lesem nám zabrala asi půl hodiny a po kamenité "silnici" sme se autem vrátili na svojí původní trasu.
I poslední odbočka stála za zajížďku. Sladkovodní mokřady jsme na NZ viděli poprvé. Ze čtyř nabízených tras sme si vybrali dvě...jednu delší a jednu kratší. Celkově nám to zabralo asi 40 minut i s výšlapem na vyhlídku. Ukázalo se nám několik různých druhů ptáků, ale ten nejdůležitější se ne a ne objevit. Jediné dvě Pukeko, které sme zahlédli seděly na plotě a byly dřevěné.
Do cílového bodu už to bylo jenom 30km, takže sme tu byli za chvilku. Projíždka městem nás dovedla do centra....podle průvodce psali, že tu není nic k vidění....a měli skoro pravdu...centrum je jedna ulice plná obchodů, samoobsluh a dvou čerpacích stanic jak správně poznamenala Lucka. Hlad nás přepadl neobvykle brzo a jelikož dnes měla být míchaná vejce, tak se musela dokoupit cibulka v místní samošce. A když už sme tak šli kolem jedné kanceláře nabízející různé výlety, tak nás oslovil jeden Adventure trip z něhož uvidíte fotky zanedlouho. Zálěží ovšem na počasí (objednávka je poslaná, faktura zaplacená, tak snad to slunce bude pálit).
