Tento způsob počátku dne zdál se nám poněkud podivným a hlavně pro cestovatele dost nevhodným. Prostě lilo jako z konve a vypadalo to, že nehodlá přestat. Ujišťoval sem Lucku, že jsem počasí také objednával. Než sme dosnídali (palačinky na litinové pánvi se opravdu nedělají tak dobře jako doma na teflonce) a porovnali věci v autě, tak bylo půl dvanáctý a jako mávnutím kouzelného proutku pršet přestalo. Vlastně celou dobu nám zatím počasí přeje. Většinou prší, když přejíždíme z místa na místo, jíme nebo spíme, takže to neva. Jakmile ale zastavíme, plní se moje objednávka a déšť ustane.
Podobně tomu bylo i dnes, takže sotva se ukázal náš první cílový bod - Nugget Point - zahlédli jsme dokonce i kousek sluníčka. Málem bychom zapomněli na tři mladé tulení kluky, které jsme chytli po cestě, jak se škádlí na pláži. Nugget Point je zajímavý nejen majákem, ale hlavně menšími skalisky rozesetými podél něj. Když na ně dopadají sluneční paprsky, vypadají skutečně jako zlaté nugety... :-) Jinak jej obklopuje nádherná pláž a poměrně vysoké kopce, takže spousta zajímavých pohledů a také neuvěřitelně silný vítr...
Cannibal Bay získala své jméno díky kosterním pozůstatkům našich předků, ale pro nás byla významná úplně jinak - viděli jsme tu poprvé našeho prvníhho lvouna, pěkný kousek... Na focení moc nebyl, takže se brzy odporoučel do trávy a fláknul sebou k odpolední siestě, takže jsme z něj neviděli už ani chlup :-)
Naše zásoby bohužel nejsou bezedné, ani nejsme vlastníky Stolečku, prostři se, takže jsme museli v nedaleké Owace doplnit zásoby i palivo.
Cesta Southern Scenic Route nás zavedla i k vodopádům Purakaunui Falls, kde si Pavel vyzkoušel všechny možné funkce foťáku a já si užila super sluníčka a zvuku vodopádu :-) Cesta téměř pralesem k vodopádům byla zajímavá sama o sobě, třímetrové kapradiny tu nejsou výjimkou a stejně spousta dalších rostlin, které bych tu v té zimě opravdu nečekala...:-)
Abyste si nemysleli, že jsme si odskočili do Ameriky, tak tady maj taky Niagara Falls :)
Nenechali jsme si samozřejmě ujít Curio Bay s jejími 170 milionů let starými zkamenělými stromy a úžasnou atmosférou pláže obklopené z jedné strany vysokými skalisky a z druhé rozbouřeným mořem... Měli jsme velké štěstí a mohli pozorovat i několik tučňáků žlutookých. Jeden se hrabal po skále nahoru, mládě honilo některého z rodičů, aby mu dali najíst, další dva se s roztaženými křídly věnovali blíže neurčené činnosti.
Ještě větší štěstí jsem měla na Waipapa Point, kde se mi podařilo přiblížit (úplnou náhodou) ke dvěma lvounům odpočívajícím poblíž majáku přímo na dosah ruky... Samec se ani nevzbudil, zato samička mi dala protahováním, zíváním a drbáním najevo, že by si raději zase schrupla, tak jsem se už téměř potmě vrátila k autu, abychom se mohli přesunout blíže k naší další zastávce příští den.
Jelikož tu trochu vázne signál mobilního telefonu a i internetové spojení není ideální (viz špatně nahrané fotky z minulých dní) tak až zase bude příležitost, tek se určitě ozvem, že sme v pořádku.