Když nás v 6:30 ráno probouzí budíky, v prvních minutách se nám vůbec nechce měnit veliké neuvěřitelně pohodlné postele milánského hotelu za vyhlídku osmi hodin strávených v jedné pozici na economy sedačkách v letadle. Touha po New Yorku ale vítězí, vstáváme, sbalíme se a jdeme dolů na snídani. Výběr je poněkud chudší, ale jídlo je dobré a je ho dostatek, prostě na jednu noc tak akorát. Naplníme bříška, odhlásíme se a v 7:30 už odjíždíme na letiště. Opět máme hotový check-in a vytištěný boarding pass, narozdíl od Prahy tedy můžeme projít security a pasovou kontrolou rovnou ke gatu. Čekáme na boarding a když se z rozhlasu ozve výzva pro pasažéry "Scascy" a "Driticova", s velkou dávkou fantazie v tom rozpoznáváme naše jména. Už se těšíme na hlášku typu "pardon, jsme overbooked, nevadil by vám business class", ale letušky nám chtějí stejně jako pár dalším pasažérům jen znovu zkontrolovat pasy a provést povinnou bezpečnostní otázku ohledně zavazadel, když jsme jí neabsolvovali u checkinu.
Do letadla Boeing 767 se dostáváme po deváté a v 9:50, čtvrthodiny oproti plánu, se naše letadlo odlepuje od runwaye. Let probíhá v pohodě, občerstvením nás zásobují poctivě, k obědu je na výběr dokonce ze tří jídel z nichž oba volíme kuře na kari. Velmi dobrá volba :) Alkohol je za příplatek, krom piva a vína. Před přistáním ještě dostaneme ke sváče calzone plněný třemi druhy sýra a zmrzlinku.
Vedle nás sedí sympatická štíhlá američanka a znovu nám připomene americkou vstřícnost, kterou si pamatujeme od minule. Vyptává se, zda máme už ubytování nebo nepotřebujeme poradit s cestou do hotelu či s čímkoli jiným. Na vše jsme ale připraveni. Aspoň nám před přistáním ukazuje z výšky jednotlivé části New Yorku. Nalétáváme tak šikovně, že máme nádherný výhled na panorama Manhattanu. Rozpoznáváme i Empire State Building.
Na letiště JFK dosedáme po osmi hodinách v 11:50 místního času. Pak nás čeká neuvěřitelně dlouhá fronta na imigračním. Strávíme tu skoro hodinu a půl, naštěstí se nás pak chlápek vůbec na nic nevyptává a po sejmutí otisků prstů rovnou udělí razítko. Přesouváme se podle ukazatelů ke stanici Air trainu, kde nás zaujme pracovník, jehož náplní práce je aktivně nabízet turistům pomoc, radit se spojením, vysvětlovat kam který vlak jede - prostě Amerika. Jedeme Airtrainem na Jamaica Station, zkušeně kupujeme "lítačku" a nasedáme na expresní metro E. Míříme do Brooklynu, protože tentokrát se nám nepodařilo narozdíl od minule sehnat rozumné ubytování na Manhattanu. Byť to na mapě vypadá šíleně, jedeme přes Manhattan, toto spojení nám stránky mta.info nabídly jako nejrychlejší. Na 7th avenue přesedáme na další expres D a vystupujeme na stanici 36th Street. Celkem cesta zabrala asi hodinku. Náš hotel je 2 bloky od stanice, tedy asi 3 minuty pěšky. Potkáváme McDonald a bereme si sebou dva sendviče, hranolky a pití za 6 dolarů. V 15:30 dorazíme bez problémů na Hotel Comfort Inn, dostáváme klíče od pokoje 106 a heslo pro wifi připojení, které je tu v ceně. Pokojík je malý, ale čistý a pěkně zařízený.
Po nezbytném odpočinku po dlouhé cestě se rozhodneme dnešní večer zkusit podívat se po nějakých nákupech v brooklynské pobočce z minula osvědčeného Century 21. Svezeme se metrem R na 86th Street a zapadneme do dvoupatrového obchoďáku. Pár pěkných kousků se nám tady podaří, hlavně Pájovy Guess džíny za 40 dolarů, které mu padnou jako ulité. Je tu krásný teplý večer, cestu zpátky proto jdeme kousek pěšky, abychom viděli taky něco z Brooklynu. Působí mnohem klidněji než Manhattan, širší silnice, nižší domy, skoro žádné taxíky. "Vesnice", říká Pája. Cestou ještě zakoupíme za 10 dolarů adaptér na elektřinu, v hotelu žádný neměli k dispozici a nám se bude hodit i na další cestování. Dojedeme na hotel a unaveni po dni, který měl díky časovému posunu o šest hodin více, spokojeně usínáme ...