Malajsie

Dneska jsme si zase přispali...asi tak do 11 dopoledne-nějak na nás asi ještě působí ten časový posun, takže večer se nám nechce spát a ráno jsme grogy:-) Když jsme se vyhrabali z postele, rovnou jsme si zabalili svých pár švestek, check outli se z hotelu a vyrazili s baťohy do města. Po ceště jsme se stavili v pár obchůdcích, ukořistili nějaký ten hadřík (například 3 kravaty značek BOSS a Ermnegildo Zegna dohromady asi za 300 Kč-no nekup to!!!). Dále jsme si koupili něco k snídani a po chvíli chůze našli zelené zákoutí, kde jsme to všecko zbaštili. Tedy všecko ne, protože Pavlík si koupil krom jiných bochánek, ve kterém nebyla marmeláda, ale rybičky a ančovičky a Kristýnka se zase rozdělila o svoje mlíko na kornflaky s toulavým koťátkem. Zde přikládáme foto místa naší včerejší večeře a dnešní snídaně.

Areál kde jsme večeřeli a snídali

Město Ipoh je dost odlišné od KL, nejen že je menší, ale nemá snad žádné mrakodrapy, jen dlouhé ulice plné typických jednopatrových domků,kde v přízemí jsou obchody a nahoře bydlení. Domky jsou místy dost zchátralé, některé se rozpadají a sortiment obchůdků je rozmanitý. Krom množství marketů s potravinami a oblečením je tu k mání i dost pneuservisů, několik obchodů s rakvemi, a potkali jsme i jedno petcentrum, které bych si zrovna odpustila. Je vidět, že přístup ke zvířatům je tu dost jiný. Krom desítek klecí plných různých ptáčků, tu bylo asi 20 klecí se štěňaty - co s nimi bude pokud si je někdo nekoupí v jejich útlém štěněčím věku raději nechci domýšlet...asi "kuře na kari s rýží"....za 3,20RM :-/

Ulice ve mětě Ipoh

Po procházce městem jsme se vydali zpět na nádraží. Po cestě jsme potkali několik mešit, policejní stanici nebo třeba čínský metodistický kostel.

Chinese Methodist Church Masjid Panglima Kinta Masjid Sultan Idris Shah Ke-II Masjid     Negeri Perak Darul Ridzuak

Když jsme dorazili na vlakové nádraží, šel Pavel zjišťovat co a odkud a kam jede do blízkosti čínského chrámu. Zjistili jsme že musíme na nedaleké lokální autobusové nádraží. Tam jsme tedy zjíšťovali nějaký vhodný autobus, ale domluva s nimi byla jak s tatary, z toho co nám řekli a z mapy vyplynulo, že jede dost daleko od chrámu. Raději jsme se šli zeptat ještě autobusáka, ale ten se jenom blbě usmíval a šel pryč. Tak jsme si raději stopli taxíka a jeli se tedy mrknout do čínského skalního chrámu Perak Tong Temple ležícího nedaleko za městem. Chrám byl překrásný, sochy a obvzláště malby úchvatné. Z průvodce jsme se dočetli, že v chrámu je asi 300 schodů vedoucích skrze skalní masiv až nahoru na vyhlídku. Když jsme se ale na to ptali, bylo nám vysvětleno že se utrhl kus skály a zavalil schody, takže je vylídka jaksi mimo provoz. To byla škoda, ale zároveň celkem fajn, že to na ty schody spadlo dřív než jsme po nich lezli my :-)

Perak Tong Temple Malby na stěně v Perk Tong Temple

Na cestu zpátky, jsme se vydali pěšky, jelikož nikde žádné taxi nebylo. Doufali jsme že něco stopnem. Nakonec sme stopli zase taxika. Tak jsme se ho ptali, za kolik by nás hodil přímo do Cameron Highlands. No tak pravil, že za 150 dolarů (1USD = 3,65RM). No tak to asi upad!!!!! Tak že prej stejně nemá čas a že zavolá kamarádovi. Tak kamarád pravil, že by to bylo za 150RM. To byla sice dooooooost výrazná sleva, ale i tak sme na něj hodili bobek a nechali se odvézt jen zpět do Ipoh na autobusové nádraží (za to chtěl původně taky 10USD tak mu dal Pavel 15RM a bylo to vpohodě ), kde jsme si koupili lístek do Cameron Highlands přímo do Tanah Rata za 10,30RM na osobu. A to už je celkem slušná cena, že ?:-))

Autobusové nádraží v Ipohu

Před odjezdem nám zbýval ještě čas, tak jsme se šli nadlábnout, abychom v autoboudě (pozn. druhého autora tím je myšlen autobus) netrpěli hlady. Jen pro zpestření Kristýna si dala hnusnou rybu, jedla to dvěma vidličkama, místní na ni čučeli jak na pako....Pavlík si dal kuře, rýži a na to si nalil omáčku s kokosovým mlékem, tak ho taky měli za pako. U toho jsme sledovali malajské a čínské telenovely. Prostě nevšední kulturní zážitek, který byl dovršen místními toaletami :-)

Cesta autoboudou trvala asi 2,5 hodiny, převážně lemována divokou neprostupnou džunglí kypící zelení. Při stoupání do hor začalo pršet a lilo jak z konve celou cestu i po výstupu z autobusu. Tam nás hned odchytl místní dýler ubytování a vnucoval nám něco celkem dobře vypadajícího. Tak jsme na to kývli a on že si pro nás přijede za chvíli......15 minut....30 minut...45 minut čekání.... tak sme se na něj vyprdli - prd prd prd (poznámka druhého autora-že neuhodnete jakého :-) On se na nás taky vy prd prd prd (zase druhý autor). Tak sme vyrazili nablind (druhý autor tvrdí že na přesně určené místo). No prostě jsme vyrazili a vešli do prvního malého roztomilého hotýlku Hillwiew Inn odkud teď píšem a kde jdem teď spát, protože už je zase 2 hodiny ráno a zítra vstáváme na okružní vejlet :-)

Tanah Rata - Cameron Highlands

Náš hotel...opravdu se jmenuje Hill     View Inn...Jurina je ten vzadu co neni ted vidět