Cesta do Kuala Lumpur trvala přibližně 6,5hodiny a na rozdíl od letu do Dubaje tam neřvaly děti tolik. Přesto sme se nějak moc extra nevyspali...pořád nás budili na svačinu, zmrzlinu, pití a nebo snídani.
Po přistání jsme udělali pár snímků odletové haly mezinárodního letiště.
Po průchodu imigrační kontrolou jsme si chvíli počkali na jeden z batohů, který sme museli dát do zavazadlového prostoru, jinak by nám vyhodili v Mnichově všechny krémy. Jelikož jsme očekávali teplé a vlhké počasí, převlékli do kraťasů a sandálů. Jelikož všichni ostatní na letišti chodili oblečení v džínách, trikách a svetrech, muselo to vypadat jako bychom byli extrémní otužilci. Vyzbrojeni informacemi z průvodce o cestě z letiště do centra, vyrazili jsme shánět taxi. Ten první vůbec nechtěl smlouvat o ceně, což mě naštvalo, protože jsem se na to těšil a připravoval, tak jsme se skočili podívat na ještě na vlak, který ale vycházel na 70RM za oba a stejně bychom si ještě museli vzít taxi za dalších 25RM. Takže jsme se vrátili a taxikář opět přiskočil s tím, že nám to říkal, že je to dražší (nabízel nám za 90RM). Po několika marných pokusech (nedal jsem se :) ), přiskočil jiný s tím, že nás odveze za 80RM a to byla voda na můj mlýn...Dvakrát sem řek, že za 70RM...a nakonec teda nás odvezl až na místo, kde jsme chtěli sehnat ubytování.
Původně jsem předpokládal, že cena bude ještě nižší, ale nakonec jsme jeli asi 75km než jsme dorazili na místo, takže cena 70RM zhruba odpovídá vzdálenosti. Zamířili jsme do čtvrti Little India, ve které dle průvodce měly být cenově velmi dostupné a čisté pokoje s vlastním záchodem a koupelnou na pokoji (prostě normální). Nejen, že jsme nemohli najít označení ulice, natož číslo popisné, ale nikdo v okolí ani takový hostel nezná.
Naštěstí se nás ujal jeden místní pán a poradil nám obdobný hostel hned za rohem. Údajně také čistý, na hezkém místě viz foto.
Z fotky bohužel není vidět vše, zbytek jsme raději nefotili, abychom od místních nedostali po tlamě, jelikož by to byla evidentní provokace. Zkrátka a dobře tohle jsme si nevybrali a tak jsme hledali dál. Vydali jsme se nazdařbůh jednou z ulic až sme narazili na divadlo Coliseum a podle něho nazvaný hotel s kavárnou, který jsme znali z průvodce. Jelikož měl hotel dobré hodnocení, zajásali jsme a šli na obhlídku pokoje, zda se zalíbí. Bohužel se nezalíbil, tak jsme si dali aspoň limču. Vzhledem k tomu, že jsme za celou dobu našeho hledání nepotkali v této čtvrti nikoho bílého, budili jsme značný zájem. Po chvilce se s námi začal bavit číšník (vypadlo z něj, že má ženu z Chrudimi a devítiletý syn tam studuje základku) a později se přidali i dva mladí indové. Byli milí, přátelští, zvědaví a hned nám objednali whisku s colou a vodku s džusem. Nakonec jsme kecali asi dvě hodiny s tím, že až bude menší provoz dohodne nám levnější taxi do čtvrti, kde je větší výběr "lepších" hotelů a ještě za nás zatáhl útratu (3x whisky+cola a 3x vodka+džus).
Cesta z Little India nás stála 4,40RM i se zavazadlama. Zapadli jsme do prvního hotýlku, který ale neměl sprchu a Wc na pokoji, takže nás majitel vzal o dva vchody vedle do sousedního hotelu BambooInn, odkud právě píšeme. Žádný luxus, ale na zdejší poměry čisto. Zde jsme shodili batohy a vyrazili ještě na obhlídku nočního města.
Jelikož už jsou dvě ráno, tak jdeme chrnět a zítra se zase ozveme.