Přistáváme na ploše mimo prst a přijíždí pro nás autobusy. Má to velkou výhodu - hned ve dveřích letadla mě ovane nádherně teplý vlhký vzduch s příchutí slané vody, úplný balzám na promrzlý organismus. Je jedna hodina ráno místního času a teploměry ukazují 20°C nad nulou. Aklimatizace z mínus dvaceti, které jsme zažívali v Čechách, mi nedělá žádný problém :) V příletové hale projdu nejprve očním scanem, pánové a dámy mají oddělené fronty a ta naše je mnohem kratší. Pak ještě pasová kontrola, kde mě lehce zpovídají kam a na jak dlouho jedu, vyzvednout kufr a hurá ven, kde čeká můj princ na bílém koni (rozuměj Pája s bílým Yarisem) a veze mě do hotelu. Nebudu vás zatěžovat detaily, jak probíhalo naše setkání po týdnu :-) a rovnou přeskočím na zhruba půl šestou ráno, kdy se z blízké mešity rozezní výzva k modlitbám. Pája mě na to sice upozorňoval, ale hlasitost mě dost překvapí. Naštěstí se mi podaří znovu usnout a další probuzení někdy v deset je mnohem příjemnější.
Dáváme snídani ze zásob, co pořídili kluci, a vyrážíme se podívat do blízkého Dubai muzea. Zvenku vypadá dost nenápadně, ale vnitřní expozice překvapí. Z exponátů, průvodních textů i krátkých dokumentů je vidět ten obrovský pokrok, který v Dubaji proběhl za posledních šedesát let - z pouště a chatrných domků na velkoměsto...
Do hotelu se vracíme ještě přes místní tržnici, kde mě zaujme obrovský výběr nádherných látek a bohatě zdobené šaty. Škoda, že tuhle krásu místní ženy schovávají pod hábity. Nic nekupujeme, byť se prodejci velmi snaží, a vracíme se do hotelu.
Dáme svačinku, balíme věci a odhlašujeme se, protože dnes máme v plánu přesunout se přes celý stát až na východní pobřeží. Pája mě ještě krátce proveze po Dubaji, abych viděla aspoň letmo to nejznámější - hotel Burj al Arab, hotel Atlantis, Burj Khalifa. Pořádně si Dubaj prohlédnu později, vrátíme se sem ke konci pobytu. Ještě si dáme procházku po pláži, odkud se mi vůbec nechce - nemůžu se nabažit toho, jak písek nádherně hřeje do bosých nohou.
Nerada opouštím pláž, sedáme do auta a vyrážíme ven z města. Obdivuju Páju, jak se za ten týden v místní dopravě perfektně zorientoval, pro mě je systém kruhových objezdů prozatím dost záhadou. Za hranicí města nás čeká 130 km pouště až do města Fujairah. Teda přesněji, v emirátu Fujairah začínají skalnaté hory. Ve městě vyhledáme náš zamluvený hotel, je to čtyřhvězdičkový Fortune Royal (aktuálně přejmenovaný na Fortis Hotel - https://www.booking.com/hotel/ae/fortis-fujairah-fujairah.cs.html GPS : N 025° 7.535 E 56° 21.290). Pája ho vybral přes booking.com hlavně kvůli bezplatnému vysokorychlostnímu internetovému připojení, které tu není až tolik samozřejmé. Hotel je moc příjemný, pokoj velký, máme páté patro a výhled na moře.
Než se ubytujeme, venku už se skoro setmí. Chceme navštívit hotelový bazén, ale bohužel je zrovna zavřený, tak se rozhodneme se pro večerní výlet po městě. Vybereme si za cíl zdejší pevnost, která je dle očekávání zavřená, ale krásně nasvícená pro večerní fotografii.
Cestou zpět se zastavujeme v Carrefouru, očekáváme nějaký foodcourt, ale většina obchůdků včetně občerstvení se teprve připravuje. Nakoupíme alespoň nějaké zásoby pití a jídla a vyrážíme k hotelu. Na večeři se stavíme v bistru na rohu, Míša si objedná Arabic Zinker a Pája obří porci smaženého kuřete pro dva. K jídlu dostáváme ještě pita chleby a misku humusu, na ten se obzvláště těším :-) je vynikající, stejně tak i hlavní jídlo. Arabic zinker je něco jako Twister s tím, že kousky masa jsou obalené v lehce pálivém tandoori. Pájova dvojporce je opravdu štědrá a místní po něm zvědavě pokukují, zda to všechno sní. Nezklamal je :-) za tuhle večeři včetně dvou pepsin a hranolek platíme krásných 38 DHS, tedy asi 200 korun. Jdeme zpět na hotel, ale dnešní noc klidná není. Pája sice zvládl smažené kuře bez problémů, ale jeho žlučník tento nápor moc nezvládá a pěkně si ho za to kuře vychutnává. Takže spíš tak polospíme a pořádně usneme až nad ránem ...