Po vydatné snídani jsme vyrazili směr tučnáci, kterých tu mělo být strááášně moc. Hned první molo, který se zjevilo se nám zdálo plné tučňáků....po bližším ohledání se ukázalo, že to jsou jenom ptáci. Nedaleká záchranná stanice nejmenšího druhu z tučňáků (tučňáka modrého) nám to ale bohatě vynahradila. Pán u pokladny nám sdělil ceny vstupenek, ale zmínil pouze slevu pro studenty. Ihned jsem se optal jestli nemá taky slevu pro učitele, tak prý, že by to šlo, vždyť učitel je vlastně věčný student (navíc jeho rodiče jsou oba učitelé), takže sme nakonec dostali slevu 2,5NZD/os. :) Povětšinou byli poschovávaný ve svých příbytcích, ale Lucce se podařilo objevit jednoho z mála, který vykukoval ven. Měli tam taky místnost, odkud bylo možné nakouknout přímo do hnízda, takže byli krásně vidět. Bohužel se tam nesmělo fotit, takže mládě vám neukážem.
Po tučňácích nás zlákakala vyhlídka, ze které bylo krásně vidět celé město. Další zastávkou byla Bushey Beach, kde sme málem zakopli o svého prvního tuleně. Tulení holčička byla hodná, takže se nechala prohlédnout i zblízka, narozdíl od svého partnera na konci pláže, který se rušit nenechal a vyhnal nás po chvíli ze svého teritoria na druhou stranu pláže, což bylo dobře, protože jsme měli příležitost pozorovat několik dalších tuleňů nejen při ranní hygieně. Nedaleko Lucka našla něco k večeři (v letadle jí to tolik chutnalo a tady se to jen tak válelo :)))
Vrátili sme se zpátky do města, abychom si pořádně prohlédli město známé svými viktoriánskými budovami. Prošli sme kolem krásného kostele Sv.Pavla (už asi pátýho co sme tady na Zélandu viděli :)) Ještě hezčí nám připadal kostel Sv.Lukáše poblíž centra, ze kterého sme zamířili na oběd do restaurace Filadelfio's doporučovaný i v průvodci. Zde nám připravili výbornou, i když chuťově značně odlišnou, pizzu s mořskými potvorami. Tak dlouho sem přemlouval Lucku ať si dá něco k pití, až sem rozhod, že musí ochutnat Smoothies Boysenberry (pozn. nevíme...ani teď co sou Boysenberries). Trochu nevěřícně na nás servírka koukala co že to chceme...ale to voni tady na nás koukaj pořád páč si navzájem moc nerozumíme. No když to přinesla, pochopili sme...k pizze se to moc nehodilo....ale bylo to dobrý :-D prostě ovocnej koktejl.
Posilněni nezvyklou kombinací jsme přistáli u Moeraki Boulders. Rozhodně se nedá říct, že bychom tam byli sami, ani západ slunce se nám nezdařil, jak sme původně plánovali, ale i tak to byl velmi pěkný zážitek.
Z Moeraki nás cesta zavedla ještě na Shag Point. Nedal se minout maják (náš druhej). Pak nás čekalo příjemné překvapení, když po pravé straně cesty stáli dva tučňaci žlutoocí, jakoby na nás čekali. Nechali se fotit krásně zblízka a ještě pózovali v zapadajícím slunci.
Ještě nás čekal kus cesty, abychom dojeli co nejblíže Dunedinu, takže se nám podařilo dojet až do kempu ve Waikouaiti (asi 40km od Dunedinu).