Budíme se tak nějak "na pohodu" kolem deváté. Skočíme na snídani, Pája si opět dá palačinky, když je včera solidárně věnoval rybičkám. Já zůstávám u své nejoblíbenější snídaňové pochoutky, což jsou plátky uzeného mečouna s výbornou křupavou bagetou. Shodujeme se, že tohle je snad první země, kde nám opravdu chutná slané pečivo. Žádné nasládlé rozměklé "buchty" nebo zmrazené polotovary, tohle vypadá na poctivou kamennou pec.
Po snídani se naše programy rozdělí. Protože já mám zkoušku účesu a makeupu, hledá si Pája náhradní program. Původně se tedy taky zkoušel naší svatební koordinátorky Marisy ptát, kdy má zkoušku makeupu on, ale touhle otázkou ji jenom upřímně rozesmál. Všimnul si ale turnaje v šipkách a vyrazí na něj chvíli po mně.
V půl jedenácté se na recepci potkávám s vizážistkou Stefanie a jdeme se usadit do hotelového salonu. Tam si povídáme o tom, jak si představuju účes a líčení a mile sama sebe překvapím, že tuhle pro mě nezvyklou konverzaci zvládám v angličtině poměrně snadno (ok, přiznávám, slovíčko "ofina" jsem si našla předem na Googlu :-) ). Pak si Stefanie všimne mých svatebně upravených nehtů a dlouho si je prohlíží, prý takhle krásnou práci snad ještě neviděla, a vyptává se, odkud jsou. Vysvětluju jí, že takhle krásný nehty dělá moje kamarádka Lucka naprosto běžně :-)
Vyzkouší mi dva druhy líčení a obě se shodneme na přirozeně vypadajících broskvových až hnědých tónech. Jsme domluvené na zítřek, odcházím proto přes lobby s každým okem namalovaným jinak, odlíčím se až na pokoji, protože Stefanie má respekt z mých umělých řas, které v takhle vysoké kvalitě prý taky moc nevídá. Opět zlaté české, teda přesněji moravské ručičky kamarádky Jitky :-)
Po sundání nánosu líčidel se převléknu do plavek a najdu Páju v zahradě mezi palmami uprostřed lítého boje o vítězství. Hrají dospělí i děti, kteří překvapivě drží krok a mají velkou radost, když se jim občas nějaký hod povede lépe než dospělákům. Nebudu vás ale napínat, šipkový turnaj vyhrál samozřejmě Pája! Na oslavu vítězství si v plážovém baru vyzvedneme ledově vychlazené džusy a usadíme se na pláži. Lačně se vrhnem do vody, která je dnes vzhledem ke klidnému moři neuvěřitelně vyhřátá. Zchladit se z poledního sluníčka nám tedy spíš pomáhají krásně chlazené nápoje z plážového baru - bůh žehnej all inclusive! Po chvíli se potkáme s českým párem asi tak ve věku našich rodičů a hodnou chvíli spolu příjemně konverzujeme. Už mají za sebou návštěvu sousedního ostrova Reunionu a teď zůstanou pár dní na Mauriciu. Jsou tu taktéž s Travel&Business Centre a stejně jako my na ně pějí chválu nejen z hlediska organizace, ale i cen. Taktéž si ověřili, že domlouvat si ubytování sami například přes booking.com nebo přímo v hotelu by je vyšlo na obou ostrovech dráž. A když slyšíme, jak moc se jim líbila svatba, kterou tu včera také zahlédli, dáme jim tip, že zítra odpoledne tu jedna taky bude :)
Prozatím se loučíme a vyrážíme na pozdní oběd, abychom stihli hlavní restauraci Le Superbe, otevřenou do tří. Zjišťujeme, že obědy tu mají tématické, dnes například je zhruba třetina nabízených jídel z mexické kuchyně. Zbytek tvoří jako obvykle ryby, hovězí a jehněčí v různých úpravách. Občas je v nabídce vidět i vepřové, které ne všechny národy a náboženství mohou jíst, proto je tu označeno speciální výstražnou cedulkou. Po výborném obědě si dáme na pokoji chvíli pauzičku a pak už vyrážíme do centra vodních sportů, kde si dnes Pája objednal vodní lyžování. Člun nás odvezeme asi 50 metrů na krytý ponton ukotvený na moři, ze kterého se startuje. Pája si obouvá lyže a jde na to. Protože na nich stál poprvé a naposledy před nějakými deseti lety, dá si napoprvé rozjížďku s držením u tyče na boku člunu. Jde mu to parádně, ani nespadne v otáčce, jako oba předchůdci, které jsme mohli vidět. Takže druhá jízda už probíhá normálně na laně a opět otočku v dáli zvládá bez pádu. Třetí jízdu ovšem při rozjezdu hodí takovou ukázkovou rybu, že se s instruktorem smějeme tak, až se pod námi rozhoupe ponton. Další rozjezd už je ale zase v pořádku. Takže pro dnešek končíme na třech poměrně dlouhých jízdách a když vidím Pájovo nadšení, je mi jasné, že tu asi nejsme naposled.
Po lyžování si opět najdeme lehátka v polostínu, a užíváme si krásné odpolední sluníčko a Pája si regeneruje svaly namáhané lyžováním relaxem v teplé vodě. Jakmile slunce v podobě žhavého oranžového kotouče zmízí za horizont, zmizíme z pláže taky. Dnes jdeme na večeři opět do restaurace Le Superbe s bufetovým výběrem a jako vždy jsme moc spokojeni. Po večeři se ještě usadíme pod palmy do plážového baru Corail Bleu, kde si Pája pro změnu dává Johnyho Walkera, zatímco já pokračuju v prozkoumávání koktejlového lístku. Zatím vede jednoznačně Casa Blanca s kokosovým mlékem. Po chvíli si doneseme z pokoje notebook a dopisuju články, přece v této krásné teplé noci nebudu sedět na pokoji. Později následuje program v podobě ukázky různých tanců od místních tanečníků. Jsou šikovní, sklízí uznalý potlesk dokonce i od bývalého tanečníka Páji, mě nadchne nejvíc jejich smyslná salsa a taktéž variace na Dirty Dancing. A ano, došlo i na zvedačku :)