Je tu pondělí. Krásný den, podle toho, co vidíme z okna. Svítí sluníčko, na ulici spousta aut a na proti hotelu se pasou ovce. Idylka. Než jsem je pro vás stihl vyfotit, mi tak ty potvory frnkly.
Po rychlém nákupu v City Mallu nasedáme do naší formule risk a míříme opět k Mrtvému moři, které je cca 50km od Ammánu. Cesta trvá zhruba 45min., když nejedete přes letiště. Dnes jsem řídil já od hotelu a opět jsme si cestu pořádně užili. Cesta, kterou znala navigace byla uzavřená, tažke nezbylo než sjet u žluté cedule s klikyháky a doufat, že je to značka pro objížďku. Chvilku se nám dařilo jí sledovat a připadali jsme si přitom jako děti na táboře, když běhají lesem podle fáborků. Po pěti kilometrech nám navigace stále zobrazovala stejnou vzdálenost od moře a to nás trošku mátlo. Párkrát jsem zahnul doprava, pak doleva až se mi začal Pája posmívat, že ať řídí kdo chce, stejně si zajedeme. Naštěstí jsem se trefil s pomocí navigace na tu správnou silnici a už jsme to mydlili osmdesátkou jen to svištělo. Naše formule Nissan je vážně technický zázrak. Chlápek z půjčovny nám trvdil: "TO NOVÝ PANE..NOVÝ AUTO, SUPER". Jo super. Tlumiče v háji, řízení že si připadáte, že nedržíte volant ale kormidlo. Ale jede. Potkali jsme pár aut v protisměru, ale nás to už z míry nevyvádí. Tady se couvá i na kruhový objezd.
Pája je ve svém živlu. Může troubit a troubit. Tady se nikdo nerozčiluje a nenadává, když na něj zatroubíte, nikdo nedělá grimasy ani neukazuje jak má dlouhý prostředník. Takže se troubí, troubí a troubí. Cestou jsme vedli zajímavou debatu, jestli raději používat zpětná zrcátka nebo troubit. Shrnu to rychle. Když se snažíte mít přehled o tom co se děje okolo vašeho auta, ztrácíte pozornost a nevíte pomalu co se děje před vámi. Když zatroubíte, vždy vás někdo pustí, uhne, vytvoří další jízdní pruh nebo zpomalí, abyste mohli předjet. Když zapnete blinkr, jen všechny vyplašíte, protože nechápou co chcete vlastně provést. Několikrát jsme jeli za autem, které mělo blinkr zapnutý několik kilometrů, než nakonec odbočilo na druhou stranu než blikalo. Takže co je lepší, co myslíte?
Pizzu, kterou jsme si koupili k snídani jsme snědli pěkně po cestě v autě, ještě než jsme vyjeli z města. Paráda, byl jsem za borce, jednou rukou jsem se držel volantu a na druhé balancoval celou pizzu. Po cestě jsme připravili bojový plán. Objet pár hotelů a zkusit se poptat, kolik stojí vstup k nim na pláž. V Marriotu chtěli 50JOD a k dispozici jsou vám ručníky, bazény a bahno (je potřeba říct, že nevíme odkud se bere bahno z Mrtvého moře, protože dno je poseto kameny obalených solí - sůl je tam vlastně všude). V hotelu Mövenpick stojí vstup 25JOD. Za to vám nabídnou posilovnu, ručníky, bazény a rovněž bahno. Pro informaci, na pláži AMMAN BEACH chtěli za jedno natření bahnem 3JOD. Popojeli jsme pár set metrů a další zastávka byla ta vítězná. Místo se jmenovalo O BEACH. Pája zjistil, že cena je rovněž 25JOD za osobu, jenže kromě ručníků, parkování auta ve stínu, bazénů a bahna, tu máte v ceně oběd. Již pohled od recepce nás přesvědčil, že jsme zvolili správně. Čisté převlékárny i toalety většinou řeknou o navštíveném místě vše. Na upravené písčité mini pláži jsme byli sami. Přístup do moře tu byl mnohem snažší. Tak honem do vody, když už je zase po dvanácté, ať se namočíme tak že se nám budou dělat varhánky na prstech.
Když jsem přemluvil Páju na oběd, bylo už ke druhé hodině a to jsem mu musel vyhrožovat, že se může stát až přijdeme do restaurace, bude zavřeno. Na oběd jsme koukali jak vyoraní myšáci a Pája pobavil číšníka, když se ho zeptal jestli je to vše nebo jestli přinese ještě něco dalšího. Přinesl, ale neměli jsme sílu fotit. Jako správní neználci jsme se museli dononce zeptat co nám to vlastně přinesli (humus a lahab, pita chleba a zeleninový salát, ještě šátečky s masem a se špenátem). Jíst se to moc nedalo ani jedno, takže byl vlastně všechno "humus". Vyšťourali jsme ze všeho to co se dalo jíst, roznimrali jsme každou misku a nakonec jsme došli k závěru, že jsme celkem najedeni.
Po obědě byl na programu bahenní "nátěr". Jak to dopadlo, posuďte sami. Já po natření zad běžel do sprchy, jelikož se to pálení nedalo vydržet. Raději jsem si nafotil slané kameny u břehu.
Resort má ještě další zajímavosti. Tou první je bazén s vodou z Mrtvého moře a tou druhou je bar s bazénem u kterého jsou obrovská dvoulehátka.
I třetí bazén se nám moc líbil, protože za prvé se uprostřed dal podejít a za druhé jste z něj měli nádherný výhled na moře směrem do Izraele.
Včera jsme ujeli tomu romantickému západu slunce a tudíž jsme o to dnes nechtěli přijít. Zůstali jsme u bazénu nakonec sami a když jsme skončili s focením a natáčením videa, museli jsme se podívat na fotky, protože jsme si to ani neužili.
Jelikož představení skončilo, v šest jsme seděli v autě a mířili zpátky do Ammánu. Ještě jsme si přibrzdili u severního cípu Mrtvého moře a snědli další pizzu, koupenou ráno. Na hotelu jako tradičně squash a plavání. Posedět na baru s Honzou Procházkou, napsat pár řádek pro vás a honem na kutě. Zítra v šest chceme vyjížďět od hotelu, protože nás čeká dlooouhý přesun na jih s nějakou zajímavou zastávkou. Nevíme ještě kde a jak budeme bydlet, takže se může bohužel stát, že se uvidíme až 1.dubna (to není apríl), po návratu zpět do Four Seasons Ammán. Pokud nebude internetové připojení nemůžeme publikovat. Je zase jedna a tak přeji hezký den a držte nám palce.