Dnešní vstávání se nikomu z nás moc nelíbí...budíček je nařízen na 5:50, abychom dorazili včas na plovoucí trhy. Julie nám zařídila řidiče s autem a tak v 6:45 připraveni stepujeme na hlavní ulici a vyhlížíme. Stojí tu sice jeden Mercedes Sprinter, který by velikostí odpovídal, ale řidič neumí téměř vůbec anglicky, takže když se s ním Harry snaží domluvit jestli je tu pro nás jen kroutí hlavou.
Popisek naložit 8 bílejch evropanů asi nedostal a nebo se chtěl z práce vyvlíknout. Vyčkáváme tedy kdo se nás ujme. V sedm hodin voláme Julii, kterou budíme a Harry zjišťuje, kdo pro nás má přijet. Po chvilce volá Julie zpátky a diktuje SPZtku přítomného vozidla. Když se hrneme všichni nastupovat, řidič tedy otevírá dveře a vyrážíme. Je to celkem velký auto a relativně pohodlný, takže během chvilky postupně usínáme a snažíme se dospat.
Po hodině se probouzíme a stále ještě nejsme na místě, snažím se tedy domluvit s řidičem, aby nám zastavil na snídani - polévku Pho Bo. Sjíždíme ze směru, kterým jsme přijeli, otáčíme se zpátky a jedeme....jedna restaurace - nezastavujeme...druhý stánek - nic...snažíme se marně na řidiče gestikulovat, že tady u té další jako má zastavit a on jen kroutí hlavou...asi po 10km konečně zastavuje, abychom se mohli nasnídat.
Po snídani se vracíme zpátky na silnici, po dalších pár km se teprve můžeme otočit, protože uprostřed byla betonová svodidla a na jízdu v protisměru byl měkkej :D Konečně přijíždíme na místo, kde naskočíme na loď a třeba se nám poštěstí koupit si čerstvé banánky z lodi. Banány měli ještě zelené, tak nákup odkládáme.
Naskáčeme zpátky do auta a jedééém. Nedaleko je jeden místní trh, který bychom rádi navštívili. Řidič celkem ochotně zastavuje, ale gestikuluje něco ve smyslu, že tam na nás nemůže čekat asi kvůli zákazu zastavení. Vysvětlit mu, že se pro nás má zastavit za 15minut je nemožné...zkoušíme tedy mu to napsat ... 10:00 ... to by mohl pochopit.
Přicházíme na trh a budíme lehké pozdvižení, neboť tady asi turisty moc často nepotkávají. Na trhu je spousta zajímavých věcí ke koupi a tak Jožka s holkama kupují hůlky na jídlo. Cestou pak potkáváme všemožné ovoce, zeleninu, ryby, chobotnice, kraby, hady, žáby i maso.
Během jízdy zpátky začíná hodně pršet, ale zase kus cesty prospíme a když se blížíme k paláci Znovusjednocení, tak se déšť velmi umírňuje. Někteří berou ponča, já pouze schovávám foťák do obalu. Za celodenní výlet platíme řidiči 1,9 milionu dongů, což je zvýhodněná cena, kterou nám dohodla Julie. Palác má bohužel ještě 1,5hod polední pauzu, takže měníme plán a vyrážíme na místní trh pěšky. Je čas nakoupit nějaký hadříky a další suvenýry.
Míříme zpět do hotelu, abychom se trochu zkultůrnili a odpočinuli si. Stavujeme se ještě na rychlý oběd v podobě nudlí v naší oblíbené restauraci SASA. Za 20 USD máme pronajatý jeden pokoj, kde máme všechny věci a můžeme si jednotlivě dát sprchu. Na sedmou hodinu máme sraz s Julií opět v SASA a tak se již přesunujeme s báglama.
Objednáváme si převážně steaky, něteří s rokforovou omáčkou, já s houbama a Michal si dává opět mexickou specialitu. K tomu jako obvykle pár Tigrů, aby se nám dobře spalo. Autobus má jet v devět nebo aspoň sme si to doteď mysleli. Rychle baíme, platíme a vybíháme před restauraci, kde na nás čeká již připravený autobus.
Dostáváme místa úplně vzadu...pět lidí dole, tři nahoře. Lůžkový bus se zdá zprvu jako výborný, ale po chvilce objevujeme některé vady na kráse. Asi je to dělaný na vietnamce.
Při výjezdu na silnici řidič musí trochu couvnout a byť má couvací kameru, přehlédne sloup s trafostanicí a tak se ozve docelá velká rána. Aspoň trochu vzrůša před odjezdem.