Ráno jsme opět museli vstávat relativně brzy, neboť odlet byl plánován na 10:15. Snídani jsme si nakonec dali až na letišti, kam nás odvezl transfer zdarma. Vydali jsme se hledat Check-In, ale celkem nás vyděsil pohled na informační tabuli, kde byl u našeho letu čas o hodinu dříve. Měli ale jenom divné popisky, odlet zůstal na 10:15 směr Seoul. Když sme došli k odbavení, dostali sme přepážku pro First Class....škoda, že jsme nedostali i sedadla k tomu :(
Před odletem do Seoulu jsme se snažili vyřídit si ubytování, které jsme měli mít od Korean Air z důvodu odletu až následující den odpoledne. Bylo nám řečeno, že ubytování si vyřešíme až po příletu.
Let z Aucklandu byl celkem poklidný, ale neskutečně dlouhý....celých 12hodin v letadle, nicméně palubní servis se snažil nám let zpříjemnit. Po výstupu z letadla, jsme proběhli letištní halou směr transfer a pak následně začali hledat přepážku, kde nám přidělí ubytovaní. Nebylo složité ji najít, ale při čekání ve frontě jsme trochu znejistěli, neboť po ostatních vyžadovali potvrzenou rezervaci ubytování, což jsme samozřejmě neměli. V tu chvíli jsem začal přemýšlet, že na nás možná zapomněli a tudíž by nám mohli narychlo zajistit třeba i lepší hotel (5* místo 4*). Slečna na přepážce se nás ptala, zda bychom se chtěli podívat do města nebo zůstat na letišti a jelikož jsme s procházkou po městě počítali, odkázala nás na přepážku za pasovou kontrolou.
Tu správnou přepážku bylo poznat již z dálky, čekalo u ní asi 200lidí, kteří přiletěli nejen s námi v letadle. Když se na nás dostala řada, slečna si jen ověřila čas odletu do Prahy, vydala nám dvě samolepky KOREAN AIR TRANSFER a poslala nás k opodál stojícímu kolegovi. Ten opět zkontroloval letenku a přidělil nám lístky na stravu (večeře, snídaně a občerstvení na letišti) a posunul nás k dalšímu kolegovi. Znovu kontrola letenek, tentokrát nám dal papírek s přiděleným názvem hotelu a ukázal na skupinku lidí se kterou máme počkat na dalšího korejce, který si nás odvede. Zhruba za 15minut zavelel k odchodu směrem k autobusu. Po usazení všech spolucestujících nám lámanou angličtinou oznámil, že pojedeme zhruba 30minut do nedávno otevřeného 5* Harbor Park Hotelu (5th Street, Hang-Dong, Jung-Gu), alespoň korejec říkal 5*, na internetu ho označují jako 4* :)
Nedaleko letiště jsme najeli na dálniční most Yeongjong Bridge, o kterém jsem před několika měsíci sledoval dokument na Discovery.
Během jízdy jsem si všiml nákresu jak by měl vypadat hotel. Měl by být celkem vysoký a tak jsem si tajně začal přát, abychom dostali některé z horních pater. A proto, jak říkával děda - "Líná huba holý neštěstí", jsem se na recepci při Check-Inu optal, zda-li by tam nebylo některé vyšší patro. Slečna přehrabala několik čipových karet a odvětila : 13.patro bude stačit ? :) Výš už to ani nešlo, 13.patro bylo poslední kde byly pokoje. Aby toho nebylo málo, tak cestou výtahem jsem ještě pomyslel na rohový pokoj...i stalo se :)
Při čekání ve frontě jsme se seznámili se slovenským kolegou (ostatní byli většinou německy mluvící). Předběžně jsme se domluvili, že po večeři vyrazíme na obhlídku okolí hotelu.
Nedaleko hotelu se nachází Chinatown, kde jsme obdivovali nejen místní architekturu, ale i nápaditost barevného osvětlení...např. stromů v Jayu Parku (nebo též Park Svobody), přejmenovaného na toto jméno v roce 1957, když byla postavena socha generála Douglase McArthura.
Po návratu se nám ještě nechtělo spát, tak jsme využili nabídku hotelového baru, který je umístěn ve 14.patře s hezkým výhledem na osvětlený přístav za doprovodu živé hudby. Stačilo si dát kávu, pak jeden bourbon s colou a rázem se účet vyšplhal na 44tis..............korejských wonů...už ani nevim kolik to bylo na Kč, ale ne zas tolik jak to vypadalo na první pohled :D
