Jelikož oba aktivně sledujeme nabídku akčních letenek a často cestujeme, obrací se na nás přátelé s různými cestovatelskými plány. "Kdybyste letěli do Londýna za nějakou zajímavou cenu, vezměte nás sebou" - prohlásili například někdy loni Pavlův bratránek Martin alias Madu a jeho žena Alice. Takže když se na podzim proflákla promo akce od British Airways, následoval rychlý telefonát a ještě rychlejší koupě čtyř letenek.
V sobotu v půl sedmé ráno nás Martin vyzvedává, naskládáme se do jeho BMW a přesouváme se k letišti, kde necháme auto v parkingu C. Na terminálu 1 odbavíme Alicin kufr, s vytištěnými boarding pasy projdeme kontrolami, Madu a Alice se cournou po letišti a my s Pájou se můžeme díky Mastercard World usadit do salonku Mastercard Lounge. Tady si uděláme radost druhou snídaní, výborným cappucinem a hlavně nádherným výhledem na rozednění na ranveji.
Krátce po osmé hodině se sejdeme u gatu a nastupujeme do Airbusu A320, který chladnou Prahu opouští téměř na čas, cca v 8:50. Let probíhá v pohodě a po hodince a půl už kroužíme na Londýnem. Máme neuvěřitelné štěstí na počasí (kdo zná Páju tak ho to nepřekvapí), je nádherně slunečno bez jediného mráčku, takže z přeletu Londýna máme naprosto luxusní vyhlídkový let, během kterého můžeme seshora obdivovat většinu londýnských pamětihodností.
V 9:45 místního času už přistáváme na britské královské půdě, konkrétně na letišti Heathrow. Následuje pasovka, vyzvednutí zavazadla a přesun nekonečně dlouhými chodbami až k terminálu londýnského metra nazývaného "Tube". Před vstupem si my s Pájou ještě kupujeme Oyster card, jízdenku na místní MHD. Funguje stylem dobiješ kredit a jednotlivými jízdami se z něj odečítá - je to stejné jako například v New Yorku. Madu a Alice už jednu kartu mají, ale jak zjišťujeme, každý člověk musí mít svoji, nemohou cestovat dva lidé na jednu. Přesouváme se linkou Picadily line do centra, ale jak anoncují v tlampačích, dnes má tato linka nějaké problémy, takže nejdříve musíme na Hammersmith vystoupit a počkat na jiný vlak, o pár stanic dál na Green parku čekáme tak dlouho, až se rozhodneme najít si jinou trasu. Máme sice o přestup víc, ale aspoň to jede bez problémů až na stanici Camden Town, kde nejdříve v agentuře London Apartments vyzvedáváme klíče a poté se přesuneme do našeho mezonetového apartmánu na nedaleké Lyme street. Dole máme prostorný obývák s kuchyní, nahoře koupelnu a dvě ložnice.
Moc se tu nezdržíme, odkládáme zavazadla, jen krátce odpočineme, koukneme do map a vyrážíme do centra. Namlsáni krásnými vyhlídkami z letadla chceme využít nádherného počasí k další vyhlídce na město, tentokrát z obřího ruského kola jménem London Eye. Když k němu černou linkou na stanici Waterloo dopravíme, zjišťujeme ovšem, že je až do 18. ledna zavřené. Pokračujeme aspoň po náplavce podél Temže k budovám parlamentu a Big Benu, poté se vydáme směrem k Downing street, sídle ministerského předsedy. Přímo k němu se ovšem nedá šanci dostat, ulice je od roku 1989 uzavřená mříží a hlídaná policisty.
Ulicí Whitehall se posouváme až na Trafalgar square, kde pořizujeme fotky nejen s notoricky známou sochou admirála Nelsona. Je stále nádherné počasí, další přesuny proto provádíme také pěšky. Nejdříve na Picadily Circus, kde natrefíme na motorkářskou spanilou jízdu, poté korsujeme po Regent street, plné butiků všech módních značek. Začíná se stmívat a nastal tedy čas na shopping. Na Regent street pár obchodů projdeme, ale to hlavní začne o chvíli později, až dorazíme na Oxford street.
S Alicí objevíme úplný ráj spodního prádla v Debenhams, odkud si odnášíme plné tašky. To hlavní nás ale čeká o kousek dál v Primarku - pověsti nelhaly, tady jsou ceny naprosto parádní. Krajkové kalhotky po libře, trička za tři nebo svetříky za čtyři libry putují do tašek ve velkém. Je tu trochu přelidněno, ale dá se to zvládnout. Kolem osmé máme nákupy zaplacené a nohy úplně zničené, je čas se přesunout domů, tentokrát autobusem 274, k naší velké lítosti bohužel jednopatrovým. Máme to parádně bez přestupu asi nějakých 20 minut. Na stanici Camden Town ještě s Alicí skočíme do supermarketu Sainsburry's, kde nakoupíme potraviny hlavně k zítřejší snídani.
Doma nás ale čeká nepříjemné překvapení, v dolním patře je docela zima a elektrický krb, který by měl topit, hřeje vždycky jen krátkou chvíli a zase vypne a k dovršení nepříjemností se pod Martinem a Alicí propadne postel kvůli rozlámanému roštu. Voláme proto na recepci, kde nám slíbí poslat technika. Ten přijde až kolem desáté a po chvíli vysvětlování, co je vlastně špatně, prohodíme pár slov česky mezi sebou a zjišťujeme, že náš technik je Slovák :) dnes už s rozbitou postelí nic nesvede, tak pro dnešek budou naši spolucestující spát v obýváku a teplo zajistí přímotop. Tak si alespoň večer zpříjemníme oblíbenou Havanou a Colou :)