Jordánsko

Dnešní den ja určen k odpočinku. Když tak pročítám co vše máme za sebou, myslím že je odpočinku zapotřebí. Proto tedy opět vstáváme podle budíku. A co že budeme dnes podnikat? Po kávičce z room servisu, donesené v sedm hodin přesně na čas dojedeme nakoupit, pak 60km k Mrtvému moři a opalování. Jednoduchý plán. A jak to celé dopadlo? Opravdu jsme již v 8:20am seděli v autě a vyrazili na nákupy. Jenže to bylo i na místní moc brzy nebo jsme je překvapili svou aktivitou a Carrefour otevíral až v devět. Tudíž jsme bezcílně bloumali po obchodním domě plného zavřených obchůdků. Před devátou jsme se dostavili ke vchodu a nestačili zírat. Stáli tam již připravení lidé i s vozíky a hned jak se začala zvedat zábrana, lidé podlézali, jako by tam dávali něco zdarma.

Nával před Carrefourem

Nakoupili jsme si na dva dny, jelikož zítra už opět nebude na nákup čas a došli jsme k pokladně, kde právě platil jeden bubák. Jakmile bubák opustil pokladnu, vrhl se ke mě nějaký chlapík, který mi chtěl sebrat prázdný košík. "Já ti ho nedám, ještě si to chci odvézt do auta", úplně jsem zapomněl na angličtinu. Maník nechal košík košíkem a já byl spokojen se svým vítězstvím. "No podívej na něj! On si spletl nákup. Tenhle je můj!" Jenže to už na mě zezadu haleká Pája: "Nech ho, on ti to jen dá do tašek a naskládá do košíku." Situace se uklidňuje, omlouvám se všem okolo, jsem za troubu a při odchodu tedy necháváme 2JOD jako poděkování a omluvu zároveň. Od nákupního centra jsme byli za 30min. u Mrtváče. Pája cestou vtipkoval, že policajtům nestaví, protože stejně nikdy nechtějí nic důležitého. Řekl jsem, že se musí děsně nudit, když řídím já a on na to, že se prý dobře prospí a že jezdím dobře - jen to prostě déle trvá. Co byste mu na to řekli? V 9:35 jsme už byli na pláži. Je krásný, teplý a slunečný den. Mrtváč je jako rybník, téměř žádná vlnka. Namažeme se a lehneme si na plastová lehátka. Pod kým myslíte, že lehátko prasklo? A kdo myslíte, že se mi potom celý den poškleboval? Pečlivě jsme střídali spaní s koupáním a mazáním. Až kolem čtvrté nám to přišlo trošinku monotónní a tak jsme se posunuli k bazénu.

Bazen na Amman beach

Abyste nám věřili, že jsme opravdu u nejníže položeného místa na zemi, přikládáme obrázek GPS.

Obrázek GPSky

Cesta zpět do hotelu nám utekla velice příjemně za občasného potrubování a hustého provozu. V hotelu jsme opět museli absolvovat běžné procedury jako bazén a vířivku. Dokonce nám již otevřeli venkovní bazén, ale ještě v Ammánu není takové teplo, aby se dalo ležet jen tak. Bazén není vyhřívaný, takže ještě není úplně prohřátý, ale co by pro vás Pája neudělal.

Pohled od vnitřního bazenu ven s odrazem Sheratonu

Venkovní bazén ve druhém patře

Odpočinek po bazénu na terase

Čas se nachýlil a my ze sebe opět udělali fešáky (někomu to jde samo a někdo se holt musí snažit víc).

Péťa s provazem na hlavě

Pája ve výtahu

V restauraci jsme si objednali 220ti gramový steak z jemné svíčkové s opečeným brambůrkem a točený Heineken. Ráno musíme již v pět být v autě, jelikož nás čeká opět dlouhý a náročný přesun k Rudému moři do Aqabského zálivu. Proto se omlouvám za dnešní přílišnou stručnost a budu se s vámi těšit u zítřejšího povídání na viděnou.

Pája a steak z jemné svíčkové