Dnes ráno už ve zprávách nic o medůzách neslyšíme, nastal tedy ten správný čas otestovat havajskou plážovou klasiku, Waikiki. Jedná se tedy o celou čtvrť, která je součástí Honolulu, byť se o ní mnohdy mluví jako o samostatném městě. Působí totiž dost jinak než zbytek Honolulu, který jsme zatím měli možnost vidět. Jak projíždíme Waikiki, připadáme si jako na 5th Avenue v New Yorku - jeden luxusní butik vedle druhého, ovšem betonovou džungli výškových budov tady zkrášlují hustě vysázené palmy. A celá takhle scenérie přímo navazuje na mořské pobřeží s písečnými plážemi. Ta nejprofláklejší z průvodců a pohlednic - Central Beach, je ovšem už teď před desátou ráno hustě obsazena turisty, stejně tak i parkovací místa. Tak to ne, kvůli tomuhle jsme půl světa neletěli, davy si můžeme užívat v Chorvatsku. Pokračujeme po Waikiki dál, až narazíme na Sans Souci Beach Park, kde máme štěstí na parkovací místečko přesně pro našeho Mustanga. Na pláži je jen pár lidí, žádné výstražné vlajky dnes nevlají, tak ji jdeme vyzkoušet :)
Tahle pláž na Waikiki je přesně taková, jako v našich představách. Lemovaná palmami, s jemným pískem, pozvolna přecházejícím do průzračně čisté klidné vody, žádné zrádné kluzké nebo naopak ostré kameny. Tohle je paráda, prostě Havaj. Počasí nám dnes přeje, je slunečno, asi 28°C, fouká jen mírný vánek. K dovršení ideálu je tu ještě volná wifi z některého z okolních hotelů. Z pláže se dají v dálce pozorovat letadla odlétající z letiště Honolulu - po poledni vidíme nezaměnitelný světle modrý Boeing 747 společnosti Korean Air, kterým přesně za 48 hodin budeme tenhle ráj taky opouštět. Abychom se trochu připravili na přílet do Čech, zjišťuje Pája na mobilu počasí na začátek příštího týdne a zpráva o mrazech nás moc nepotěší. Raději tedy ještě protahujeme pobyt na pláži, abychom naakumulovali co nejvíce tepla. Střídavě v osvěžující mořské vodě, střídavě vystaveni hřejivým slunečním paprskům tu nakonec strávíme asi půl dne.
Po třetí hodině odpoledne, poctivě propečení ze všech stran, zvedáme kotvy a jedeme se podívat na nedaleký Diamond Head Crater. Jde o vyhaslý kráter, nyní již porostlý vegetací, přizpůsobenou zdejším suchým podmínkám. Dešťové mraky se totiž obyvkle zarazí o okraje kráteru a dovnitř tedy spadne jen minimum srážek. Tunelem vjedeme přímo až doprostřed rozlehlého kráteru. Velkolepost tohoto přírodního útvaru vám nejlíp přiblíží letecký snímek, který z Wikipedie přikládám.
Zdroj : http://en.wikipedia.org/wiki/Diamond_Head,_Hawaii
Z kopců tvořících okraj kráteru je nádherná vyhlídka na Honolulu, ovšem přístup nahoru je pouze pěšky, poměrně strmou cestou, odhadem asi 2 hodiny tam i zpět. Unaveni sluníčkem z pláže a obuti v sandálky si tuhle zajímavost už necháme ujít a vystačíme si pouze s fotografiemi na informačních panelech. A vám musí opět postačit Wikipedie :-) A alespoň pár snímků od nás. Původně se do kráteru ani nemohlo jelikož je uvnitř totiž vojenská základna, ale někdy kolem roku 1970 část kráteru uvolnili, aby tu mohl vzniknout park přístupný návštěvníkům jako jsme my.
V podvečer se vracíme zpět přes Waikiki do našeho hotelu, odpočinout si po náročném dni plném sluníčka. Pozdě večer jde Pája ještě ulovit nějaký burger a především wifi signál do nedalekého McDonald's, abychom zveřejnili další report z naší cesty :)