Několik informací o Novém Zélandu


Hodnocení uživatelů:  / 1

OFICIÁLNÍ NÁZEV

Anglicky New Zealand
Maorsky Aotearoa ("Země dlouhého bílého oblaku")
Česky Nový Zéland
rok vzniku ofic.1840
hlavní město Wellington (Te Whanganui-a-Tora) - cca 190 500 obyvatel
- s předměstími cca 460 000 obyvatel (údaje z června 20007)
největší město Auckland - cca 433 200 obyvatel (2007)
- spolu s předměstími cca 1,303,068 obyvatel (2006) - téměř 1/3 obyvatel Nového Zélandu
úřední jazyky angličtina a maorština
měna 1NZD - novozélandský dolar (viz MĚNA A CENOVÝ KOŠ)

STÁTNÍ ZŘÍZENÍ

Nový Zéland je nezávislý stát, konstituční monarchie, člen britského Společenství (The British Commonwealth of Nations). Hlavou státu je královna Elizabeth II. Na Novém Zélandu ji zastupuje guvernér, na kterého jsou delegovány veškeré pravomoci královny vztahující se k Novému Zélandu. Ačkoliv oba jsou integrální součástí novozélandské vlády, zůstávají neutrální a nezasahují do politických procesů. Státní moc je rozdělena mezi orgány zákonodárné, výkonné a soudní. Nový Zéland má jednokomorový parlament - House of Representatives. Od roku 1996 je rozšířen počet členů parlamentu na minimálně 120 (60 se volí přímo, 60 podle poměrného zastoupení).

Premiér: John Key (od listopadu 2008) Zajímavost: bývalá premiérka Helen Clark je od dubna 2009 vedoucí Rozvojového programu OSN (třetí nejvyšší pozice v OSN)

VLAJKA

vlajka.gif

Vlajka Nového Zélandu bývá často zaměňována s vlajkou Austrálie, na rozdíl od australské však čítá méně hvězd a ty jsou červené. Výklad významu jednotlivých částí říká, že:
Královská modř na pozadí znázorňuje modré moře a jasnou oblohu, které Nový Zéland obklopují. Souhvězdí Jižního Kříže zdůrazňuje polohu země v Jižním Pacifiku. Malá vlajka Spojeného Království připomíná historické souvislosti - fakt, že Nový Zéland byl pod britskou nadvládou a stále je součástí Britského společenství.
Pro zajímavost: na Novém Zélandu můžete spatřit také inverzní variantu vlajky - červené pozadí s modrým souhvězdím. Ta je používána námořní (všeobecně lodní) dopravou.
Podrobnosti na:
http://www.mch.govt.nz/nzflag/index.html

HYMNA

(text je volným překladem z encyklopedie Wikipedia)

"God Defend New Zealand" (Bůh brání Nový Zéland) je jednou z národních písní Nového Zélandu, spolu s "God Save the Queen" (Bože chraň Královnu). Ačkoli mají obě hymny rovný status, je převážně používána "God Defend New Zealand", zvláště chybí-li při nějaké státní oficialitě Královna či členové královské rodiny. Mnoho Novozélanďanů si ani není vědomo, že jejich země má dvě národní hymny. Prakticky stejné je to v zemích jako je například Kanada, kde "God Save the Queen" je označována za hymnu královskou.

6.3.2010 - Praha - Seoul


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný

Když jsme se ráno probudili a viděli venku jak sněží, tak je nejvyšší čas vzít si dovolenou a odletět do teplých krajin. K tomu nám velmi dobře poslouží letecká společnost Korean Air. V listopadu jsme si zajistili letenky v akci přes Studentagency přímo z pražského letiště Ruzyně. To bude pohoda...konečně zas letět z Prahy :) Kdo by chtěl vyrazit na Nový Zéland může využít nynější akci s www.letuska.cz, která ke svému výročí 10let nabízí letenky právě s Korean Air (nejen na Nový Zéland, ale i do dalších zajímavých destinací).

Jelikož plánujeme začít naši cestu na jižním ostrově, tak už asi měsíc hledám letenky za nějakou rozumnou cenu z Aucklandu do Christchurch. Ve středu 3.3. se konečně zadařilo a už máme dopředu zakoupeny letenky se společností Air New Zealand za super cenu 59NZD / os. Sice nás čekají 4 hodiny v Aucklandu na letišti, ale aspoň budeme mít dost času zařídit si půjčení karavanu nebo auta...uvidíme podle ceny, kterou nám nabídnou. Podle rad známých by se nám mělo podařit vyjednat lepší cenu nejen z důvodu končící sezony, ale i proto, že většina cestovatelů si půjčuje auto právě v Aucklandu a na konci cesty ho nechá na jižním ostrově. Takže my jim ho vlastně přivezem zpátky do Aucklandu...a ještě jim za to zaplatíme :-D

V 19,15 odlétáme směr jihokorejský Seoul, kde máme 4 hodiny čekací dobu na další spoj. Čeká nás 10,5 hod dlouhý let Boeingem 777-200ER. Takže doufejme, že náš let nebude kvůli sněžení odložen. Kolega z práce letí směrem na druhou stranu, na Kubu a psal, že budou mít 7,5 hod zpoždění v Amsterdamu.

Přihlásíme pravděpodobně po příletu do Seoulu.

Tolik prozatím vše od našeho zpravodaje ;)

7.3.2010 - Seoul - Auckland


Hodnocení uživatelů:  / 3

Napsal Pavel Šťastný

Tak náš pokus o získání místa u EXITu nevyšel, i když sme byli na letišti celkem brzo. O to víc nás potěšil kapitán když ohlásil, že náš let nebude trvat 10,5 hod, jak sme se domnívali ale pouze 9,5 :)

Naše letadlo Boeing 777-200ER společnosti Korean Air na RUzyni

8.3.2010 - Auckland - Christchurch - Akaroa


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Cestou do Aucklandu to to trochu hazelo, zvlast pres oblast Filipínského moře. V letadle nám opět nabídli tradiční korejské Bibimbap a hovězí...Já vyzkoušel tentokrát hovězí, Lucka opět nepohrdla Bibimbapem...tentokrát bez návodu :-D

Mezinárodní letiště Auckland

V příletové hale letiště Auckland

Po příletu nám nezbylo nic jiného než vystát jednu větší frontu, aby nás pustili vůbec do země, pak sme čekali na naše zavazadla...bohužel asi deset minut u jinýho pásu :-D Měli by udělat pro evropany lepčí značení. S batohama nás poslali do další fronty na bioorganickou kontrolu (kontrolovali zákaz dovozu rostlin, jídla apod.), pak ještě menší fronta na rentgen zavazadel a hurá už sme na Novém Zélandu.

9.3.2010 - Akaroa - Oamaru


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Ráno nás čekalo příjemné probuzení do slunečného dne. Z kempu je krásný výhled do okolí a na zátoku Akaroa Bay. Na následujícím snímku konečně vidíte naši káru. Má natočeno asi 322tis km, ale jede jak nová :-D

Po ránu v kempu s naším   Campervanem

Po ránu v kempu

10.3.2010 - Oamaru - Moeraki - Shag Point - Waikouaiti


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Po vydatné snídani jsme vyrazili směr tučnáci, kterých tu mělo být strááášně moc. Hned první molo, který se zjevilo se nám zdálo plné tučňáků....po bližším ohledání se ukázalo, že to jsou jenom ptáci. Nedaleká záchranná stanice nejmenšího druhu z tučňáků (tučňáka modrého) nám to ale bohatě vynahradila. Pán u pokladny nám sdělil ceny vstupenek, ale zmínil pouze slevu pro studenty. Ihned jsem se optal jestli nemá taky slevu pro učitele, tak prý, že by to šlo, vždyť učitel je vlastně věčný student (navíc jeho rodiče jsou oba učitelé), takže sme nakonec dostali slevu 2,5NZD/os. :) Povětšinou byli poschovávaný ve svých příbytcích, ale Lucce se podařilo objevit jednoho z mála, který vykukoval ven. Měli tam taky místnost, odkud bylo možné nakouknout přímo do hnízda, takže byli krásně vidět. Bohužel se tam nesmělo fotit, takže mládě vám neukážem.

11.3.2010 - Waikouaiti - Dunedin - Sand Fly Bay - Kaka Point


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Ranní vstávání v osm nevyšlo...teda aspoň mě ne...Lucka jako ranní ptáče vyrazila na samostatnou procházku po pláži, kde narazila na rozcvičku klusáků.

Klusáci po ránu na pláži

Přejezd do Dunedinu byl hodně deštivý, ale zato celkem rychlý a při procházce městem už ani moc nepršelo. Nemohli sme si nechat ujít proslulé nádraží, odkud je možné vyrazit na půldenní výlet vlakem buď směrem do Palmerstonu nebo na druhou stranu směr Queenstown. Další naší zastávkou byla čínská zahrada, kde sme tentokrát se slevou neuspěli...prý ani pro učitele...ani na špatný počasí nedávají slevu :( V muzeu starousedlíků (vstup zdarma) na nás nepršelo a zajímavostí se tam našlo také dost. Odtud sme se museli rychle vrátit pro auto, jelikož parkoviště místního obchodního domu sme museli opustit do 1,5hod.

12.3.2010 - Kaka Point - Nugget Point - Cannibal Bay - Curio Bay - Waipapa Point - Invercargill


Hodnocení uživatelů:  / 1

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Tento způsob počátku dne zdál se nám poněkud podivným a hlavně pro cestovatele dost nevhodným. Prostě lilo jako z konve a vypadalo to, že nehodlá přestat. Ujišťoval sem Lucku, že jsem počasí také objednával. Než sme dosnídali (palačinky na litinové pánvi se opravdu nedělají tak dobře jako doma na teflonce) a porovnali věci v autě, tak bylo půl dvanáctý a jako mávnutím kouzelného proutku pršet přestalo. Vlastně celou dobu nám zatím počasí přeje. Většinou prší, když přejíždíme z místa na místo, jíme nebo spíme, takže to neva. Jakmile ale zastavíme, plní se moje objednávka a déšť ustane.

Podobně tomu bylo i dnes, takže sotva se ukázal náš první cílový bod - Nugget Point - zahlédli jsme dokonce i kousek sluníčka. Málem bychom zapomněli na tři mladé tulení kluky, které jsme chytli po cestě, jak se škádlí na pláži. Nugget Point je zajímavý nejen majákem, ale hlavně menšími skalisky rozesetými podél něj. Když na ně dopadají sluneční paprsky, vypadají skutečně jako zlaté nugety... :-) Jinak jej obklopuje nádherná pláž a poměrně vysoké kopce, takže spousta zajímavých pohledů a také neuvěřitelně silný vítr...

Tuleni cestou k Nugget Point

Maják Nugget Point

Větrná hůrka Nugget Point

13.3.2010 - Invercargill - Lake Hauroko - Rakatu Wetlands - Te Anau


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Dnešní ráno bylo poněkud deštivé, ale to neznamená, že bychom seděli jen tak v kempu a čekali až to přestane. Vyrazili jsme relativně brzy, zadali do navigace směr Te Anau, aby nás to vyvedlo z města a dali se na cestu. Jelikož nám pomalu začínal docházet benzín (ještě tak na 100km tam asi mělo být - ale na NZ jeden nikdy neví, kdy zas bude pumpa) tak sme začali za městem hledat čerpací stanici. Našli sme celkem bez problémů....bohužel byla zavřená. Je sobota...vlastně skoro všechno tady maj zavřený. Tak sme jeli dál a začínali doufat, že v příštích několika desítkách km uvidíme jednu pumpu otevřenou. Asi po 20km jsme narazili na jednu úplně malou se dvouma stojanama, kterou Lucka chtěla přejet, ale nakonec se vrátila. A udělala dobře. Když sem vstoupil do malého domku, abych se zeptal zda je možné tankovat, byl jsem překvapen co se skrývá uvnitř. Pan pumpař měl z druhé strany přistavěný servis a právě něco upravoval zákazníkovi na krásném černém Chevroletu Bel Air z roku 1957. Chvilku sme pokecali (to zas byl zážitek mu rozumět :)), nafotili pár fotek a vyrazili dál.

Chevrolet Bel Air z roku 1957

Chevrolet Bel Air z roku 1957

14.3.2010 - Te Anau - Queenstown - Haast


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Někdo nahoře si přečetl můj fax....a opravdu od rána svítilo sluníčko, takže celí natěšení jsme vyrazili na recepci kempu, že tedy chceme podniknout okružní let nad Milford Sound asi 1hod 10min (jinak se tam jede 120km tam a dalších 120 zpátky). Slečna byla velice ochotná, ale po telefonátu na letiště nám sdělila, že bohužel let není možný z důvodu vysokého větru :( Máme to prý zkusit zítra...ale to se jí řekne, když v tu dobu už máme být o pár stovek km někde jinde. Nebo prý za pár hodin...to by šlo...chystali jsme se do Queenstown, odkud také létají.

Cestou do Queenstown

15.3.2010 - Haast - Fox Glacier - Franz Josef Glacier - Greymouth


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Ráno jsme se vzbudili a celí natěšení na jednu z největších přírodních zajímavostí - ledovce - sme vyrazili...bohužel jak sme zjistili po 20km jízdy opačným směrem. No nic, aspoň nám neunikl překrásný vodopád Thunder Creek Falls a průsmyk Haast.

Thunder Creek Falls

Průsmyk Haast

16.3.2010 - Greymouth - Punakaiki - Tauranga Bay - Lake Rotoroa


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Z Greymouthu sme vyrazili na sever směrem k atrakci zvané Pankake Rocks (Punakaiki) neboli Palačinkové skály. Tyto vápencové skály jsou vrstvené a počasím opracované tak, že připomínají sloupce tenkých palačinek. Při silném přílivu bije voda do dutin pod skalami a tryská ven jako impozantní gejzír. Jelikož sme tu byli zrovna při vysokém přílivu, viděli sme jak krásně bije voda o skály.

Punakaiki

Vodní gejzír z komína

17.3.2010 - Lake Rotoroa - St. Arnaud - Lake Rotoiti - Motueka - Takaka - Marahau


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Lake Rotoroa je jedním z nejvýznamějších jezer v oblasti Nelson Lakes. Vzbudili jsme se ráno do pořádné zimy (tedy aspoň já), poblíž jezer bylo opravdu "freshno" a hlavně pěkně studený vítr. No jo, co jiného se dá ostatně od ledovcových jezer čekat...:-) Výhled na jezero v ranním světle obklopené nádherně zelenými horami s převážně bukovými lesy nám to však bohatě vynahradil. Pokecali jsme s místním starousedlíkem a vyrazili na více než dvouhodinovou prochajdu po okolí (Braeburn Walk). Většina stezky vedla lesem na západní straně jezera a neminuli jsme ani pěkné vodopády.

Lake Rotoroa

Vodopády na Braeburn Walk

18.3.2010 - Marahau - Nelson - Picton


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Ráno byla odporná zima a hlavně ráno. Museli sme si pro jistotu nařídit tři budíky, abychom tak odporně brzo vstali. V 8.45 jsme měli již stát připraveni na molu a čekat na naše vodní taxi, které nás s kajakama dopraví na místo. Ráno sme trochu hledali kde vlastně máme sraz....na molu nejprve nikdo nebyl a v ostatních agenturách zas nevěděli nic o naší společnosti se kterou máme vyrazit. Nakonec sme je našli, zaparkovali opodál náš campervan a šli se seznámit s naším průvodcem Sallym.

Rozdal nám záchranné vesty a erární větrovky, ale nějak sme nechápali jak pojedem lodí od mola, když moře bylo v nedohlednu. Zanedlouho přijel traktor (z roku 1975, ale zrestaurovaný do notovy) a na vleku přitáhl AquaTaxi, na něj sme nakočili my a za námi už místní házeli nahoru naše kajaky. Po chvíli se vydal traktor z mola dolů na písečné "dno" a jel asi 50 metrů směrem, kterým bylo asi moře. Najednou začala voda mírně stoupat, traktor udělal prudký obrat, zařadil zpátečku a pomalu couval vlekem napřed po svažujícím se dně. Náhle sebou trhnul a plavali sme s lodí na hladině :)

Asi dvacet minut plavby podél pobřeží a už sme vystupovali v zátoce Bark Bay. Následovalo krátké školení, pak Sallyho moučník na uvítanou a vyrazilo se. Nejvříve k nedalekému ostrůvku, na kterém se dalo pozorovat několik desítek tuleních samic s mláďaty. Některé se jen líně válely na kamenenech a jiné dováděly ve vodě. Dokonce některé plavaly až k našim kajakům. Když sme obepluli ostrůvek kolem dokola, zamířili jsme podél pobřeží směrem k původním místu vyplutí. Celkem po třech hodinách kajakování sme zakončili v Mosquito Bay na oběd. Po obědě následovalo krátké slunění, teda já se slunil, Lucka odhodila jednu ze svých tří vrstech svetrů, mikin a punčocháčů :-D

Pája kajakář

Lucka se šprckou

19.3.2010 - Picton - Wellington


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Dnešní vstávání bylo ještě krušnější než včera. Koupili jsme si totiž lístek na trajekt už na osmou hodinu ranní, v sedm už byl Check-In, takže se vstávalo v 6.10 :( Trajekt naštěstí nebyl daleko od kempu, přesto jsme přijeli nejdřív ke špatnému terminálu společnosti InterIslanders, ale tam už jsou na to připraveni, takže nám paní u okýnka dala lístek, s nákresem jak se dostat k vedlejšímu terminálu společnosti BlueBridge. Tam jsem ještě skočil k přepážce, kde nás zkásli ještě o dalších 35NZD, jelikož jsme špatně zaškrtli typ auta (zkoušel jsem to jako VAN, ale prý jsme vysoký jako CamperVan, takže konečná suma za dvě osoby a auto činila 250NZD).

Nájezd na trajekt v Pictonu

Pohled na přístav v Pictonu

Krátce po vyplutí z Pictonu

20.3.2010 - Wellington


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Pavel Šťastný a Lucie Koutecká

Po dlouhé době sme spali zas na trochu normální posteli a bylo teplo (v campervanu je pres noc chladno, nějak to profukuje :-D ). Karolína nás pohostila výbornými palačinkami s javorovým sirupem a vyrazilo se do města.

Prvním úkolem bylo sehnat pro Lucku nový džíny, aby nemusela chodit s rozervanym kolenem. Nakonec z toho bylo asi 0,5hod nakupování ženskejch a my s Tomášem sme museli čekat venku, na chlapy tam skoro nic neměli.

Po nákupech sme zamířili na druhou stranu Wellingtonu do kavárny s výhledem na pláž a letiště.