Pár informací o Mauriciu


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Míša Šťastná

Vlajka Mauricijské republiky

Mauricius (anglicky Mauritius) je ostrov vulkanického původu ležící v Indickém oceánu, asi 900 km od Madagaskaru, poblíž obratníku kozoroha. Jeho rozměr je pouhých cca 58x47 km a pobřeží o délce 330 km je téměř po celém obvodu obklopeno korálovým útesem. Co se týče časových pásem, oproti České Republice je na ostrově Mauricius v zimě o 4 hodiny více a v létě o 2 hodiny více. Auta tu jezdí na opačné straně než u nás, čili vlevo.

Počasí

Vzhledem k poloze na jižní polokouli jsou tu oproti nám "otočená" roční období, léto tu je tedy zhruba od prosince do března s teplotou vzduchu cca 29 - 30°C, voda je v tomto období vyhřátá na cca 28°C. V nejchladnějším období (červenec - říjen) klesá teplota vzduchu na 24°C, vody ještě o stupínek níže. Není zde žádné výrazné období monzunových dešťů, nicméně déšť může přijít kterýkoliv den v průběhu roku. Potápění je nejlepší od prosince do března, voda je v tomto období neprůzračnější. Od června do srpna jsou nejlepší podmínky pro surfování. Na rybolov je ideálním obdobím září až březen.

Obyvatelstvo

Dvě třetiny obyvatel jsou indického původu, zbytek jsou převážně míšenci, asi 4 % tvoří francouzsky mluvící obyvatelé evropského původu, asi 2 % jsou čínského původu. Přestože oficiálním úředním jazykem je angličtina, zdaleka nejpoužívanějším jazykem je Morisien, kreolský jazyk, který má za základ francouzštinu, mateřským jazykem je pro 80 % obyvatel, zbytek obyvatel ho používá jako druhý, dorozumívací jazyk. Dále se na ostrově mluví různými indickými dialekty, francouzsky a čínsky. V médiích dominuje spisovná francouzština.

Historie

Mauricius byl znám již Arabům v 10. století, kteří ho měli zanesený na svých navigačních mapách pod jménem Dinarobin. Evropany byl objeven až roku 1505 portugalským mořeplavcem Pedrem Mascarenhasem, po němž byla oblast pojmenována jako Maskarenské souostroví. Mauricius získal jméno po holandském princi Maurits van Oranje. Postupně patřil pod správu Portugalců, Holanďanů, Francouzů (kteří ho přejmenovali na Île de France) a od roku 1814 Angličanů. Dne 12.března 1968 získal Mauricius nezávislost a o 24 let později byl prohlášen za republiku. Tu tvoří kromě samotného Mauricia také ostrov Rodrigues o rozloze 108 km² vzdálený 560 km severovýchodně od hlavního ostrova a několik menších ostrovů. Mauricijská ústava je založená na rozdělení moci mezi předsedu vlády a kabinet. Hlavou státu je prezident.

Ekonomika

Ekonomika byla až donedávna závislá na produkci cukrové třtiny, ale v posledních 10 letech se jeho hospodářská základna více diverzifikovala. Přestože více než polovinu plochy ostrova stále zabírají plantáže cukrové třtiny, do popředí se dostávají i další obchodní komodity, převážně čaj, banány, brambory, tabák a ovoce. Rozvíjí se i rybolov, pro který má Mauricius ideální předpoklady. Nicméně, nejdůležitějším vývozním artiklem je textil a oděvy. Následují výrobky z umělých hmot, hodinky, syntetické drahokamy a elektronika. Obrovský rozmach získávají služby cestovního ruchu, zaměřené převážně na nejnáročnější klienty. V posledních letech zde byly postaveny desítky hotelů v kategorii 5***** a 6******.

Měna

Měnovou jednotkou je mauricijská rupie (Rs.), která je rozdělená na 100 centů (cs). Cizí měny, cestovní šeky, směnky a další bankovní nástroje mohou být dováženy na ostrov bez omezení. Peníze lze bez problémů směnit již na letišti nebo v hotelech, banky a bankomaty jsou k dispozici téměř v každém městě. Akceptovány jsou kreditní karty American Express, Diners, MasterCard a Visa. Aktuální kurz (únor 2014): 1 MUR = 0,67 CZK

Víza

Pro vstup do země není pro občany České a Slovenská republiky zavedena vízová povinnost, stačí pouze pas s platností min. 6 měsíců po odjezdu.

Zdroje informací : www.mauritius.cz, cs.wikipedia.org/wiki/Mauricius

 


Zvětšit mapu

26.2.2014 - Praha - Dubaj


Hodnocení uživatelů:  / 1

Napsal Míša Šťastná

Jako každý rok, i letos na konci zimy utíkáme z chladné Prahy ohřát se do exotických krajů. Po předchozích jarních dovolených na Havaji a ve Spojených Arabských Emirátech, které byly akční a plné cestování, si tentokrát dopřejeme změnu v podobě luxusní odpočinkově - válecí dovolené na pláži. Pro tento účel se nám jevil jako velmi vhodný malý ostrov Mauricius, který jsem si zamilovala na první návštěvě před mnoha lety a doufám, že i Pája v něm objeví takový trochu zapomenutý ráj. Dokonce tentokrát necestujeme naším obvyklým stylem jako dosud, tj. koupit si letenky, zabookovat hotel na první dny a maximálně auto a dál se rozhodnout dle situace na místě. Tentokrát výjimečně kupujeme all-inclusive zájezd od společnosti Travel&Business Centre, protože - světe div se, náš vybraný hotel plus celý balíček služeb této cestovky vychází levněji, než kdybychom si kupovali jen samotný hotelový pobyt přes booking.com nebo podobné služby.

Doufáme, že naši pravidelní čtenáři nám zachovají i tentokrát přízeň, a že my budeme mít o čem psát :) Rozhodně i na této dovolené plánujeme výlety mimo hotelový resort za poznáním ostrova, na golf nebo v Pájově případě na potápění ... a také konečně poletíme část cesty s Airbusem A380, který nám byl upřen při loňské cestě v business class na Havaj.

Naše dovolená začíná odjezdem na ruzyňské letiště. Do oktávky, se kterou pro nás krátce po poledni přijel kamarád Petr alias Šumák, postupně naskládáme naše zavazadla a za půl hodinky se u terminálu 1 loučíme. Odbavíme jeden společný kufr a golfový bag, jehož přepravu "naše" společnost Emirates poskytuje zdarma, a výjimečně odbavujeme i sebe právě tady na letišti namísto obvyklého online checkinu. Důvod je jednoduchý - Pája se ptá na možnost přesazení do exit row a tentokát to vychází :) Dostáváme boarding pasy a jen s dvěma příručáky plnými důležitých věcí, které se nesmí ztratit (třeba plavky), procházíme pasovou kontrolou a míříme si to rovnou do salónku ... tedy aby nedošlo k mýlce, tuhle cestu poletíme ve třídě economy (bohužel), salónek máme k dispozici jakožto držitelé kreditek Mastercard World.

27.2.2014 - Dubaj - Mauricius


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Míša Šťastná

 Je jedna hodina v noci, když přistaneme v Dubaji. V rámci terminálu se vzhledem k jeho rozlehlosti přesouváme vlakem, až do části, určené speciálně pro Airbusy A380, protože toto letadlo má dvě plnohodnotné paluby a vyžaduje tudíž dva "prsty" nad sebou pro nástup cestujících. Po zhruba hodince courání po terminálu konečně nastává ta chvíle, kdy se do tohoto letadla můžeme usadit. První dojem je výborný, letadlo doslova voní novotou, však taky později podle kódu (A6-EES) zjišťujeme, že do provozu bylo uvedeno teprve před dvěma měsíci. Sedadla se nám zdají lehce širší, monitory jsou výrazně větší než v jiných typech ale hlavní výhodu oceníme hned při startu - letadlo je neskutečně tiché, až máme chvíli pocit, že snad nefungují motory.

Dubaj opouštíme se zhruba hodinovým zpožděním, které je prý v tuhle nejexponovanější dobu (mezi půlnocí a ránem) normální, jak nás informovala letuška Kamila na předchozím letu. Dostáváme lehkou svačinku v podobě obložené bagety, pak si pustíme jeden film v naději, že u něj usneme, pak druhý, no to konečně trochu oba zabereme, ale celkově z toho byly maximálně tak dvě hodiny spánku. Ráno před přistáním dostáváme snídani, z které nemám moc radost, na výběr jsou míchaná vajíčka nebo vaječná omeleta a osobně ty letadlové vajíčka z prášku moc nemusím. Naštěstí mě zasytí přílohy v podobě ovoce, sýrů a pečiva. Zanedlouho už pod námi vidíme obrysy ostrova a klesáme na přistání. Vše můžeme sledovat na monitoru z několika kamer, nejpůsobivější jsou asi záběry z kamery, umístěné na špičce ocasu.

28.2.2014 - Přípravy na svatbu


Hodnocení uživatelů:  / 0

Napsal Míša Šťastná

Budíme se trochu násilně budíkem o půl sedmé. V té parádní posteli v klimatizovaném pokoji se nám spalo naprosto nádherně. V sedm se konečně vykopeme z postelí, dáme se trochu dohromady a plní zvědavosti vyrážíme na snídani - bude stejně dobrá, jako včerejší oběd nebo večeře? ANO! Výběr uspokojí každého hosta, od zeleniny, ovoce, palačinek, sladkostí, přes těstoviny, ryby, po klasiku v podobě sýrů, šunek, marmelád ... Velmi příjemně se v poklidu zasytíme a v 8:30 už se podle domluvy z předchozího dne hlásíme na recepci, protože dnes nás čeká velmi důležité objíždění úřadů kvůli naší plánované svatbě. Vše dopředu připravila česká agentura Travel&Business Centre a hotel se postará o zbytek na místě. Přidělují nám řidiče, který nám bude zároveň průvodcem celým byrokratickým procesem.

Nasedáme do Nissanu a ujíždíme směrem k hlavnímu městu Port Louis, kde po asi 15 minutách jízdy parkujeme v nějaké boční uličce kousek od úřadu. Náš průvodce nás zaveze do 7. patra budovy úřadu, asi je tu hodně zběhlý, soudě dle toho, že přestože v kanceláři "Marriage publication" čeká pár lidí před námi, nakoukne dovnitř a už nás vede před úředníka. Tady jen předložíme doklady - co vše bylo potřeba, rozepíšu v závěru článku. Úředník je velmi milý, ověří naše originály s tím, co dostal faxem od Travel&Business Centra, cosi zapíše do knih, přičemž nás pobaví, když "domalovává" háčky a čárky do našich jmen ve vytisknutých formulářích. Po maximálně 10ti minutách nám podá nám ruku s přáním hodně štěstí a kancelář opouštíme. Náš průvodce ještě zaplatí na kase nějaké poplatky, naloží nás opět do auta a vysvětluje nám, že teď pokračujeme do města Trilolet, které bychom mohli nazvat něčím jako okresní město pro naše městečko Pointe aux Piments. Cesta sem trvá jen asi 10 minut a tentokrát parkujeme přímo před úřadem oddávajícího, který připomíná spíše menší vilku, ve které počkáme asi 5 minut, než předstoupíme před sympatickou úřednici. Tady opět předkládáme doklady a řešíme, jak by měl vypadat obřad, co si přejeme nebo nepřejeme v průvodní řeči. Trochu nás zaskočí dotazem, zda už máme připravené svatební sliby, které si vyměníme během obřadu. S tímhle moc nepočítáme, měli jsme to spíše za americkou záležitost, nicméně slíbíme, že se přes víkend něco naučíme. Dále si musíme zvolit typ manželství podle mauricijského zákona - první je v podstatě dohoda o společném vlastnictví, další dvě možnosti různým způsobem upravují majetkové vztahy jinak. Pak ještě podepisujeme lejstra a domluvíme si termín obřadu na 16:30. Kreolská úřednice nám taktéž popřeje hodně štěstí a tím je celé úřadování za námi.

Není ani deset hodin, když už parkujeme zpátky před hotelem. Krátce si odpočineme a už nás čeká opět další schůzka, tentokrát s češkou Pavlou, která tu působí jako zástupce partnerské agentury Emotions. Ta nám poskytuje všechny důležité informace o ostrově, navrhuje různé scénáře výletů, ověří si, jak jsme na tom s přípravou svatby a celkově nám poskytne dost užitečných rad ohledně hotelu, svatby i ostrova samotného. Po půlhodině se s Pavlou loučíme a dostáváme vizitku, kdybychom potřebovali s čímkoli poradit ... Krátce po poledni si dáváme oběd opět bufetovou formou v restauraci Le Superbe. Má cenu opět detailně popisovat, jak úžasná zdejší jídla jsou? :) Jedním slovem - gastronomie je tu úplná pohádka.

1.3.2014 - První potápění na Mauriciu


Hodnocení uživatelů:  / 1

Napsal Pavel Šťastný

Dneska vstáváme opět brzy. Míše se tedy moc nechce...ale já musím, rád si dám v klidu snídani a v 8:45 mám sraz kvůli potápění. Míša dorazí nakonec na snídani chvíli po mě. Jak tak procházím kolem jednotlivých pultů s jídlem, neodolám a nakládám si pár palačinek lehce navoněných skořicovým cukrem, politých javorovým sirupem a lehce ozdobených na jemno nasekanými buráky.

Po snídani rychle na pokoj, pobalit zapůjčené věci ze včera, logbook, podvodní foťák (díky George_D), vodu a pospíchám na druhou stranu hotelu, kde je Centre de Plongée (čti "plonžé") neboli potápěčské centrum. Jsem tu první. Teda instruktoři už tu jsou, ale na dnešek je objednán ještě další potápěč, takže půjdem ve dvou a instruktor. Vyřizuji zatím nutné papírování, fasuju krátký neoprén a čekáme...asi krátce před devátou doráží Chris. Během chvíle máme vše připraveno a může začít naloďování...odnosit láhve a výstroj do lodi a už už se chystáme vyplout, když v tom k nám ještě přiskočí místní rybář. No proč ne, asi chce chytat někde na hloubce, zatímco my se budem potápět. Nicméně ho vysazujeme na útesu asi o 50 metrů dál.

2.3.2014 - Přípravy nevěsty a vodní lyžování


Hodnocení uživatelů:  / 3

Napsal Míša Šťastná

Budíme se tak nějak "na pohodu" kolem deváté. Skočíme na snídani, Pája si opět dá palačinky, když je včera solidárně věnoval rybičkám. Já zůstávám u své nejoblíbenější snídaňové pochoutky, což jsou plátky uzeného mečouna s výbornou křupavou bagetou. Shodujeme se, že tohle je snad první země, kde nám opravdu chutná slané pečivo. Žádné nasládlé rozměklé "buchty" nebo zmrazené polotovary, tohle vypadá na poctivou kamennou pec.

Po snídani se naše programy rozdělí. Protože já mám zkoušku účesu a makeupu, hledá si Pája náhradní program. Původně se tedy taky zkoušel naší svatební koordinátorky Marisy ptát, kdy má zkoušku makeupu on, ale touhle otázkou ji jenom upřímně rozesmál. Všimnul si ale turnaje v šipkách a vyrazí na něj chvíli po mně.

V půl jedenácté se na recepci potkávám s vizážistkou Stefanie a jdeme se usadit do hotelového salonu. Tam si povídáme o tom, jak si představuju účes a líčení a mile sama sebe překvapím, že tuhle pro mě nezvyklou konverzaci zvládám v angličtině poměrně snadno (ok, přiznávám, slovíčko "ofina" jsem si našla předem na Googlu :-) ). Pak si Stefanie všimne mých svatebně upravených nehtů a dlouho si je prohlíží, prý takhle krásnou práci snad ještě neviděla, a vyptává se, odkud jsou. Vysvětluju jí, že takhle krásný nehty dělá moje kamarádka Lucka naprosto běžně :-)

3.3.2014 - Náš velký šťastný den


Hodnocení uživatelů:  / 2

Napsal Míša Šťastná

Tak je to tu, budíme se do posledního svobodného rána, odpoledne nás čeká nejdůležitější bod této dovolené a vlastně i našeho dosavadního života, a tím je naše svatba. Jelikož tenhle článek píšu pro veřejný web, omezím se tentokrát spíš na organizační stránku celého dne, kdybychom třeba někoho inspirovali pro podobnou záležitost, aby měl co nejvíce informací. Detaily o tom, jak jsme to celé prožívali a jak konkrétně obřad samotný probíhal, samozřejmě moc rádi všem kamarádům a příbuzným povyprávíme doma naživo :)

Začínáme normálně snídaní, po které potkáme v recepci naší svatební koordinátorku Marisu a pro jistotu se znovu ujišťujeme o průběhu dnešního dne. Opravdu nebude potřeba nic jiného, než aby nevěsta přišla v 14:00 na líčení a účes a ženich stačí, když se dostaví těsně před obřadem. Do té doby máme oba volno. Zároveň mi Marisa dá klíče od dalšího pokoje, abych jako nevěsta měla samostatný pokoj na přípravu. Pokoj je navíc strategicky umístěn jen kousíček od svatebního místa. Dále se domluvíme na svědky, za které bychom rádi právě usměvavou Marisu a její sympatickou kolegyni Charon, která nás v hotelu přivítala první den. Obě děvčata s potěšením souhlasí. Po ujištění, že do 14, resp. 16ti hodin si opravdu můžeme dělat co chceme a vše je připraveno, se ještě zastavíme v hotelovém butiku vyzvednout si dárky, na které jsme dostali voucher v rámci svatebního balíčku. Pája si vybírá modré tričko a já černý sarong.

Poslední volné hodiny jako svobodní trávíme odpočinkem, ze kterého nás vyruší jen pokojská, která si dojde pro Pájovu svatební košili k vyžehlení. Pája píše článek z potápěcího dne a já si ležím na lehátku na terase a luštím si křížovky - no řekněte, která nevěsta má takovou pohodu pár hodin před obřadem? :) Pak si dojdeme na oběd, usazujeme se u stolečku a když na něj položím svoji hotelovou kartu se jménem, náš obsluhující číšník se hned ptá, jestli pocházíme z České Republiky. Prý když příjmení ženy končí na "ová", tak je z Čech. A už tu pár rodin Dittrichových potkal a taky byli z Čech (musím se pozeptat mezi příbuznými :)). A ještě se blýskne postřehem, že Pája v tom případě musí být "Mr. Dittrič". Vysvětlujeme mu, že nejsme manželé, to až večer. "Á takže až zítra bude tady pán Mr. Dittrič". Pobaví nás to tak, že ani nemáme sílu mu vysvětlit jeho omyl. Po obědě se vrátíme na pokoj, já si pobalím svoje svatební doplňky a především šaty v obalu, které mi během cesty letadlem letušky ochotně věšely do šatníku v letadle, takže cestu přes půl světa zvládly naprosto bez újmy. Rozloučíme se s Pájou s tím, že se uvidíme až u oltáře. Tedy přesněji na pláži, pro obřad jsme si totiž vybrali krásný prostorný altánek v soukromí na konci hotelového komplexu. Na fotce je zachycen v ranné fázi zdobení :)

4.3.2014 - Port Louis a Pamplemousses


Hodnocení uživatelů:  / 1

Napsal Míša Šťastná

Tak dneska se konečně bude trochu něco dít a budete si moc přečíst i o něčem jiném, než o dosavadním válení na pláži nebo vysedávání na terase. I snídaně je dneska jiná, v rámci svatebního balíčku máme dnes první novomanželskou snídani do postele, objednanou na osmou ráno. V klidu a pohodě posnídáme objednané toasty a ovoce, dáme si kávičku a pomalu se balíme na dnešní výlet. Kam to bude? Do hlavního města Port Louis a následně do botanické zahrady v Pamplemouses.

Z minulé návštěvy si pamatuju, že doprava po ostrově autobusem byla poměrně rozumná a když si na webovkách Mauricijské "MHD" ověřím, že od nás odjíždí autobus do města každých cca 15 minut, není co řešit. Vyrážíme pěšky z hotelu, kde se na nás hned za bránou pověsí taxikáři a nabízí nám své služby odvozu tam i zpět a provádění po městě. Jsou zdvořilí, ale trochu neodbytní, tvrdí nám, že autobus pojede až za hodinu a jeden z nich jede vedle nás až téměř k zastávce za neustálého snižování ceny, než konečně pochopí, že za 1000 rupií s ním opravdu nepojedeme. Na zastávce čekáme jen pár minut, než přijede bus a řidič nám potvrdí, že jede do Port Louis. Cesta je trochu delší, to mají taxikáři pravdu, ale zase máme možnost vidět trochu víc z Mauricia než jen hlavní spojovací tahy a trochu proniknout do místní kultury. Místní cestující nás v buse zdvořile zdraví a někteří muži dokonce Pájovi podávají ruku. Lístky kupujeme od průvodčí za cenu 31 rupií na osobu, tj. asi 20 Kč a po čtyřiceti minutách jízdy po nejrůznějších vesničkách vystupujeme na jednom ze dvou hlavních autobusových nádraží, na Immigration Square.

5.3.2014 - Golf v resortu Paradis


Hodnocení uživatelů:  / 2

Napsal Míša Šťastná

Tohle není normální. Vstávat před pátou ráno je divné, ale vstávat před pátou ráno na dovolené je vysloveně úchylné. Proč tak brzo? Protože na dnešek si Pája rezervoval golf v resortu Paradis, který by měl být na Mauriciu jeden z nejlepších a navíc patří pod stejný řetězec (Beachcomber) jako naše Le Victoria, tudíž na něj máme velmi příjemnou slevu. Jenže leží na jižní straně ostrova a navíc jsme si rezervovali tee-time na 7:10, abychom se pak na hřišti nemuseli smažit v poledním sluníčku. Tedy hrát bude Pája, mě vyhovuje funkce řidiče golfového vozíku a caddyho. Musím ovšem přiznat, že ještě večer jsem byla rozhodnutá prostě v tuhle nekřesťanskou dobu prostě nejet, vstát později jako normální lidi a jít se vyvalit na pláž, ale pak jsem si vzpomněla na sotva 30 hodin starý slib "v dobrém i ve zlém" a nakonec vstávám taky.

Kolem páté se dostavíme na snídani, respektive její beta verzi v podobě košíku s toasty a talířem šunky a sýrů pro ty, co se potřebují nasnídat před oficiálním začátkem snídaně. Dokonce tu nejsme sami, už tu jeden pár sedí a mimo něj nám dělá společnost i malá toulavá kočička. Vím, že bych ji neměla krmit, ale nějak si nemůžu pomoct a když se Pája nedívá, padá mi náhodou šunka ze stolu. Několikrát :)

V 5:30 už vycházíme před hotel, kde na nás čeká smluvené taxi, tentokrát Mitsubishi. Vyrážíme směr jih, řidič je sympatický, upovídaný tak akorát, upozorňuje nás na zajímavosti, které míjíme. Nějak dojde i na téma automobilů a dozvíme se, že BMW tu platí coby značka luxusu a prestiže, je tu poměrně drahé, ale bohatí lidé za něj rádi zaplatí. A že je tu nejrozšířenější evropskou značkou, což už jsme si sami všimli. Krom něj je tu občas vidět Mercedes nebo Audi, občas Passat, francouzské Peugeoty nebo Citroeny jsme zatím viděli jen po pár kusech. Jinak tu ale přesvědčivě dominují asijské vozy. A když už jsem odbočila k tématu motorismu, doplním cenu benzínu, což je asi 52 rupií neboli 34 korun za litr. A teď zpátky na cestu, podél pobřeží se přesouváme až k hoře Le Morne na jižním cípu ostrova. Těsně před sedmou nás taxikář vysazuje v našem cíli a až do dvanácti hodin mu dáváme volno.

6.3.2014 - Relax u bazénu, aquaaerobic a šnorchlování


Hodnocení uživatelů:  / 1

Napsal Míša Šťastná

Dnes vstáváme narozdíl od včerejška na pohodu, kolem deváté. Vyrážíme na snídani a já se těším na svoji nejoblíbenější pochoutku - uzeného mečouna. Jenže ouha - na svém obvyklém místě chybí! Na chvíli mě hlodá špatné svědomí, že jsme snad už všechny mečouny okolo ostrova sežrali, ale naštěstí při druhém snídaňovém chodu se opět objeví a můžeme si tuhle delikatesu jako každé ráno dopřát. A co s načatým dnem? V původním plánu byl výlet směrem na jih, do parku Casela a k přírodnímu útvaru Chamarel, ale protože jsme teď dělali výlety dva dny po sobě, odkládáme to na sobotu. Taky jsme ještě vůbec nevyzkoušeli zdejší bazén, takže je rozhodnuto.

Převlékneme se do plavek a vyrážíme k bazénu, vyfasujeme osušky a vybereme si dvě lehátka v polostínu. Objednáváme si krásně chlazené koktejly (v tuhle dobu volíme nealkoholické) a střídáme slunění s pobytem v bazénu. Voda má příjemných 26 stupňů, hloubku od 0,9 do 1,5 metru a hlavně je tu téměř prázdno, takže si můžeme příjemně zaplavat. Krom toho máme sebou podvodní foťák, kterým pořizujeme spoustu legračních podvodních a pár seriózních "nadvodních" fotek. No sem dáme radši jen ty nadvodní :)

7.3.2014 - Potápění na Mauriciu II, nákup suvenýrů


Hodnocení uživatelů:  / 1

Napsal Pavel Šťastný

Na dnešní den jsem si opět zamluvil potápění. Tentokrát to budou opět jiné lokality. Takže klasika...v půl osmé vstát, dát si na pohodu snídani - tentokrát volím něco jiného než palačinky a v 8:45 jsem již připraven před potápěčským centrem. Za chvíli přijde ještě jeden postarší pán, který včera dokončil kurz a dnes se jde potápět poprvé jako licencovaný potápěč :) Je to angličan Peter.

Pobereme svoji výstroj, naskáčeme do lodi a vydáváme se opět na sever podél pobřeží. Jako první lokalita byla vybrána Poison Reef. Takže oblíknout a v 9:10 šup do vody. Na první ponor beru zapůjčenou kameru GoPro Hero 3 s podvodním pouzdrem vodotěsným do 60m. Během ponoru se pohybujeme v hloubce maximálně kolem 19m. Z počátku plaveme podél písčitého dna až ke korálům, kde to začíná žít rybkama. Po několika minutách potkáváme první murénu. Následuje pár jehel a potom instruktor přikládá zrcátko pod kamen, aby vylezla menší bílá muréna. Potkáváme i pár perutýnů, klipky. Po dalších pár minutách objevuje instruktor mezi kameny malého rejnoka a snaží se ho tyčkou přimět, aby vyplaval ze své skrýše a trochu lépe se ukázal. Další zajímavostí byla Leaf Fish - ryba, která se podobá listu a kdyby mi jí instruktor neukázal, tak bychom si jí ani nevšimli. Zhruba po 50ti minutách jsme skoro u lodi a jelikož Peter má již omezené množství vzduchu, odvede ho instruktor na hladinu a já zatím čekám u dna. Chvíli ještě plaveme podél korálového dna a po chvíli na mě instruktor gestikuluje, ať sleduju menší pruhatou rybku. Ta plave různými směry a celkem rychle, nicméně stále ji pronásledujeme. Stále nechápu co na ní mám pozorovat, ale asi po dvou minutách se rybka zastaví a běhe, vteřiny se schová do písčitého dna. Když zkoušíme písek rozkrýt, po rybce ani památky. A nakonec instruktor tochu zamachroval a předvedl několik vyfouknutých vzduchových kroužků.

8.3.2014 - Plážové válení


Hodnocení uživatelů:  / 1

Napsal Míša Šťastná

Ráno se budíme kolem deváté a pomalu se přesouváme na snídani. Dnes bychom měli jet na už dvakrát odložený výlet na Chamarel a opatrně tedy Páju zkouším, jak to vidí ... no naštěstí mi promluví přímo z duše. Takovouhle luxusní dovolenou jsme ještě nikdy neměli a asi mít zase jen tak nebudeme, když už tady odpočíváme tak pořádně, a na Mauriciu je tak nádherně, že se sem určitě ještě vrátíme, takže Caselu a Chamarel navštívíme při příští návštěvě, kdy budeme bydlet v nějaké dvou-tříhvězdě jako obvykle. Dnes si tedy půjdeme užít sluníčko, písek a moře a hlavně perfektní zázemí čtyřapůl hvězdičkového hotelu.

Do dnešního článku toho tedy nemáme moc co psát. Dopoledne se přesouváme na pláž, vybereme si lehátka pod palmou, objednáme si náš nejoblíbenější nealko drink Franzipane s kokosovým mlékem a začínáme trochu pracovat na opálení. Zprava od nás se po chvíli usídlí česká rodinka a z levé strany také slyšíme od mladého páru češtinu - celkově jsme tu potkali čechů a slováků poměrně velké množství, i hotelový personál je na hosty z ČR zvyklý a jeden číšník nás tu dokonce přivítal slovy "Achoj, jak se maš? Dobrý?".

9. - 10.3.2014 - Mauricius - Dubaj - Praha


Hodnocení uživatelů:  / 1

Napsal Míša Šťastná

Tak a je to tady, nejsmutnější ráno této dovolené, a sice poslední ráno na tomhle kouzelném ostrově. Vyrážíme na snídani, cestou se ještě zastavíme na recepci zeptat se Charone, zda si můžeme posunout checkout na 14tou hodinu. Prý by to neměl být problém, pokud náš pokoj nebude hned ten den obsazený. Telefonem to ověří a náš pokoj bohužel bude odpoledne obsazen, musíme ho tedy opustit do dvanácté, nicméně dostaneme k dispozici samozřejmě úschovnu zavazadel, převlékárnu a sprchu. A jakožto hosté s all-inclusive můžeme využívat veškeré služby včetně jídla až do odjezdu.

Po snídani si dáme partičku stolního tenisu a v deset hodin dostavíme do lobby na domluvenou schůzku s fotografem Zubeyrem, kde nám předá DVD s fotkami z našeho svatebního dne. A hned po nás má schůzku s dalším párem, kterému fotil svatbu dva dny po nás, a tento pár je také český. Zubeyra to nijak nepřekvapuje, české svatby tu fotí každou chvíli a má dojem, že Češi musí být velmi početný a bohatý národ, když jich na Mauriciu potkává tolik :) Prolítneme fotky, ještě jednou mu poděkujeme za velmi příjemnou spolupráci a vracíme se na pokoj provést nejméně populární činnost - sbalit naše zavazadla. Necháme je odvést, zajdeme se na recepci odhlásit, pak si dáme oběd a zbývající čas dovolené se rozhodneme strávit u bazénu, ještě si užít příjemné vody a pohodlných lehátek, nachytat poslední sluneční paprsky a dát pár kokosových koktejlů. Pak už musíme z vody chtě nechtě ven, ze zavazadel si vezmeme cestovní oblečení, dáme si sprchu, zajdeme se rozloučit s Charone a v trochu předraženém hotelovém butiku nakoupíme vanilkový rum, který nám moc zachutnal, ale nikde jinde jsme na něj nenarazili.