1.3.2013 - Maui: Haleakala National Park


Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal Míša Dittrichová

Dnešní ráno si užíváme v klídku a pohodičce, nemáme kam spěchat, plánujeme totiž navštívit národní park v okolí sopky Haleakala a musíme před stoupáním do výšek kolem 3.000 metrů dodržet bezpečnostní pauzu 24 hodin od Pájova včerejšího ponoru. Kolem osmé tedy servíruju snídani na terase našeho pokoje v prvním patře, mezi korunami palem s výhledem na oceán. Ceny potravin jsou tu přijatelné, bagel stojí obvykle do dolaru, bagety nebo větší druhy pečiva kolem dvou. Šunka, sýry, másla lehce dražší než u nás. Ovoce zhruba stejně drahé, ale kvalita je pochopitelně o mnoho tříd výš. Velmi kvalitní hovězí steaky vyšly asi na 400 Kč/kg.

Po desáté vyrážíme do vnitrozemí, máme před sebou asi 40 mil cesty. Velmi milý recepční Michael nám poradil výbornou zkratku, kterou navigace neznají a která nám umožní vyhnout se silnému městskému provozu v Kahului. Prokličkujeme tedy polemi cukrové třtiny, kterou je většina ostrova osázena, a napojíme se na Haleakala Highway. Po čase z ní uděláme odbočku, abychom ve městě Kula doplnili benzín. A koukneme se tu ještě na levandulovou farmu, umístěnou nezvykle vysoko, asi v 800 metrech nadmořské výšky. Momentálně není čas kvetení levandulí, tak nás žádné fialové lány nečekají, ale v létě to tu musí být moc krásné.

Jak pokračujeme dál směrem do hor, cesta se začíná stále více klikatět a úhel stoupání rapidně roste. Teplota klesá a za chvíli už vjedem do mračen, jedeme tedy v bílé mlze a mrholení, které nám brání užívat si jistě strhující výhled dolů do údolí. Ve výšce zhruba 6.900 stop (2.300 m) vjíždíme za poplatek 10 dolarů do národního parku Haleakala a uděláme zastávku ve spodním návštěvnickém centru. Špatné počasí nás bohužel provází dál, oblačnost vystoupala nezvykle vysoko, takže když se po aklimatizační přestávce vydáváme na další úsek cesty, stále jedeme v oblacích a vidíme jen tu a tam kámen vykukující z bílé mlhy. Druhé, horní návštěvnické centrum je těsně pod nejvyšším vrcholem, na hraně kráteru Haleakala. Jde tedy spíše o celou soustavu několika kráterů v údolí, nicméně místo nich tu teď vidíme jen bílé chuchvalce mračen. Tak to tedy né, když už jsme sem tím marastem přijeli, tak chceme tu krásu vidět! Počkáme v teple Jeepu asi hodinu a máme štěstí, oblačnost náhle mizí, místo ní nastupuje ostré horské sluníčko a nám se otevírá strhující pohled na dočervena zbarvenou, jakoby měsíční krajinu.

Poté se přesuneme ještě o kousek výš, na nejvyšší místo ostrova, vrchol Puu'ula'ula alias Red Hill ve výšce 10.023 stop (3.055 metrů). Zde se nám nabízí další obzory, v dálce vidíme například vrcholy Mauna Kea a Mauna Loa na sousedním Big Islandu.

Teplota se tu pohybuje kolem 5°C, ta nám v teplém oblečení nevadí, ale kombinace silného sluníčka a dnešního mimořádně prudkého větru je velmi vyčerpávající a nutí nás zkrátit pobyt nahoře jen na pár procházek k zajímavým vyhlídkám a rychlé pořízení fotografií. Velmi legrační je pozorovat některé turisty, kteří přijeli rovnou z pláže v žabkách a tílečku a užasle překvapeni touto teplotou a vichrem, navlékají na sebe deky a ručníky a cokoli, co najdou v autě, aby mohli alespoň na minutu vyběhnout na vyhlídkovou terasu.

Viděli jsme, co jsme chtěli, máme nafoceno, dáme si svačinu a po čtvrté hodině odpoledne vyrážíme na cestu dolů. Sluníčko už nás provází téměř celou trasu a dovolí nám užívat si krásné výhledy na ostrov, napůl zakrytý nízkou oblačností pod námi. V této atmosféře jedeme až dolů, nejrychlejší trasou se vracíme zpět do Kihei a unaveni vyčerpávajícím výletem, hodláme už zbytek večera jen odpočívat :)

Komentáře  

#1 ***Happy*** 2013-03-03 12:45
Krásné fotky. Sopky vypadají jako kdyby to bylo focené na Měsíci. Turisté v žabkách a tílkách museli být legrační. :) Paráda
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit