Hawaii - banner

Pokud se vám bude zdát, že nám v reportážích trochu nesedí datumy, je to tím, že překračujeme spoustu časových pásem a navíc překročíme datovou hranici. Takže v pátek 22. února večer nasedneme do letadla v Soulu, abych přistáli v Honolulu v pátek 22. února ráno. Ale nepředbíhejme.

Tento přesun absolvujeme v letadle Airbus A330-300, opět v Business třídě. Tentokrát máme přiřazená sedadla přes uličku, ale usměvavá letuška nám nabídne přesazení na volnou dvojici sedadel. Let si užíváme naprosto stejně jako ten předchozí, opět večeře se šesti chody, hlavní chod tentokrát dokonce vybíráme ze čtyř možností. Můj drahý opět volí hovězí steak medium, já zkouším korejskou specialitu Bibimbap, o které si mohli přečíst pravidelní čtenáři už v reportu z cesty na Nový Zéland. Připravím si jídlo podle přiloženého návodu a docela mi chutná :)

 

Tenhle let prospíme na lůžkách naprosto tvrdě, budíme se až na snídani, ke které jsme si včera vybrali omeletu s přílohami v podobě opečené slaniny, špenátu a minibrambůrek. Let trvá celkem 7,5 hodin, půl hodiny kratší proti předpokladu. Ještě foto s milou letuškou a vystupujeme. Na Havaji lehce prší a díky tomu nás na ostrově přivítá krásně vybarvená duha.

Protože vstupujeme na půdu Spojených států amerických, čeká nás klasický imigrační proces (a potřebujeme tím pádem povolení ESTA). Tentokrát je procedura bez front, jdeme k úředníkům zvlášť, oba jsme lehce vyzpovídaní na téma co tu budeme dělat, kde bydlet, zda jde o první návštěvu USA apod. Pájův úředník při pohledu na pas hned hlásí, že Českou republiku zná, nedávno byl v Praze. Odevzdáváme otisky prstů, absolvujeme povinné focení, dostáváme razítka, poděkujeme místním "mahalo", honem vyzvednout kufr a hurá ven. Hned první momenty na havajském vzduchu si moc užíváme. Krásný teplý vlhký vzduch je po mnohohodinovém pobytu výhradně v klimatizovaných prostorách pro naše plíce opravdovým balzámem. Chvíli se rozkoukáme, já hned obdivuju zdejší flóru, třeba nádherné velké krotony tu mají stejně běžně, jako u nás tujky. Teplota je okolo 25°C, jasno a prší velmi jemný tropický deštík.

Pomalou procházkou se přesouváme k terminálu pro meziostrovní lety. Máme totiž v plánu nejprve ostrovy Big Island, Maui a Kauai, až poté návrat zpět na ostrov Oahu, kde se právě nacházíme. Nyní máme letět do města Kona, zjišťujeme co a jak a mimo jiné musíme trochu přeuspořádat zavazadla, protože operující společnost Hawaiian airlines povoluje odbavit zavazadlo do 50ti liber za standardní poplatek 17 USD, větší váha, byť jen o tři libry jako v našem případě, je za další poplatek 25 USD. Přeuspořádáním zeštíhlíme velký kufr na 49,5 liber. Dokončíme self check-in a po chvíli čekání ve frontě na security čekáme v terminále zhruba hodinku na náš let. Čtyřicetiminutový přelet do Kony absolvujeme v téměř plně obsazeném Boeingu 717, tentokrát už v Economy, kde dostáváme aspoň džus na občerstvení.

Vystupujeme na malém letišti, vítá nás sluníčko a havajské tanečnice. Chvíli čekáme na shuttle bus, který nás odveze kousek od letiště do půjčovny Alamo, kde máme zamluvené auto. Pája vyřizuje formality a poté jdeme na parkoviště. Chlápek nám nabízí výběr aut, hned jako první ukazuje zánovní bílý Ford Escape, ten se nám líbí a bereme ho. Teď nás čeká cesta téměř přes celý ostrov do města Hilo (90 mil), jedeme chvíli vnitrozemím, chvíli podél pobřeží. Často zastavujeme na různé vyhlídky nebo se jen tak pokochat příjemným klimatem. Cestou se bohužel zatahuje a časem se spustí slušný liják. I teplota klesá místy ke 20°C. Ve městě Waimea zajdeme do menšího supermarketu, kupujeme si ovoce, pití a svačinu.

Po zhruba třech hodinách dorazíme do města Hilo, kde pomocí navigace nacházíme zamluvený Maureen's Bed and Breakfast. Zvenku vypadá jako každý jiný běžný havajský domeček, ale interiér překvapí. Jako byste vstoupili do starého anglického domu, starožitný nábytek, koberce, krajkové polštáře. Ubytujeme se, je tu všude čisto a paní Maureen je velice příjemná. Je asi šest večer, když zkoušíme dopsat článek, ale nejde to, únava z dlouhé cesty nás přemáhá, tak si "na chvíli zdřímnem" ... samozřejmě až do rána :)