Ranní vstávání v osm nevyšlo...teda aspoň mě ne...Lucka jako ranní ptáče vyrazila na samostatnou procházku po pláži, kde narazila na rozcvičku klusáků.
Přejezd do Dunedinu byl hodně deštivý, ale zato celkem rychlý a při procházce městem už ani moc nepršelo. Nemohli sme si nechat ujít proslulé nádraží, odkud je možné vyrazit na půldenní výlet vlakem buď směrem do Palmerstonu nebo na druhou stranu směr Queenstown. Další naší zastávkou byla čínská zahrada, kde sme tentokrát se slevou neuspěli...prý ani pro učitele...ani na špatný počasí nedávají slevu :( V muzeu starousedlíků (vstup zdarma) na nás nepršelo a zajímavostí se tam našlo také dost. Odtud sme se museli rychle vrátit pro auto, jelikož parkoviště místního obchodního domu sme museli opustit do 1,5hod.
Těšili sme se na jediný hrad na NZ, který sice nepatřil žádnému šlechtici, ani nemá stovky let, ale určitě stojí za vidění navzdory vysokému vstupnému (25 NZD/os.). Doporučujeme navštívit i místní restauraci, kde mají příznivé ceny nejen hlavních jídel, ale i zákusků, kterým sme nepohrdli ke kávě.
S blížícím se večerem jsme rychle pospíchali k Royal Albatross Centre na samém cípu poloostrova Otago. Dostalo se nám krátké instruktáže o životě albatrosů a pak sme zamířili na nedalekou vyhlídku, odkud bylo možno pozorovat let těchto krásných ptáků s rozpětím křídel až 3m. Když je vidíte ve vzduchu nezdá se, že by měli až tak velká křídla, ale přesto vypadají úžasně elegantně. Celkem hodně foukal vítr, což byly pro pozorování ideální podmínky. Prý když je sluníčko a nefouká, tak se albatrosi nuděj :-D
Do setmění už nezbývalo mnoho času, tak sme vyrazili dále. Poslední plánovaná zastávka měla být Sand Fly Bay...navigace iGO tedy přišla vhod, neboť na mapě to nebylo moc dobře naznačeno. Cílový bod do navigace zadán a jelo se. Dopravní značení na silnicích je celkem na dobré úrovni, ale když se na inkriminované odbočce vyskytla cedule NO EXIT (slepá ulice) + NO TURNING (nedá se cestou nikde otočit) trochu nás to zmátlo, ale navigace tvrdila, že to tam určitě jde. Jeli sme....cesta se zužovala....postupně přešla v prašnou silnici jednoproudou a stoupala stále výš. Enduro vložka jako dělaná pro našeho campervana. Při jednom z výjezdů prašné vracečky sme si trochu hrábli....ale pořád sme jeli dál....a ejhle brána od soukromého pozemku. Kdysi tu asi bývala cesta a někdo si jí prostě koupil, takže nás čekalo otočení, abych to celý zas nemusel couvat dolu. V tu chvíli sem děkoval bohu, že nemáme půjčenýho prodlouženýho Transita :))) No podařilo se....a pak, že to nepůjde otočit. Holt na navigaci stačilo vybrat cílový bod o pár metrů dále a ušetřili bychom půl hodiny dobrodružství.
Naše pouť do Sand Fly Bay byla úspěšná...našli sme jím, ale bohužel se už začalo rychle stmívat, takže cesta dolů na pláž už nebyla reálná a museli sme se spokojit s pohledem z vyhlídky. Příjezd do kempu byl opět pozdní, takže všichni už skoro spali i kancelář zela prázdnotou, takže nezbylo než se obhospodařit sami.
