Tak dnes tedy nocujeme na frankfurtském letišti. Nejdříve posedáváme u Mekáče, kolem půlnoci se přesuneme k pizzerii, kde objevíme funkční elektrickou zásuvku. Uvelebíme se na stoličkách, spát se nám překvapivě ani moc nechce, navíc se všemi zavazadly včetně drahého notebooku a zrcadlovky to asi ani není dobrý nápad. Ostatní cestující si ustelou všude možně, někdo využívá mobilní lehátka na druhé straně haly, někdo to zalomil jednoduše na židlích, dětský koutek si za místo noclehu také zvolilo dost lidí. A někomu postačí studená podlaha a kabelka pod hlavu :-)
My si střídavě povídáme nebo hrajeme hry, Pája chvíli pracuje, já luštím křížovky, pak si pustíme z internetu české zpravodajství, zkrátka celá noc na letišti uteče nad očekávání rychle. Nad ránem využijeme druhý voucher na jídlo a pití a poté sledujeme na internetu osud letu OK0534 v 7:10 z Prahy do Frankfurtu, protože stejné letadlo by nás mělo dopravit v 9:10 opačným směrem, do Prahy. Podle internetu se po páté ráno začíná v Praze odbavovat, vypadá to tedy dobře, let bude zřejmě realizován. Kolem sedmé už dokonce otevřou odbavovací přepážku na náš let OK0535 do Prahy. Libujeme si, že "naše" business fronta čítá jen asi čtyři cestující před námi, zatímco had economy cestujících se vlní až téměř ke vchodovým dveřím do haly, jenže slečna obsluhující business frontu je neuvěřitelně pomalá. Zatímco kolega odbaví čtyři až pět cestujících, ona zvládne jednoho a u toho se ještě pětkrát svého kolegy na něco vyptává.
No konečně dostáváme do ruky boarding passy, odevzdáváme kufry a hurá do salonku na snídani. Trochu nás zbrzdí na security, kde si nedůvěřivě prohlížejí GoPro kameru v podvodním pouzdře, ale kolem osmé ráno konečně zapadneme do salonku. Boarding by měl začít za půl hodiny, ale podle serveru pražského letiště nejsme moc chytří z toho, kde je naše letadlo ... "Ještě neodletělo z Prahy", hlásí český spolucestující od vedlejšího stolku. Přesto na tabuli odletů stále svítí, že z Frankfurtu odletí na čas. Společně se snažíme na různých serverech dopátrat aktuální polohu "našeho" letadla, protože letuška v salonku toho moc neví. Když je 9:15, tedy pět minut po plánovaném odletu, dojde se náš spolucestující zeptat přímo na gate.
Dostane se mu profesionálního úsměvu letušky a ujištění, že naše letadlo poletí na čas. Když namítnul, že načas bylo před pěti minutami, opět letuška nahodila profesionální úsměv a zopakovala mu, že se nemusí obávat, že letadlo odletí na čas v 9:10 :-) Nakonec se dočkáme, na flighradaru před polednem vidíme, že letadlo už je na cestě do Frankfurtu. I slečna ze salonku nás dojde informovat a poté nás nasměruje ke gatu. Tam další čekání, ale letadlo už sedí v dálce na letištní ploše a za chvíli můžeme nastupovat do autobusu, který nás k němu odveze. Pak další nekonečné čekání, ikdyž jsou v letadle již všichni usazeni. Economy je plná, v businesse sedíme jen čtyři.
Konečně, po neuvěřitelně dlouhém čekání, zhruba v půl jedné odpoledne se náš Airbus A320 odlepí od frankfurtské runwaye a po asi hodince letu, zpříjemněné dobrou svačinkou, přistáváme do zasněžené zmrzlé Prahy. Aby toho čekání nebylo málo, tak asi dvacet minut trvá, než nám vyjedou kufry - mezi posledními, v Praze si zřejmě na nějakou business priority nehrají. Popadneme je a zabaleni do bund vyběhneme před halu, kde už netrpělivě čeká brácha, aby nás odvezl domů. Ale už za čtyři týdny se sem vrátíme :-)
