Zanzibar - banner

Dneska nařizujeme budík o deset minut dřív...včera měli řeči, že jdem pozdě. Takže ráno klasický rituál se snídaní. Tentokrát zkusím bez vajíček a bez kyselých džusů, abych zjistil jestli mi to nedělá špatně na žaludek. U snídaně využíváme WiFi, které po ránu jede docela obstojně. Sraz v 8,30 nám vychází přesně. Nepojedem tak daleko jako včera...pouze asi 45min na lokalitu Hunga.

Do Dive centra se začínají slejzat další potápěči, ale i skupinka mladých slečen na šnorcholování. Nakonec vyrážíme na úplně špatné lodi :) Jedou s námi manželata Joan a Monica a jeden pár z Holandska. Vyrážíme...máme to blíž tak máme loď s jedním motorem a ten prý jede ještě pomalu, tak snad tam dneska dorazíme, jestli se cestou nerozbije. Před vyplutím předběžně potvrzujeme Joanovi a Monice, že bysme rádi s nimi vyrazili na místní hudební festival Sauti za Busara s tím, že uvidím jak mi bude po dnešních ponorech.

Cesta netrvá dlouho a zastavujeme. Instruktorka Margo zavelí oblékat. Jsem připravený jako první...mrknu za sebe, Margo potvrdí volno a já se vrhám po zádech z lodi. Když se vynořím všichni na mě volají ať vylezu zpátky do lodi. Panikaří jak kdyby tam měl být žralok. Tak nic...pouze nejsme na místě, kde se budem potápět...musíme ještě kousek popojet. Tak znovu....HOP.

Zanořujeme se do hloubky zhruba 15m a užíváme přítomnosti velkého množství rybiček. Dokonce i nějaký mlže nacházím. Rybičky uvidíte na přiložených fotkách ;)

Po prvním ponoru mě trochu bolí hlava, ale není to tak hrozný jako včera. Na druhý ponor se přesouváme trochu blíž k ostrovu na lokalitu Magic Reef. Zde prý nebude tolik rybiček, ale nikdy člověk neví co přesně potká. Překvapením pro nás byla Crocodillefish, Frogfish, Leaffish a obrovská Ropušnice neboli Stonefish, několik murén a dalších rybiček.

Lezeme zpátky na loď, tentokrát zobnu pilulku na hlavu, ale krmení rybiček už se nekoná. Cesta zpátky trvala asi 20min. O výbavu se postarají pomocníci z divecentra. Domlouváme se s Joanem a Monikou na výlet na místní hudební festival, který se koná v hlavním městě Zanzibaru neboli Stone Town. Týpek z divecentra nám domlouvá taxi na cestu tam i zpět za 70USD, což je pro čtyři lidi velmi dobrá cena. Sraz bude u nedalekého baru ve čtyři, takže na chvilku zalehnu, ať se hlava uklidní.

Přicházíme na smluvené místo o pár minut dříve. Párkrát obejdeme bar kolem dokola, jestli náhodou Joan s Monikou nečekají někde za rohem. Po pár minutách jdu pro jistotu do divecentra ověřit, jak poznáme řidiče. Dostávám informaci, že tam bude za chvilku...naštěstí má tričko s logem divecentra a tak není problém ho odlišit od jiných taxikářů, kteří se nás snaží nalákat na jejich služby.

Po pár telefonátech, ale náš řidič zastavuje, a že prý vyměníme auto a pojedeme s jiným. Škoda ten nový řidič neumí moc anglicky a na většinu otázek si vystačí s odpovědí Yes/No. Když neví odpoví Yes, když se ho vyptáváme dál pro jistotu změní na No :D Cesta do města trvá něco přes hodinu...Parkujeme nedaleko vstupu do pevnosti, kde se koná festival. Původně to vypadalo na domorodou muziku, ale přehled interpretů napověděl zastoupení nejen z Afriky, ale i Velké Británie a dalších států. Máme si prý nejprve koupit lístky, pak půjdem na obhlídku města a nakonec mrknem na festival, který bude začínat asi za hodinu.

Lístek pro domorodce stojí v přepočtu necelé 2USD, pro obvyvatele východní Afriky 20USD a pro ostatní 50USD...to si snad dělaj srandu. Chvíli se radíme a pak vyšleme Moniku jako vyjednávače. Nakonec usmlouvá cenu 20USD jako pro obyvatele Afriky :) Můžem vyrazit do města na obhlídku. Snažíme se zeptat řidiče kudy kam...ale ten odpovídá víceméně Yes / No...nakonec uzná, že bude jednodušší, když nás provede městem, než by nám to vysvětlil :) Prodíráme se úzkýma uličkama a sledujeme místní život. Jožka na tržišti zakupuje místní hábit za pouhých 4000 šilingů. Na jedné z křižovatek se nám naskytla podívaná na autonehodu...pravděpodobně paní co ještě neřídila vlevo, projel křižovatku do protisměru a Bum...zmačkaný plechy a už se všichni sbíhali, aby se podívali zblízka.

Cestou nás přepad hlad a tak usedáme do celkem dobře vypadající restaurace, Joan s Monikou se zatím projdou ještě po okolí. Za půl hodiny se vrací, my sice máme objednáno, ale pořád ještě nenaservírováno. Monika si nakonec také objednává a dostává na stůl dřív než my. Poté ještě Joan objednává 4 espressa. Číšník nese jedno dvojité...aspoň, že bylo za cenu jednoho, další budou za chvilku. Už se setmělo a zaplacení míříme na festival.

Za vstupem následuje spousta stánků a tak neodoláme a kupujem ještě krevety na špejli a kousky hovězího. Další stánky nabízí trička, náramky a další lokální produkty. V amfiteátru promítají nějaký dokument, což nás moc nanadchne a tak zamíříme do vedlejší části, kde jede živý program. Chytli jsme zrovna nějakou místní kapelu...přetrpěli sme to. Následovala větší pecka a to rodačka ze Zanzibaru, ale nyní žije v Anglii - Mim Suleiman. První píseň byla taková pozvolnější, ale pak to rozbalila a to mělo grády :) Později bude možné shlédnout i krátké video. Pak následoval mladý pár z Angoly. To byly takové klidnější písně na pohodu do báru, ale na fesťák se to moc nehodilo. Pak už odcházíme směr Exit.

Návrat k taxíku vedeme oklikou přes parčík na nábřeží, kde to taky žije...spousta stánků s jídlem, hodně lidí, všichni něco nabízejí :D Probudíme našeho řidiče, zakoupíme na cestu ještě zmrzku od místního prodavače co nám blokuje výjezd a vyrážíme směr domov. Cesta je únavná, zase přes hodinu...trochu konverzujeme, ale únava je znát na všech. Jedno malé vyrušení, když nás zastaví policajt...vlastně ani nevíme za co, ale za chvilku jedeme zas dál. Nejprve vysaujeme Joana a Moniku, následně zaveze nás.