10.3. (11.3.) Honolulu - Soul aneb skok v čase


Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal Míša Dittrichová

A je to tady, tohle už je naše poslední havajské ráno. Vstáváme kolem sedmé, sbalíme věci, k snídani sbodnem pár posledních kousků ovoce a pak už vlečem všechna zavazadla k autu do garáže. Poslední kilometry na ostrově si chceme alespoň zpříjemnit jízdou se staženou střechou na našem půjčeném Mustangu, ale při výjezdu v garáže nás nepříjemně překvapí pár kapek tropického deště. Nenecháme se zastrašit, z domova s tím máme zkušenost, při plynulé jízdě do kabrioletu vlivem obtékání vzduchu neprší. Když ale vjedeme na dálnici, spustí se poctivý "liják jako z konve" a střecha chtě nechtě musí nahoru. Ostrov jakoby oplakával náš odjezd, takovouhle průtrž jsme tu za celý pobyt nezažili.

U letiště chvíli hledáme benzínku, navigace si z nás asi dělá legraci a teprve čtvrtá zadaná pumpa opravdu existuje. Tentokrát totiž narozdíl od ostatních ostrovů můžeme vrátit auto s plnou nádrží, nemusíme platit za celou aniž bychom ji projeli, jako v předchozích půjčovnách. Loučíme se s Mustangem, sedáme na shuttle bus a po pár minutách už vystupujeme u terminálu pro odlety Korean Air. Jsme tu docela brzy, těšíme se totiž na dobré kafé v salonku. U vstupu do malé odbavovací haly stojí ostraha a ptá se na číslo letu - náš do Soulu se prý začne odbavovat až za 15 minut, máme počkat. Kouzelným slovíčkem "business class" ovšem vyčarujeme nejen úsměv na tváři ostrahy, ale i přepážku, u které se můžeme odbavit. Odevzdáváme kufry a přesouváme se do salonku Sky Teamu, kde si konečně dáme pořádnou snídani a zasurfujem si na pořádným internetu.

Čas tu utíká nějak rychleji, pár džusů a chlebíčků a už nám letuška oznámuje, že se blíží čas našeho boardingu, dokonce nabízí odvoz ke gatu autobusem, ale my se rádi projdem. Přijdeme úplně přesně, rovnou procházíme kontrolou boarding passů a už se těšíme na horní palubu Boeingu 747 ... ale ouha, podle plánu sedadel na internetu měly být naše sedačky 10 A a B na horní palubě, jenže v tomhle konkrétním letadle jsou sedadla 10 dole u dveří, kudy začnou za chvíli proudit davy cestujících do economy třídy ... kdo trochu zná Páju, už ví, co bude následovat - jeho neodolatelný úsměv na letušku a samozřejmě přesun na horní palubu, kde kromě nás sedí jediný cestující ...

Cestu si užíváme, byť jde o starší model B747 a sedadla nejdou sklopit do úplných horizontálních postelí. Hned po startu začíná několikachodový oběd, jako hlavní jídlo vybíráme steak a tresku (rybu si překvapivě vybral můj drahý, dokonce dobrovolně!) a poslední chody v podobě sýrů, ovoce a zákusků už oba z důvodu totálního přeplnění odmítáme. Pustíme si filmík a usínáme ... Asi v polovině desetihodinového letu se na chvíli probudíme, přišel ten správný čas na zákusek a kávičku. Pak opět trocha podřimování a už se začínají rozvážet jednotlivé chody večeře. Za hlavní chod tentokrát máme hovězí "Galbi-jim" a kuře ve slanině.

Protože překračujeme datovou hranici, je v Soulu už večer následujícího dne, tedy 11.3., když dosedáme na letištní plochu. Spoj do Evropy nám letí až druhý den v poledne, běžně bychom dostali ubytování zdarma v rámci letenky, ale bohusové letenky tuto výhodu ztrácejí, museli jsme si proto hotel zařídit sami. Máme zabookovaný hotel v centru, abychom se taky trochu podívali do Soulu. Čeká nás tedy bezproblémové imigrační, pak výměna 40ti dolarů za asi 40.000 wonů a zjišťování, jak se na hotel dostaneme. Slečna na informacích je velmi milá, dokonce volá do hotelu pro přesný popis cesty a vybaví nás mapou, do které zakroužkuje důležité body. Máme vybráno docela dobře, z letiště Incheon jedeme vláčkem asi 45 minut na stanici Hongwik university, tam přestupujeme na dvojku, jednu stanici na cílovou Sinchon. Kolem osmé večer vystoupíme na rušné zalidněné náměstí, ozářené desítkami blikajících billboardů, skoro jako Times Square. Původně jsme se chtěli trochu projít po Soulu, ale unaveni dlouhým letem se ani nezdržujeme focením a hledáme zamluvený hotel Lexy, naštěstí ho podle pokynů od slečny z informací najdeme ve spleti malých uliček poměrně snadno. Jde o nádherný designový hotel, naše patro je pomalováno velmi vkusnými graffiti v komiksovém stylu, pokoj je vybarven černou a zelenou. Všechno je tu ale neuvěřitelně malé - chodbičky, pokoje, i kondomy, které dostáváme jako pozornost :-) Náš pokoj má odhadem 3x3 metry včetně koupelny, nicméně jeho zařízení je velmi důvtipně provedeno, takže se nám tu líbí a s úlevou padáme do postele. Bohužel tak malý pokojík nešel objektivem 24 mm (36 ekv.) vyfotit, můžete se podívat alespoň na fotky z booking.com pro představu http://www.booking.com/hotel/kr/lexy-seoul.cs.html

Komentáře  

#1 Guest 2014-03-13 02:44
Your style is so unique in comparison to
other people I have read stuff from. I appreciate you for posting when you have the opportunity, Guess I will
just book mark this site.

You have no rights to post comments