Včera při příjezdu do Aston Aloha Beach Hotelu nás mile překvapil fakt, že máme v ceně snídani, toho jsme si na booking.com ani nevšimli. Nutno říct, že snídaně mají šikovně vymyšlené - nejprve vás nechají projít kolem bufetových pultů plných lákavě vypadajícího jídla, aby vám vzápětí řekli, že vy máte nárok na kontinentální snídani v podobě dvou plátků ovoce a sladké buchty, ale na ten lákavě vypadající bufet se můžete upgradovat za 10 USD. Zůstáváme u kontinentální snídaně, která nás docela zasytí. Připomínám Pájovi, že už máme polovinu dovolené za sebou a měli bychom si taky trochu odpočinout, včera večer už jsme mleli z posledního. Tak dnes prý jen pojedeme obhlídnout nějaká golfová hřiště a pak otestujem bazény a pláže ... No tak prozradím, že to se nám nějak nepovedlo a opět to byl den plný zážitků. Ale pěkně od začátku :)
Od concierge si necháme poradit golfová hřiště bez povinné zelené karty, je jich tu na tenhle malý ostrůvek poměrně hodně. Jedno z nich nabízí dokonce devítijamkové hřiště za pouhých 9 dolarů, tak se rozhodneme zajet se k němu podívat a případně si na zítra udělat rezervaci. Vyrážíme podél pobřeží směr západ, po chvíli cesty ale vidíme odbočku na Wailua Falls, tak je jedeme omrknout. "Poznáte je podle davů lidí a obtížného parkování", čtu Pájovi z průvodce. A opravdu, za chvíli přijedeme k místu, kde se turisté motají do silnice a auta se snaží najít jakékoli místečko. Nám se to naštěstí podaří hned a můžeme se jít podívat na dvojité vodopády.
Později ještě odbočíme k vyhlídce na rybí jezírko a jelikož se přibližuje hodina oběda, vybírám z průvodce Kalapaki Beach Hut na stejnojmenné pláži v městě Lihue, kde mají mít výborné domácí hamburgery a sendviče. Najdeme to v pohodě a dáváme si klasický hovězí burger se slaninou a čedarem pro Páju a pro mne burger s plátkem ryby Ono a wasabi majonézou. Obojí je naprosto vynikající, Lonely Planet nekecal. Podle rady na Foursquare si jdeme s jídlem sednout na horní terasu, odkud je krásný výhled na oceán.
Projdeme se ještě chvíli po klidné pláži a pokračujeme směr vyhlídnuté golfové hřiště. Seznamujeme se s ostrovem, tenhle je trochu jiný než předchozí dva, klidnější, s nižšími horami a hlavně se slepicemi. Slepice, kohouti a hejna kuřátek se tu totiž volně pohybují úplně všude, v hotelovém parku, kolem dálnic, po plážích, na parkovištích i na golfovém hřišti, ke kterému dojedeme. Zjišťujeme, jak to tu chodí - rezervace na tee time nedělají, je možno přijít a hrát kdykoli. Dnes nemáme na hru patřičný golfový úbor, tak si jen bereme dva košíky míčků na driving po dvou dolarech, půjčení driveru a sedmičky je taky za dva dolary. Strávíme tu něco přes hodinku tréninkem odpalů s výhledem na moře, při jednom z posledních míčků se Pájovi povede ulomit hlavu hole sedmičky a poslat ji zhruba 75 yardů na driving :) Při vracení holí to chlápek bere sportovně, prý jsou od toho, aby se používali. Jinak nám to docela šlo, Pája běžně dával 250 yardů, já se zatím pohybuju kolem stovky, ale už to alespoň lítá vzduchem.
Když opouštíme golfový resort, máme už pozdě odpoledne a je jasné, že slunění na hotelu už dneska nestihneme, tak ještě vybírám z průvodce, kam bychom se mohli jet podívat. Na Maui mě fascinovala blowhole alias stříkající díra a jednu takovou máme i na Kauai poblíž nás, ve Spouting Horn Beach Parku. Najdeme ji podle navigace naprosto spolehlivě a opět fascinovaně koukáme, jak z díry na pobřeží stříká zpěněná mořská voda, a snažíme se ulovit co nejlepší snímek.
Slunce už zapadá, vracíme se směr hotel a opět si na doporučení průvodce Lonely Planet vybíráme pro večeři nedalekou restauraci, tentokrát mexickou jménem Monico's Taqueria. I tentokrát dobrá volba, venku na zahrádce si vychutnáváme bohatě obložené tacos s různýma náplněma. S nacpanýma bříškama se pak vracíme kolem osmé na hotel, konečně si odpočinout :)
