14.2.2012 - Fujairah - Khor Fakkan - Dibba - Fujairah


Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

V úterý vstáváme rozuměji, asi v deset. Dnes vyrazíme opět do nedalekého Khor Fakkanu, tentokrát vyzbrojeni přesnými souřadnicemi potapěčského centra. Cestou se ještě zastavíme na liduprázdné pláži a při šumění mořských vln posnídáme místní dobroty z obchůdku naproti hotelu. Zvláště něco jako sýrový croissant chutná výborně. Dojedeme do Khor Fakkanu a navigace nás dovede přímo před dveře potapěčského centra. Pája si jde domluvit možnost ponorů, dnes ale mají potápěčský kurz a navíc jsou na otevřeném moři velké vlny, tak Páju odkazují na středu po poledni. Tak uvidíme, jestli to konečně klapne.

Ještě ve městě potřebujeme dotankovat, na první pumpě bereme plnou za 60 DHS, ale při placení se ukáže zádrhel - neberou platební karty. V dirhamech máme sebou jen asi polovinu požadované ceny, máme ještě u sebe dolary, ale ty pumpař odmítá. Opět vstupuje do hry Pájovo pověstné štěstí - hned vedle pumpy je samozřejmě směnárna s výhodným kurzem :-) Vyměníme, zaplatíme a pokračujeme dál směrem na sever. Další zastávkou je Al Badiyah - malé městečko s významnou památkou - nejstarší mešitou v Emirátech. Mešita samotná je malinká, se vstupem jen dopoledne a navíc s přísnými pravidly na oblečení. Nad ní se tyčí dvě strážní veže, odkud je krásný výhled do okolí. Prolézáme obě věže a děláme fotky, máme na to klid, jsme tu sami, šrumec začne až při našem odjezdu, když dorazí tři autobusy plné turistů.

Jedeme ještě dál na sever podél pobřeží až do města Dibba - to je zvláštní tím, že leží ve dvou emirátech (Fujairah a Sharjah) a kousek dokonce patří sousednímu sultanátu Ománu. Průvodce o něm doslova píše "sleepy fishing village" - ospalá rybářská vesnička, což musíme potvrdit. Projíždíme a procházíme klidným tichým městem, odpoledne jsou skoro všechny obchody zavřené, ani lidí na ulicích není moc vidět, tu a tam rybáři na pobřeží chystají sítě. Další pohyb je vidět na stavbách kolem přístavu. Teprve část, co patří Sharjah, vypadá moderněji a bohatěji. Dorazíme až na hranice s Ománem, dál už se pokračovat nedá, otáčíme se a ještě děláme fotky krásné mešity.

Cestu zpět do Fujairah vybírá Pája malinko jinou, přes vnitrozemí. Krajina je tu jiná, hodně opuštěná a skalnatá, tu a tam se potulují různá zvířata až přímo u silnice. Kamenitou suchou krajinu občas zpestří malinká vesnička s různými stánky, především s ovocem.

Během cesty vidíme nenápadnou ceduli s ukazatelem Fort Bithnah. Sjedeme tedy z hlavní silnice do malého městečka Al Bithnah, kde na evropské turisty zřejmě moc zvyklí nejsou, soudě podle zvědavých a nedůvěřivých pohledů místních obyvatel. Pevnost sice v dálce vidíme, ale další ukazatele chybí, tak se Pája ptá na cestu místního domorodce se zbraní přes rameno. Neumí sice anglicky, ale chápe náš dotaz a arabsky nám odpovídá. To zase neumíme my, ale z gestikulace pochopíme, že pevnost otevřená není, dá se k ní buď dojít z našeho stanoviště pěšky nebo najít objížďku autem. Z auta se nám moc nechce, tak pokračujeme v jízdě směrem, který nám domorodec ukázal. Brzy uvidíme cestu, která by mohla vést až k pevnosti. No cesta se tomu moc říkat nedá, spíš takové vyjeté stopy v kamenné poušti. Samozřejmě je to správný směr, Pája bravurně vede Jarise přes všechny terénní nerovnosti až ke dveřím pevnosti. Chvíli se motáme venku a děláme fotky, když k nám přijde jeden z místních a mizernou angličtinou nabízí, že nám pevnost otevře. S tímhle samozřejmě souhlasíme, pouští nás dovnitř a nechá nás lézt po všech schodech a provizorních žebřících mimo toho do sklepa. S chlapíkem se bohužel anglicky moc pokecat nedá, jen z něj dostaneme, že pevnost je stará víc než 200 let a teprve ji upravují pro turisty, což prý bude trvat ještě roky. Když si dostatečně užijeme prolézání hradeb a výhled do pouště ze všech strážních věží, rozloučíme se, podarujeme mu nějaké dirhamy a přes díry a kopce kamení se vracíme zpět na hlavní silnici.

Je večer, jsme zpět ve Fujairah. Po cestě chceme okouknout ještě místní mezinárodní letiště, ale je celé obehnané vysokou zdí, tak tu není co fotit a navíc to cedule zakazují. V Carrefouru ještě kupujeme něco k jídlu a pití a mizíme odpočívat po náročném teplém a slunečném dni na hotel.

Komentáře  

#3 Petr Č. 2013-01-31 21:38
Příště ti pujčím stativ , aby jste byli spolu víc než na jedné fotce :-))))
Citovat
#2 ***Happy*** 2013-01-31 21:37
To zní jako krásný výlet. Hlavně, že jste nikde nepíchli v tom terénu. :o Fotky jsou báječnýýýýý 8)
Citovat
#1 JaraX 2013-01-31 21:37
to sem zase o cosi přišel, měl jsem ještě týden zustat :)
prosím o foto vnitřku pevnosti a Ománských hranic :)
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit