Nový Zéland

Lake Rotoroa je jedním z nejvýznamějších jezer v oblasti Nelson Lakes. Vzbudili jsme se ráno do pořádné zimy (tedy aspoň já), poblíž jezer bylo opravdu "freshno" a hlavně pěkně studený vítr. No jo, co jiného se dá ostatně od ledovcových jezer čekat...:-) Výhled na jezero v ranním světle obklopené nádherně zelenými horami s převážně bukovými lesy nám to však bohatě vynahradil. Pokecali jsme s místním starousedlíkem a vyrazili na více než dvouhodinovou prochajdu po okolí (Braeburn Walk). Většina stezky vedla lesem na západní straně jezera a neminuli jsme ani pěkné vodopády.

Lake Rotoroa

Vodopády na Braeburn Walk

 

Následoval krátký přejezd do zátoky Kerr Bay u jezera Rotoiti. I tady nás čekala naučná stezka, tentokrát s názvem Bellbird Walk (Zvonovcová stezka). Tito úžasní ptáci s neuvěřitelně širokým hlasovým potenciálem byli krásně slyšet a hlavně jich tu byla spousta, takže jsme si jejich nádherného zpěvu užili trochu déle než obvykle :-) (Já osobně bych si jejich hlas nejradši nahrála a dovezla domů, ale Pája se na to nějak netváří...:-() Na několikadenní trek po okolí jezer nebylo bohužel při našem příliš těsném časovém rozpočtu ani pomyšlení, a tak nezbylo než se opět trochu přiblížit k naší další zastávce,tentokrát na severním konci Jižního ostrova...

Lake Rotoiti

Lake Rotoiti

Zastávka v Motuece v informačním centru se povedla doslova za pět minut dvanáct, neb jen co jsme tam vlezli, už se zamykalo :-) Zamluvit si program na další den jsme ale stihli a to bylo hlavní :-) Na dnešek se už ale nenašlo vůbec nic, veškeré aktivity končí na NZ nechutně brzo, přestože světlo je až do devíti...:-(

Při prohlížení průvodce stylem "co zajímavého se dá ještě vidět po cestě" mi padl zrak na zajímavý přírodní úkaz - vyvěrající prameny sladkovodní prameny největší na NZ a údajně nejčistší na světě... Úplně při cestě to sice nebylo, Pája si zase docela zajezdil serpentýnama nahoru a dolů, ale rozhodně jsme zajížďky nelitovali. Říká se jim Pupu, ale celý název zní Te Waikoropupu Springs. Krásnější vodu jsem vážně snad v životě neviděla, i místo vývěru pramenů bylo samo o sobě zajímavé a barvy naprosto neskutečné, viz foto, které bohužel nedosahuje kvalit originálu (byl už večer a ne zrovna ideální podmínky na focení...) Ostatně ani ta serpentýnová cesta nebyla k zahození, je to velmi úrodná oblast a pěstuje se tu jeden druh ovoce vedle druhého - doslova:-) jablka, hrušky, réva, atd. i chmel :-)

V kempu v Marahau už v době našeho příjezdu nebyla ani noha (a sprchy byly venku-brrr, zima), tak jsme jen využili toalety a zakotvili nedaleko v přírodě :-) Pak už jen hurá do pelíšku, protože další den nás čekalo brzké vstávání a celodenní objevování NP Abel Tasman... :-)