Nový Zéland

Cestou do Aucklandu to to trochu hazelo, zvlast pres oblast Filipínského moře. V letadle nám opět nabídli tradiční korejské Bibimbap a hovězí...Já vyzkoušel tentokrát hovězí, Lucka opět nepohrdla Bibimbapem...tentokrát bez návodu :-D

Mezinárodní letiště Auckland

V příletové hale letiště Auckland

Po příletu nám nezbylo nic jiného než vystát jednu větší frontu, aby nás pustili vůbec do země, pak sme čekali na naše zavazadla...bohužel asi deset minut u jinýho pásu :-D Měli by udělat pro evropany lepčí značení. S batohama nás poslali do další fronty na bioorganickou kontrolu (kontrolovali zákaz dovozu rostlin, jídla apod.), pak ještě menší fronta na rentgen zavazadel a hurá už sme na Novém Zélandu.

V terminálu mezinárodního letiště nás čekalo trochu zklamání....žádná půjčovna karavanů :( Původní nápad byl vyřídit si půjčovnu už tady...ale našli sme jenom půjčovnu malých aut. No nic...v jednu nám to letělo do Christchurch, takže nám zbylo času tak akorát. Pro domácí lety je pouze Self Check-In, takže sme si naskenovali čárový kody letenek, odsouhlasili údaje, nalepili štítky na bágly a hodili je na pás...nepohrdli sme mekáčem a hup do letadla z vedlejšího terminálu pro místní lety. Do té doby mě Lucka přesvědčovala, že na přesun na jižní ostrov nám dají nějaké malé letadlo...měla pravdu, letěli sme malým Boeingem 737 pro 130 lidí :-D V letadle pouštěli na monitory kvíz pro domorodce....nevím proč pouštěli zrovna tenhle kvíz, když domorodci na to nekoukali a my sme něvěděli odpověď skoro na žádnou otázku typu : Kdo je kapitánem rugbyového týmu z Chrischurch apod :-D

Boeing 737 společnosti Air New   Zealand

V Christchurch nám přálo trochu víc štěstí...v příletové hale zas byly jenom půjčovny aut, ale v odletové sme našli agenturu, která zařizuje půjčení karavanů a aut společností Britz, Maui, Backpackers a Explore More. S agentem Denisem sme kecali asi hodinu, až nakonec sme si u něj objednali náš krásný "starší" karavan Toyota Hi- Ace (v řeči zde Tojta Hjejs). Sice je bez záchodu, sprchy, s manuálem a 2,4L benzín, ale zas je levnější :)) Po rozloučení nás odvezl místní transfer ke garážím, kde podepíšeme smlouvu o zapůjčení a hurá na cesty. Než něco podepíšeme, musíme ještě zkouknout instruktážní DVD, kde nám pán ukazuje, základní ovládání vozu typu, jak se nastavují zrcátka, sedačka, volant...a shrnul to Everything is very easy (pro anglicky nemluvící čtenáře : Všechno je hrozně jednoduchý). Dost sme se u videa nasmáli jak to bylo jednoduchý, až si ostatní co koukali na svoje instruktážní DVD museli myslet, že máme půjčenou nějakou komedii. Když přišlo na řadu skládání postele, tak to zrychlili...to asi není tak důležitý a je to ještě víc easy než zbytek. Pak nás opět čekal Self Check-In...zadat kod rezervace, vyplnit údaje o řidičích, údaje z kreditky...pak už jenom podepsat papírovou podobu co vytiskne slečna u přepážky. Skáknul sem udělat obhlídku auta a objel barák, abysme mohli naložit věci. Už po prvních pár metrech sem si uvědomil, co nás čeká při řízení na druhé straně.

První jízdu prý budu kočírovat já, takže sme vyrazili doleva (kam jinam...doprava by to bylo do protisměru :)) Chvíli sme brázdili po centru až sme konečně zaparkovali a vydali se na obhlídku města. V Christchurch jezdí tramvaj....jedna a pouze v jednom směru, takže když sme jí potkali, tak bylo jasný že jdem správně. Při návratu nás zaujal pomník královny Victorie, udělali pár fotek na Cathedral Square a cestou k autu přišel ještě hlad.

Historická tramvaj v Christchurch

Na této fotce je vidět kudy také   projíždí zdejší tramvaj Pomník královny Victorie

Katedrála na Cathedral Square

Ještě navečer sme vyrazili do 75km vzdáleného městečka Akaroa. Cesta byla docela náročná vzhledem k našemu spánkovému deficitu, neznámému terénu a řízení vlevo. Kemp nebyl daleko od centra...ale už měl zavřeno...tak sme tam chvíli chodili sem a tam a nakonec vylez nadávající správce z vedlejší místnosti skrz recepci a mile nám nabídl parkovací místo pro náš karavan. Konečně sprcha :)