Je středa 28.4. a protože jsem dlouho nebyl na žádné akci, kde by bylo možné se projet s nějakým zajímavým autem, tak jsem začal pátrat na stránkách dealerů. Proklikal jsem se až na stránky firmy Aspirit, která připravuje testovací jízdy v Kořenově, ale bohužel v termínu, kdy se chystám na sraz BMW v Malackách (SK). Krom této akce se objevil odkaz i na akci APRILIA FACTORY DAY, kterou pořádá přímo italská centrála v Noale v neděli 2.června.

To byla výzva, které se nedalo odolat. Nechal jsem si asi den na rozmyšlenou, přitom rozhodil sítě, zda-li by nejel někdo se mnou a ve čtvrtek už začal vymýšlet podrobnosti cesty. Nakonec se žádný motorkář nechytnul, že prý kdyby to věděli dřív :-D No nic, alespoň kamarádka Luciaska se přihlásila na místo batůžku.

Cesta z Prahy do Noale je asi 850km dlouhá a v sobotu se ještě cestou zúčastním Ducati Day, kde mám zarezervované dvě motorky (Hypermotard 1100 a dále 1198čku), ale je to při cestě, akorát budem vyjíždět až odpoledne. V plánu je cesta v sobotu do Itálie, v neděli akce v Noale, odpoledne výlet na Lago di Garda nebo do Benátek a v pondělí zas domu.

Budík nastaven na 6,20 .... ráno se probudim, kouknu na budík a ono 7,50 :-D trochu šok, plánoval sem v klidu si dát snídani a pak vyrazit MHD do garáže, abych tam nenechával (před garáží) auto celej víkend. No nic, rychlý balení věcí...asi vyběhnu ven a vemu si tágo....sakra...sobota ráno, státní svátek...tak nakonec jedu autem.

Měl jsem na výběr jestli pojedu na Caponordu nebo na Futuře, volba nakonec padla na Caponorda, nabalil sem boční kufry a vyrazil pro Luciasku, kam sem prijel asi s 1/2 hod zpožděním. Na Ducati Day jel i kamarád Michal ještě z doby, kdy jsme závodně tancovali, ale poslal jsem ho napřed, aby alespoň jeden z nás přijel na Ducati Day včas.

{datsopic:600}

Cesta do Milína proběhla celkem rychle a vpohodě. Zaregistrovali jsme se a už čekali na první jízdu - já na Hypermotardu a Michal na Streetfighteru. Naplánován byl velmi pěkný okruh, asi 45km po okolních okreskách. Vyrazili jsme společně, cestou proběhlo pár pokusů o přizvednutí předního kola, což se celkem dařilo, ale zas sem to moc nehrotil. Hypermotard gut, ale nějak ty krátký motorky nejsou moc pro mě, cítil sem se na ní tak nějak míň stabilní.

{datsopic:612}{datsopic:615}

Zaparkovali sme s Michalem zpátky na místo, prohodili pár poznatků z jízdy a už se chystali na další rundu. Tentokrát Michal na 848 a já na 1198. Na tu jsem se docela těšil, minulý rok na Ducati Day v Mostě jsem si ní ještě netroufnul, ale letos to bylo jistý. Dokonce při registraci jsem byl první zaregistrovanej byť stránky padaly jak o život :-D Myslím, že bylo vhodný si dát 1198čku jako druhou, aspoň si člověk obhlídnul trasu a věděl co může čekat cestou. Vyrazili jsme opět společně, akorát na úvodní rovince sem potáhnul za plyn trochu víc než Michal a rázem sem tam měl 160, takže na brzdy a odbočovalo se vlevo. V zatáčkách se mi líbilo jak to sedělo, jedna přehledná delší rovinka....hn, hnnn....240...sakra to je tam nějka rychle ! Další kousek cesty vpohodě a pak to přišlo. Dojel sem ženskou ve Fabii, chvíli jedu za ní a sleduju jak jede. Vypadala vpohodě, jela při pravym okraji, skoro to vypadalo, že mě i registruje za sebou. Blížila se mírná levá a krátká rovinka k železničnímu přejezdu. V protisměru nic, tak to naklopim, trochu zatáhnu a nevěřim svejm očím....ženská si tu zatáčku krouhla přes prostředek.... A DO*****...BRZDY DO PLNEJCH, na dorazy, na přední kolo...řidítka se začly třepat, říkám si musim tu brzdu pustit, sakra dyť do ní vletim...musim to pustit nebo do ní stejně vletim akorát zadním kolem napřed. Zadní kolo dopadlo, strhnul sem to ke krajnici...jenže bába taky, takže znova na dorazy, na předek. Brzdil sem víc takže nakonec mi tam zůstalo trochu místa a ustál sem to, ale dobře mi moc nebylo. Dalších pár km jedu jak připo****, abych se trochu uklidnil. Pár km před cílem trasy nás zastavuje policie...sakra co chce....Aha, cyklistický závod, musíme počkat asi 10minut než projedou, aspoň si trochu oddychnu. Ptám se Michala jestli viděl tu mojí jízdu po předním, bohužel byl kousek dál a nic neviděl. Škoda.

{datsopic:625}

{datsopic:630}

Následovalo občerstvení na účet Ducati, káva a pomalu se chýlil čas vyrazit směr Itálie. Cestou jsme se ještě stavili u kamaráda Davida ohledně nějakých dílů na auto a ve 14,30 se vydali konečně přes České Budějovice, Salzburg, Villach a Udine do Noale. Zbývalo nám asi 750km, ale většina trasy po dálnici, takže na pohodu. Na hranicích dotankovat, koupit rakouskou dálniční známku a jedééém. Kolem Salzburgu asi 40km nám pršelo, ještě že jsem přibalil nepromok. Cestou samozřejmě pár zastávek na tankování a taky konečně nějaký jídlo. Luciaska udělala s sebou toasty se sýrem a anglickou slaninou, mňam, hned se nám líp jelo. Cesta pokračovala celkem vpohodě, až v Itálii zase začlo mrholit, ale to už sem na sebe nepromok znova nebral. Někde za Udine se najíždí na dálnici, která je placená (asi 12,50 EUR). Nebyl jsem si jist, kde sjet z dálnice, ale navigace v mým HTC HD2 nezklamala a dovedla nás až do Noale :)

Když jsem si mailoval s italama, tak nám doporučili dva hotely, kde se dobře ubytovat. Internetové prezentace hotelů jsem sice prozkoumal před odjezdem, ale neměli je moc dobře zpracované a ceny tam raději ani nepíšou. Navigace nás dovedla k prvnímu z nich (www.casaalbergolarocca.it, Via Giuseppe Rossini 11). Z venku vypadal pěkně, skoro draze...vstoupil sem na recepci, pán ochotně nabídl pokoj dokonce s možností parkovat v garáži a cena NINETEEN EURO !! Tak si říkám, že to je teda pohoda, vyndavám 19EUR v drobných, pokládám je na stůl a odcházím pro doklady. Recepční nechápavě kouká na tu hromádku a italsky se obrací na kolegyni, která právě přišla. Pak to zkusili i na mě italsky....ale s tím si na mě nepřijdou... PRÝ NOVANTE...co já vím co je NOVANTE...PREJ NINETY = 90EUR za pokoj. Tak sem si sbalil svoje drobné a vyrazili sme k druhému 3* hotelu (www.hotelduetorritempesta.it, Via dei Novale 59). Tam to bylo o hodně levnější...85EUR, pak teda slevil na 75EUR. No zdálo se nám to pořád zbytečně drahé, tak nám nakonec poradil levnější, pouze 2* hotel Al Bersagliere (www.hotelbersagliere.it), Via Tempesta 73.

{datsopic:633}

Před tímto hotelem již stálo několik RSVček, tak jsme věděli, že tady to bude lepší. Pokoj za 50EUR se "snídaní"... OK BEREM. Po chvilce oddychu jsme vyrazili do centra Noale ulovit něco k věčeři. Bohužel v půl dvanáctý už měli ve většině restaurací zavřeno nebo už nevařili. V jedné restauraci nás poslali na náměstí, že tam ještě vaří. Z dálky na nás svítila restaurace se zahrádkou Bar Ristorante Terraferma. Anglicky jsme požádali o menu, abychom si vybrali něco k jídlu. Donesli nám nápojový lístek, ale jídlo nikde. Sakra, tady to anglicky taky moc nepůjde. Přestože italsky neumim téměř nic, vzpoměl jsem si na francouzské slovíčko jíst (manger čti mánžé) a skomolil sem ho po italsky MANDŽÁRE...a hned nám rozuměli, ale odvětili že už nevaří :( tak prý alespoň toasty nám udělají, když viděli náš smutný vyraz ve tváři. Tak sme si pak dali ještě pár drinků a vyrazili spát.

Snídaně byla jen tak symbolická, dostali jsme kávu z automatu a nějakej croissant :) Jelikož hotel byl nedaleko místa konání akce, dorazili jsme na místo lehce po deváté v domnění, že budeme jedni prvních. Omyl, stálo tam už asi 50 motorek a 150 lidí ve frontě na registraci.

{datsopic:635}

Obhlídnul jsem vedlejší stánek, kde jsem se chtěl zaregistrovat na testovací jízdy, ale byl jsem odkázán, že si musim vystát nejprve tu dlouhou frontu :( Za chvilku ale pobíhal kolem fronty ital a vykřikoval jako, že mají ještě volný motorky a ať běžím dopředu se zaregistrovat. No první rundu sem nestihnul než slečna vyplnila všechny papíry, než sem přelouskal nějaký prohlášení samozřejmě v italštině a všechno to podepsal. Nechtěli žádnou zálohu, jen si ještě opsala číslo ŘP a na půl jedenáctou jsem vychytal z omezené nabídky testovacích motocyklů Dorsoduro 750, od 11cti pak ještě Mana 850 GT. Doufal jsem, že budou mít i nějaký RSVčka a hlavně RSV4, ale měli jen 4 typy (ještě Shiver 2010 a Dorsoduro 750 Factory).

{datsopic:657}

Ve stanovený čas jsem přišel k motorkám, ozvalo moje jméno a ještě nějaké Di Tre...nechápavě jsem koukal co si kde mám vzít. Di - jsem odvodil že tedy bude Dorsoduro, ale nějak jsem nemohl najít číslo, kterým byly rozlišeny. Nakonec mi ukázali motorku se štítkem D3 :) a za chvíli už sme vyráželi hromadně. Vedoucí jezdec jel na Maně a vůbec se s tim nemazlil. Jelikož jsem netušil kudy povede trasa a sám bych už asi nenašel cestu zpět, držel jsem se na druhém místě. Cesta vedla po okraji "města", trochu přes město a vedlejší vesničky, rovinky i zatáčky...celkem tak 15-20km. Cestovní rychlost byla tak 90-100km/h přestože na některých usecích byla i 30tka :-D

{datsopic:664}

Zanedlouho sem přesedlal na Manu, chtěl jsem si vyzkoušet jak funguje ten automat. Po chvíli sem zjistil, že řazení ani tlačítky na řidítkách ani řadičkou nefunguje, byl tam navolen režim SPORT a tak si to řadilo úplně samo. Teda aspoň myslím, že to řadilo...nebylo totiž absolutně vůbec cítit nějaké cuknutí nebo něco podobného. Prostě sme zastavili, pak sem otočil plynem a za chvíli sem tam měl 130. Celkem pohodlně se na tom jede co se týká posazu, ale ty vibrace, které jsou cítit v oblasti stupaček ?? Asi bych na tom nechtěl jet někam dál.

Zatímco já jsem testoval, Luciaska vystála tu hroznou frontu, dostala lístek, se kterým jsme šli na showroom, tam zaplatili 5EUR (vstupné do vývojového centra), dostali tričko s potiskem Aprilia Factory Day, okoukli vystavené motorky a pak zpátky na parkoviště. Aby to Lucce nebylo líto, tak jsem ještě zamluvil Shiver a svezl jí. Prý jako dobrý, ale má to malý sedátko vzadu :-D Cestou jsme ještě potkali nehodu testovací motorky, někdo nedobrzdil před levou o 90 a hupsnul do škarpy asi 2,5m hluboký, tak tahali motku ven jeřábem.

Časové rozvržení myslím bylo ideální, alespoň se vyklidila ta fronta co stála před vývojovým centrem od rána a my jsme čekali již jen asi 30minut. Čekání nám zkrátila svačinka od Aprilie - houska s hoooodně velkou porcí šunky a Cola.

{datsopic:665}

Prohlídka byla i s komentářem...bohužel pouze v italštině :( Jeden manželský pár nám ale trochu pomohl a některé komentáře přeložil. Viděli jsme RSV4ku s figurínou, která v sobě měla mikrofony a další čidla a sledovali jak moc se přenáší hluk a vibrace na jezdce. Vedle ohybali vidlice (podobnym robotem jako v Ikee oteviraj a zaviraj šuplíky :) ) a pozorovali jestli nedojde k únavě materiálu, Měli tam i nastartovanou motorku, kterou nechají běžet 14dní v kuse a tím simulují dobu provozu asi za dobu 10let a sledují zas jestli nedojde někde k únavě materiálu díky vibracím,... Celkově velmi zajímavá prohlídka, ale s tou angličtinou to nevychytali.

{datsopic:672}

Trochu dlouhá a únavná prohlídka, takže následovala další runda Coly. Ještě jsem měl zálusk půjčit si Dorsoduro Factory a srovnat s normální verzí, ale bohužel už bylo plno. Přemýšlejíc o dalším plánu na odpoledne se k nám přitočil jeden z místních organizátorů a ptal se kdy že odjíždíme. Jelikož jsme plánovali odjet až v pondělí, optal se nás jestli se nechceme ještě dopoledne zajet podívat do montovny. To byla také jedna z věcí, které jsem chtěl vidět, takže po dohodě jsme se objednali na pondělí v 10:00 v nedalekém městečku Scorzé. Co teď a co potom...měli jsme na výběr buď Lago di Garda (127km krát dvě) a nebo Benátky (27km)...vyhráli Benátky.

{datsopic:700}

Jelikož jsme měli celý den ideální počasí na testovací jízdy, muselo se vypršet aspoň odpoledne, takže cesta do Benátek byla trochu mokrá. Chvíli jsme hledali místo na parkování, ale nakonec se dalo zaparkovat na Piazzale Roma zdarma mezi ostatní motorky...teda spíš skůtry. Odtud jsme zamířili náhodným směrem a po hodině chození nás přemohl hlad, takže pizzerie to jistila.

{datsopic:706}{datsopic:707}

Benátky nás moc nenadchly, voda špinavá, trochu smradlavá, baráky polorozpadlý, pršelo, nikde moc lidí krom nádraží...Asi by to mělo jinou atmosféru při teplém letním večeru, všechno rozsvícený, hrající hudba, zahrádky restaurací zaplněný...asi sme vychtali špatnou dobu. Takže zpátky na moto a jedem do Scorzé...stále za deště.

Hledali jsme hotel...nejprve jsme neviděli nikde ani žádnou ceduli, až pak na konci města jsme zahlídli ceduli k hotelu Antico Mulino (www.hotelanticomulino.com). Budova bývalého mlýnu je krásně zrekonstruovaná do 3* hotelu. Před hotelem parkovalo několik vozů značek BMW, Audi a Mercedes. Tak jsme trochu znejistili jestli to bude v našich finančních možnostech. Pán na recepci byl opět velmi příjemný a sdělil nám, že pokoj stojí 75EUR, což v této deštivé době a ve městě kde není tak velká nabídka hotelů (vlastně sme našli jenom tenhle), bylo přijatelné.

{datsopic:714}

{datsopic:715}

{datsopic:712}{datsopic:713}

Večer jsme završili drinkem na terase hotelu a šli spát. Snídaně v tomto hotelu byla o poznání vydatnější než v tom předchozím, takže také zabrala více času. Sbalit kufry a hurá do továrny. Tam na nás již čekali s připravenými formuláři a velkými značkami zákaz fotografování. Postupně jsme prošli několik hal, kde byli sklady až sme se dostali k montovacím linkám. Na začátku tam přivezou motor, na který postupně pracovnice (hlavně ženský tam montovaly) připevňují jednotlivé součásti. Na lince je celkem 56 míst a každý zaměstnanec má na své úkony vyhrazený čas 4 minuty, takže každé 4 minuty na konci linky vypadne celá motorka. Tam se jí chopí další, odveze jí do boxu, kde vyzkouší řazení, chod motoru, svícení, troubení...a za chvíli dostane štítek, že je ready na expedici :) Po prohlídce jsme ještě pokecali chvíli s jedním angličanem, který tam měl RSV4ku...ale přivez si jí v dodávce, že by ho to prej cestou sežralo. A tak kolem půl dvanácté jsme vyrazili na cestu zpět do ČR.

Cesta ubíhala zpočátku celkem rychle, ale u města Udine začlo pršet a pršelo dalších asi 150km. Ještě že jsem měl ten nepromok :) Domu do Prahy jsme dorazili asi kolem půl desáté večer, jelikož nás trochu zdržel oběd, po kterém se nám vůbec nikam nechtělo. Suma sumárum...za víkend najeto asi 1800km a utraceno asi 5tis/os.

Prohlédněte si celou fotogalerii - 119 fotografií - http://www.fishmaker.info/galerie/ducati-day-aprilia-factory-day