Na dnešní den jsem si opět zamluvil potápění. Tentokrát to budou opět jiné lokality. Takže klasika...v půl osmé vstát, dát si na pohodu snídani - tentokrát volím něco jiného než palačinky a v 8:45 jsem již připraven před potápěčským centrem. Za chvíli přijde ještě jeden postarší pán, který včera dokončil kurz a dnes se jde potápět poprvé jako licencovaný potápěč :) Je to angličan Peter.
Pobereme svoji výstroj, naskáčeme do lodi a vydáváme se opět na sever podél pobřeží. Jako první lokalita byla vybrána Poison Reef. Takže oblíknout a v 9:10 šup do vody. Na první ponor beru zapůjčenou kameru GoPro Hero 3 s podvodním pouzdrem vodotěsným do 60m. Během ponoru se pohybujeme v hloubce maximálně kolem 19m. Z počátku plaveme podél písčitého dna až ke korálům, kde to začíná žít rybkama. Po několika minutách potkáváme první murénu. Následuje pár jehel a potom instruktor přikládá zrcátko pod kamen, aby vylezla menší bílá muréna. Potkáváme i pár perutýnů, klipky. Po dalších pár minutách objevuje instruktor mezi kameny malého rejnoka a snaží se ho tyčkou přimět, aby vyplaval ze své skrýše a trochu lépe se ukázal. Další zajímavostí byla Leaf Fish - ryba, která se podobá listu a kdyby mi jí instruktor neukázal, tak bychom si jí ani nevšimli. Zhruba po 50ti minutách jsme skoro u lodi a jelikož Peter má již omezené množství vzduchu, odvede ho instruktor na hladinu a já zatím čekám u dna. Chvíli ještě plaveme podél korálového dna a po chvíli na mě instruktor gestikuluje, ať sleduju menší pruhatou rybku. Ta plave různými směry a celkem rychle, nicméně stále ji pronásledujeme. Stále nechápu co na ní mám pozorovat, ale asi po dvou minutách se rybka zastaví a běhe, vteřiny se schová do písčitého dna. Když zkoušíme písek rozkrýt, po rybce ani památky. A nakonec instruktor tochu zamachroval a předvedl několik vyfouknutých vzduchových kroužků.
Vylézáme po hodině na palubu. Ptám se na názvy pár rybek a sdělujeme dojmy. Pomalu se přesouváme ke druhé lokalitě zvané Anemone Reef. Tentokrát nepůjdeme tak hluboko, ale jistě bude taky na co koukat. Na druhý ponor jdeme zhruba po půl hodině. Beru s sebou tentokrát zase podvodní foťák a jde se fotit :) Zanedlouho potkáváme páreček klaunů, ale nebyli to klasičtí "Nemo" ale trochu jiný druh - Clarkův klaun. Moc se mi líbily i žluto-černé rybky, které se jmenujou Moorish Idol. Zhruba v půlce ponoru se mi naskytne před očima nádherná mušle, tak si říkám to je paráda ono je opravdu možný takovou najít...nejsou všechny umělý, co se prodávají jako suvenýry. Bohužel byla ještě živá, tak jsem ji zase umístil zpět a plaval dál. Zajímavá byla i žlutá Trumpet fish, pár murén a zakončila to krásná červená hvězdice. Ale nejzajímavější asi bylo malinkatý mládě žluté Box fish, které se schovávalo pod kusem korálu. Doufám, že se vám taky budou fotky líbit
Po potápění je potřeba si trochu oddychnout a tak se vracím na pokoj. Cestou u bazénu vyzvedávám manželku :) Nakonec se rozmýšlíme a vyrážíme na prohlídku nedaleké vesničky. U brány nás hned oslovují taxikáři, že nás svezou, ale nejdeme daleko a tak s díky odmítáme. Procházíme kolem sousedního hotelu Le Méridien a po chvilce přicházíme k hotelu Mon Plaisir.
Pokračujeme ještě chvíli směrem na sever, potkáváme pár místních krámků se suvenýry, ale Míšu nic zajímavého neoslovilo. Otáčíme se zpět a jdeme chvíli po pláži. Na odbočce zpět k hotelu ještě míříme do jednoho krámku, kde Míša nakoupí kamarádkám plážové šátky a v dalším krámku vybereme koření a čaje coby typické suvenýry z Mauricia. Je skoro pět hodin a tak míříme zpět na pokoj.
Snažíme se na to nemyslet, ale víme, že nás čeká jedna z posledních mauricijských večeří. Vybrali jsme si pro ni rybí restauraci L'Horizon, která je svým prostředím asi nejkrásnější ze zdejších tří restaurací. Sezení na písku pod palmami poblíž moře za svitu svíček je prostě nepřekonatelné. Co se týče gastronomické stránky, soutěží o prvenství s La Casou, obě kuchyně jsou totiž tak fantastické, že těžko hledat rozdíly. Dnes nás ovšem kromě úžasného jídla potěší i náš číšník, který po zdvořilostní otázce "where are you from" při zmínce o České Republice ožije a začne se mnou diskutovat o našem pivu. Ví, že děláme jedno z nejlepších piv na světě, ale Mauricius prý má taky dobré pivo a donese namísto běžně podávaného Phoenixe jinou místní značku, Blue Marlin (odhadem tak 14°) a je moc zvědavý na moje hodnocení. Zřejmě má zafixováno, že co čech to pivař, protože se diví, že Míša si pivo neobjednala a namísto toho pije k rybě bílé víno :) Nicméně Blue Marlin je vážně docela dobrý a pochválím ho slovy, že na české sice nemá, ale určitě je lepší než třeba německá piva.
Po večeři si zajdeme na oblíbené drinky do baru Corail Bleu, kde je dnes ovšem poměrně dost narváno a podaří se nám najít jediný volný stůl, naštěstí blízko pódia, a můžeme tak sledovat vystupení tanečníků, kteří předvádí tradiční mauricijský tanec - sega.