Tohle není normální. Vstávat před pátou ráno je divné, ale vstávat před pátou ráno na dovolené je vysloveně úchylné. Proč tak brzo? Protože na dnešek si Pája rezervoval golf v resortu Paradis, který by měl být na Mauriciu jeden z nejlepších a navíc patří pod stejný řetězec (Beachcomber) jako naše Le Victoria, tudíž na něj máme velmi příjemnou slevu. Jenže leží na jižní straně ostrova a navíc jsme si rezervovali tee-time na 7:10, abychom se pak na hřišti nemuseli smažit v poledním sluníčku. Tedy hrát bude Pája, mě vyhovuje funkce řidiče golfového vozíku a caddyho. Musím ovšem přiznat, že ještě večer jsem byla rozhodnutá prostě v tuhle nekřesťanskou dobu prostě nejet, vstát později jako normální lidi a jít se vyvalit na pláž, ale pak jsem si vzpomněla na sotva 30 hodin starý slib "v dobrém i ve zlém" a nakonec vstávám taky.
Kolem páté se dostavíme na snídani, respektive její beta verzi v podobě košíku s toasty a talířem šunky a sýrů pro ty, co se potřebují nasnídat před oficiálním začátkem snídaně. Dokonce tu nejsme sami, už tu jeden pár sedí a mimo něj nám dělá společnost i malá toulavá kočička. Vím, že bych ji neměla krmit, ale nějak si nemůžu pomoct a když se Pája nedívá, padá mi náhodou šunka ze stolu. Několikrát :)
V 5:30 už vycházíme před hotel, kde na nás čeká smluvené taxi, tentokrát Mitsubishi. Vyrážíme směr jih, řidič je sympatický, upovídaný tak akorát, upozorňuje nás na zajímavosti, které míjíme. Nějak dojde i na téma automobilů a dozvíme se, že BMW tu platí coby značka luxusu a prestiže, je tu poměrně drahé, ale bohatí lidé za něj rádi zaplatí. A že je tu nejrozšířenější evropskou značkou, což už jsme si sami všimli. Krom něj je tu občas vidět Mercedes nebo Audi, občas Passat, francouzské Peugeoty nebo Citroeny jsme zatím viděli jen po pár kusech. Jinak tu ale přesvědčivě dominují asijské vozy. A když už jsem odbočila k tématu motorismu, doplním cenu benzínu, což je asi 52 rupií neboli 34 korun za litr. A teď zpátky na cestu, podél pobřeží se přesouváme až k hoře Le Morne na jižním cípu ostrova. Těsně před sedmou nás taxikář vysazuje v našem cíli a až do dvanácti hodin mu dáváme volno.
Jdeme se nahlásit na recepci, hole má Pája vlastní, tak si půjčujeme jen vozík (1900 rupií), opatřený mimo běžné propriety schránkou s ledem, do které dostáváme dvě půllitrovky vody. Nejzajímavější nadstandardní věc ale objevíme v kabině, je tu totiž display s GPS navigací a plány hřiště. Pouštíme se do hry a postupně objevujeme všechny funkce téhle chytré vychytávky. Nejenže funguje jako elektronická score card, mimo to pomocí GPS souřadnic máme představu o vzdálenostech provedených odpalů a zbývající metry k jamce. Taktéž řidiče hlídá, aby nejezdil s vozíkem, kam nemá. V takovém případě vozík výrazně zpomalí, dokud se opět nevrátí do povolených míst.
Hra se Pájovi poměrně daří, i když v začátku trochu držkuje na nezvykle měkký trávník, do kterého se "týčka" zapichují jak do měkkého másla. Detaily hry probereme se zájemci doma, sem zmíním pro zajímavost třeba jamku číslo 6 s parem 3, u které nás udiví přítomnost reklam na hodinky Omega a dvou kamer. Později se na recepci dozvídáme, že kdo tu dá "hole-in-one" neboli jediným odpalem dostane míč do jamky, vyhrává právě hodinky Omega. Ale dost už řečí, koukněte na fotky:
Poprvé jdeme celou osmnáctku, celkem nám to zabere i s občerstvovací pauzou asi čtyři hodiny, během nichž vystřídáme palmová zátiší, otevřená prostranství, kde nás spaluje slunce, a některé jamky nás zavedou až k pobřežním zálivům. Bohužel je zrovna odliv, tak to spíš vypadá jako u jihočeského rybníku při výlovu. Tenhle estetický nedostatek ale kompenzuje krásné panorama nedaleké hory Le Morne.
Po jedenácté přijíždíme zpět na recepci, odevzdáváme vozík a jdeme si dát po náročné hře sprchu ve zdejších šatnách. A byť jsme do sebe během hry každý nalil 1,5 litru vody, přidáváme další krásně vychlazené tekutiny ve zdejším baru. Kolem dvanácté vyjdeme ven, kde už čeká náš taxikář, a vydáváme se na cestu domů. Původně jsme tedy ještě přemýšleli o návštěvě přírodního parku La Casela a země sedmi barev Chamarel, ale po takhle náročném dopoledni na přímém slunci už na to vůbec nemáme náladu. Do našeho hotelu přijíždíme kolem půl druhé, zajdeme si na oběd a pak si chceme trochu zdřímnout po tom ranním vstávání ... tak jsme si trochu zdřímli do šesté do večera :)
Takže tenhle den už toho moc dalšího nestihneme. Na sedmou jdeme povečeřet, dnes pro změnu do bufetové restaurace Le Superbe, který je narozdíl od komorních restaurantů La Casa nebo L'Horizon výrazně větší a tím pádem hlučnější, ale zase tu můžeme ochutnat širokou škálu pokrmů. Dnes například je celý večer v indickém duchu, čemuž odpovídá velká část nabízených jídel, a hraje tu živá indická hudba. Tato atmosféra nás provází celý večer - například v baru, kam máme ve zvyku chodit pravidelně na pár drinků, později večer vystoupí tanečníci s ukázkou indických tradičních i moderních tanců.