Budíme se trochu násilně budíkem o půl sedmé. V té parádní posteli v klimatizovaném pokoji se nám spalo naprosto nádherně. V sedm se konečně vykopeme z postelí, dáme se trochu dohromady a plní zvědavosti vyrážíme na snídani - bude stejně dobrá, jako včerejší oběd nebo večeře? ANO! Výběr uspokojí každého hosta, od zeleniny, ovoce, palačinek, sladkostí, přes těstoviny, ryby, po klasiku v podobě sýrů, šunek, marmelád ... Velmi příjemně se v poklidu zasytíme a v 8:30 už se podle domluvy z předchozího dne hlásíme na recepci, protože dnes nás čeká velmi důležité objíždění úřadů kvůli naší plánované svatbě. Vše dopředu připravila česká agentura Travel&Business Centre a hotel se postará o zbytek na místě. Přidělují nám řidiče, který nám bude zároveň průvodcem celým byrokratickým procesem.
Nasedáme do Nissanu a ujíždíme směrem k hlavnímu městu Port Louis, kde po asi 15 minutách jízdy parkujeme v nějaké boční uličce kousek od úřadu. Náš průvodce nás zaveze do 7. patra budovy úřadu, asi je tu hodně zběhlý, soudě dle toho, že přestože v kanceláři "Marriage publication" čeká pár lidí před námi, nakoukne dovnitř a už nás vede před úředníka. Tady jen předložíme doklady - co vše bylo potřeba, rozepíšu v závěru článku. Úředník je velmi milý, ověří naše originály s tím, co dostal faxem od Travel&Business Centra, cosi zapíše do knih, přičemž nás pobaví, když "domalovává" háčky a čárky do našich jmen ve vytisknutých formulářích. Po maximálně 10ti minutách nám podá nám ruku s přáním hodně štěstí a kancelář opouštíme. Náš průvodce ještě zaplatí na kase nějaké poplatky, naloží nás opět do auta a vysvětluje nám, že teď pokračujeme do města Trilolet, které bychom mohli nazvat něčím jako okresní město pro naše městečko Pointe aux Piments. Cesta sem trvá jen asi 10 minut a tentokrát parkujeme přímo před úřadem oddávajícího, který připomíná spíše menší vilku, ve které počkáme asi 5 minut, než předstoupíme před sympatickou úřednici. Tady opět předkládáme doklady a řešíme, jak by měl vypadat obřad, co si přejeme nebo nepřejeme v průvodní řeči. Trochu nás zaskočí dotazem, zda už máme připravené svatební sliby, které si vyměníme během obřadu. S tímhle moc nepočítáme, měli jsme to spíše za americkou záležitost, nicméně slíbíme, že se přes víkend něco naučíme. Dále si musíme zvolit typ manželství podle mauricijského zákona - první je v podstatě dohoda o společném vlastnictví, další dvě možnosti různým způsobem upravují majetkové vztahy jinak. Pak ještě podepisujeme lejstra a domluvíme si termín obřadu na 16:30. Kreolská úřednice nám taktéž popřeje hodně štěstí a tím je celé úřadování za námi.
Není ani deset hodin, když už parkujeme zpátky před hotelem. Krátce si odpočineme a už nás čeká opět další schůzka, tentokrát s češkou Pavlou, která tu působí jako zástupce partnerské agentury Emotions. Ta nám poskytuje všechny důležité informace o ostrově, navrhuje různé scénáře výletů, ověří si, jak jsme na tom s přípravou svatby a celkově nám poskytne dost užitečných rad ohledně hotelu, svatby i ostrova samotného. Po půlhodině se s Pavlou loučíme a dostáváme vizitku, kdybychom potřebovali s čímkoli poradit ... Krátce po poledni si dáváme oběd opět bufetovou formou v restauraci Le Superbe. Má cenu opět detailně popisovat, jak úžasná zdejší jídla jsou? :) Jedním slovem - gastronomie je tu úplná pohádka.
Po obědě si dáme chvíli pauzu a jdeme na pláž, vyhřívat se namazaní 30tkou v polostínu pod palmami, nechat se hřát do nohou horkým pískem a hlavně opět vyzkoušet parádní teplou vodu Tichého oceánu. Nezdržíme se nějak extra dlouho - jednak naše těla zatím nejsou přivyklá na tuhle dávku UV záření, druhak nás čeká třetí a poslední dnešní setkání, a sice se svatební koordinátorkou Marisou. Tato moc milá slečna se s námi usazuje do baru, kde spolu nad fotografiemi již proběhlých svateb řešíme všechny potřebné detaily, informuje nás o průběhu obřadu, vybíráme kytku, dort, hudbu a další nezbytnosti. Barevně vše (především kytky) ladíme do purpurové (purpurové Lucinko, purpurové, né růžové). Projdeme spolu hotel a jako místo obřadu si volíme altánek na konci pláže. Ještě mi domluví zkoušku makeupu a účesu na neděli, dá nám sebou pár věcí k dořešení a ještě nám dá tip na zítřejší svatbu o 40ti svatebčanech, která se koná v "našem" altánku.
Zahlceni informacemi se po asi hodinové schůzce s Marisou vracíme zpátky na pokoj, kde si dáme trochu oddech a vyrážíme na večeři, opět do Le Superbe. Zároveň se ale na zítřejší večeři objednáme do jedné ze dvou zdejších alá carte restaurací, a sice rybí speciálky Le Horizon, abychom si trochu ty gastronomické obzory rozšířili. Večeře je parádní, sedíme u krajního stolečku s otevřeným výhledem do tropické zahrady, stranou mimo hlavní ruch restaurace, přitom stále blízko k pultům, ze kterých si vybíráme lahůdky dle našeho gusta. Zajímavostí je, že hned u vedlejšího stolu usazují dvě slovenské rodinky. Po večeři plánujeme jít opět posedět do plážového baru na drink s tím, že si krátce odpočineme na pokoji ... takže v mém případě to dopadlo tak, že s usednutím na postel jsem po tomto pro nás byrokraticky náročném, pro vás na čtení asi nudném dni, okamžitě usnula. Pája dodrží původní slib a zvládne se vrátit do baru na pár drinků, ale brzy se ke mně připojí ...
Slíbené info k dokumentům: pěkně se to popsané na stránkách Travel&Business Centre, zdůrazním, že je potřeba nechat si rodné, případně minulé oddací listy znovu vydat, aby nebyly v době sňatku starší než 3 měsíce. Obojí je nutno udělat na matrice v místě, kde je doklad evidován (tedy v místě narození/sňatku). Stojí to 100 korun, obvykle to zvládají na počkání, třeba na třebíčskou matriku bylo možno poslat dopis s ověřeným podpisem (30 Kč na poště s Czech Pointem) a přibalenou stokorunou na poplatek. Vše je nutno nechat oficiálně přeložit - nám opět zajistil Travel&Business Centre za běžnou cenu 500 Kč za stránku.