08.03.09 - Melaka - Johor Bahru


Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Ráno jsme si trochu přivstali, abychom stihli proběhnout alespoň několik zajímavostí Melaky, než zase pojedeme dál. Cestou jsme si skočili na snídani do blízkého nákupního centra a než jsme vylezli bylo zase asi 11hodin :) Zasekli jsme se na luxusních dortíkách:-)))

Snídaně

Zašli jsme na vyhlídku Menara Taming Sari (vstup 20RM/os.), která nás vyvezla 80metrů vysoko nad město, odkud byl krásný výhled.

Výhled na     Melaku

Poté jsme zamířili do repliky lodi Flor de la Mar (která se potopila), ve které je umístěno Námořní muzeum.

Flor de la     Mar

Dále jsme prošli kolem radnice Stadthuys, původně sídlo holandských guvernérů, která pochází z roku 1650 a je zajímavé svou červenou fasádou. Před ní je postavena věž s hodinami Jam Besar z roku 1886 taktéž červené barvy. Vedle radnice se nachází ve stejném stylu i barvě postavený křesťanským kostel z 18. století.

Radnice a     vežní hodiny

Cestou ke kostelu sv. Pavla stojícího na kopečku nad radnicí jsme si zašli na maličký starý zajímavý hřbitov, pravdě podobně holandský či anglický. Pak už jsme funěli nahoru do celkem prudkého kopce (v tom vedru je každý kopec prudký) ke kostelíku sv. Pavla (1521) ze kterého zbyly už jen obvodové zdi. Před kostelem stojí socha sv. Františka Xaverského, kterému chybí pravá ruka:-)

Kostel     sv.Pavla a socha sv.Františka Xaverského

Od kostela jsme seběhli za zvuku místního houslisty-amatéra dolu, kde jsme potkali jednoho domorodce s leguánem na rameni, kterého mě za úplatu 5RM nechal pochovat:-)

Foto s     leguánem

Dále jsme pokrračovali ulicí Jalan Paramesvara a obhlídli tak nejen křesťanský kostel a k tomu přiléhající školu, ale i vedlejší čínskou školu a zajímavou moderní stavbu nákupního centra. Jelikož bylo dneska opravdu luxusní počasí a úplné azuro, byli jsme úplně pečení a tak jsme se šli schovat do zmíněného luxusně klimatizovaného nákupního centra. Tam jsme vyjeli nahoru a dali si dobrý obídek v jedné čínské restauraci. Jídlo i pití bylo supr, jen číšník trochu nestíhal naše tempo pití. Asi tu neni obvyklé, že někdo k obědu vypije 1,5 litru limonády :-)

Po jídle jsme vyrazili do hotýlku, kde jsme si předtím nechali bágly, naložili to na sebe a vydali se na nádraží. Nutno podotknout, že ačkoli je tu velký provoz a nepříliš se tu respektují zajetá pravidla evropského silničního provozu, u MHD nejsou a asi ani neexistují jízdní řády, je doprava po městě úplně bez problémů. My vyrazili směrem, kde měla asi být zastávka (ta se prý pozná tak, že někde na chodníku stojí hodně lidí), ale žádnou zastávku jsme nepotřebovali, protože po cestě, když nás míjel autobus jsme na něj mávli, on zastavil v levém pruhu 3 proudové silnice, my nastoupili a frčeli na autobusové nádraží.

Koupili jsme si lístky do Johor Bahru za 19RM/os a za 3 hodiny jízdy prostorným autobusem jsme byli na místě. Tam jsme zase naskočili na první bus co jsme viděli, nechtělo se nám veřit řidiči, že jede opravdu tam kam chceme, jelikož vypadal, že tomu nevěří ani on sám :-) (Někdy je s nimi těžká domluva.) Na konec jsme ale jeli a během chvíle (celou cestu to ve městě kalil minimálně 100km/h) jsme byli v centru :) Vystoupili jsme, obešli pár hotelů a nakonec zakotvili v luxusním hotelu The Puteri Pacific za ... RM na noc (no ani se neptejte). Je to teda pálka, ale Pavel pravil, že po předchozích nocích si zase dopřejem něco pěknýho. No proč ne, musim říct, že v minulém hotýlku mi trochu chyběla ve sprše teplá voda. Je sice fajn se po večerní procházce rozpáleným městem osvěžit studenou vodou, ale.... No prostě vocamcať pocamcať:-) Koukněte jak pěkně teď bydlíme:

Foto pokpje     hotelu The Puteri Pacific

Po pořádné koupačce v čisté koupelně, která měla teplou vodu a dokonce i vanu (a to takovou, že se v ní dalo koupat) jsme vyrazili na večerní obhlídku města a taky sehnat něco k jídlu. Vzhledem k tomu, že bylo už po půlnoci, bylo už skoro vše zavřeno.. jen pár čínských bister na ulici bylo otevřeno, tak jsme hnáni hladem zapadli do jednoho z nich, dali si v něčem obalené studené kuře, rýži a kari omajdu. Celkem dobrý to bylo, já si dala k pití něco v plechovce, myslela jsme že objevim nějakou malinovou limonádu a ono ouvej, zase to byla ta ústní voda obarvená jako cola...bléééé. Během jídla mě něco zalechtalo na lýtku, tak sem se podrbala a koukám, spadnul ze mě šváb!!!!!! Naštěstí sem z toho byla tak v šoku, že sem ani nekřičela ani neskákala po stole. Jen jsme dojedli a dopili trochu rychleji, než je obvyklé a vyklidili švábovi pole.

Noční foto

Tento pěkný stylový zážitek jsme šli rozchodit ještě chvilku po městě, došli jsme "až" na hranice se Singapurem, tam jsme chvilku okukovali kam žese to půjdem zítra či pozítří podívat a pak jsme šli už raději domů :-)

Singapur z dálky

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit