Dnes jdeme na snídani co nejdřív to jde, což je kolem osmé. V devět vyrážíme z Malagy podél pobřeží směr jihozápad a když vyjedeme za městem trochu výše, můžeme už z dálky vidět náš dnešní cíl - asi 140 km vzdálenou vysoko se tyčící skálu na výběžku jménem Gibraltar. Cesta ubíhá celkem svižně, dálnice jsou kvalitní, třikrát zastavujeme na mýtných branách a necháme na nich celkem něco kolem deseti eur. V půl jedenácté dorazíme k hranicím a zařadíme se do fronty k hraničnímu přechodu, která se táhne hrozivě daleko a posouvá se jen velmi pomalu. Nakonec tu popojíždíme hodinu a půl, než se konečně dostaneme před celníka, ukážeme pasy a můžeme vstoupit na britskou královskou půdu. Hned za hranicí nás čeká trochu kuriózní podívaná - silnice křižující runway letiště. Takže když přilétá letadlo, spustí se závory a zastaví automobily, podobně jako vlak :)
Projedeme Gibraltarem a zaparkujeme na neplaceném parkovišti hned vedle lanovky pod vrcholem skály. Kupujeme rozšířený lístek za 22 EUR, abychom se mohli podívat do všech zajímavých míst, které Gibraltarská skála nabízí. Co se týče teploty, s tou je to tu trochu zvláštní, sluníčko dosti silně hřeje, ale fouká velmi silný a studený vítr. Takže v závětří na výsluní je to na tričko, ale jakmile se dostaneme na větrné místo navíc do stínu, nestíháme navlíkat další vrstvy oblečení. Když vyjedeme lanovkou až nahoru, máme k dispozici několik vyhlídkových plošin s nádherným rozhledem na Španělsko, Afriku i širé moře. A hned se tu setkáme s prvními opičkami.
Z vyhlídky pokračujeme dál po hřebeni skály, prolézáme různé zbytky opevnění, šplháme po vápencových kamenech k vyhlídkám a u toho všeho pozorujeme všudypřítomné opice. Tváří se mírumilovně, některé se nechají hladit, ale občas skočí na nějakého turistu, seberou mu jídlo a nebo se vrhnou po nehlídaném batohu. Při slézání schodů z jedné vyhlídek musíme projít těsně kolem dvojice opic, což se jim zřejmě nelíbí a jedna z nich Kristýnu kousne do ruky.
Naše cesty se na chvíli rozdělí, Snejk s Kristýnou jdou navštívit střílnu na nejvyšším vrcholu Gibraltaru, my naopak vlezeme do podzemí projít si jeskyně Sv. Michaela.
U jeskyní se s druhou dvojící opět sejdeme a pokračujeme v cestě dál dolů z příšerně strmého kopce. Alespoň jsme na závětrné straně a užíváme si příjemné odpolední sluneční paprsky. A stále nás doprovází opice :)
Zhruba v polovině sestupu děláme další větší zastávku a vstupujeme do opevněných tunelů. Jde o systém chodbiček, kterými je většina skály prošpikována k pozorovacím a hlavně defenzivním účelům. Byť pochází z 18. století, byl aktivně využíván a rozšířen i během druhé světové války.
Po pohlídce tunelu se jen krátce zastavíme na maurském hradě a pak už se dostáváme mezi první domky města, které zasahují až na skálu. Vzhledem k minimu místa jsou tu strašně úzké uličky, zásadně jednosměrné, jezdí se tu proto především na lépe skladnějších skůtrech nebo s menšími auty, z nichž většina nese stopy po obtížném parkování nebo úzkých průjezdech.
Konečně dojdeme zpátky na parkoviště na úrovni moře, koukáme nahoru až na vrchol do výšky přes 400 metrů a nechce se nám věřit, že tuhle výšku jsme opravdu sešli. No, však nás z toho taky náležitě bolí nohy a zítra bude hůř :) Právě zapadá slunce, když s úlevou sedáme do auta a posouváme se na nejjižnější část Gibraltaru zvanou Europa Point. Tady využíváme poslední zbytky světla ke zdokumentování zdejších dvou významných staveb, mešity a majáku.
Po setmění se vracíme zpět, ve městě si ještě dáme večeři na zahrádce grillbaru El Pulpero v podobě velké mísy grilovaného hovězího pro čtyři osoby v úpravě medium. Výborná volba, maso nemá chybu a je ho opravdu dost. A když v sousedním krámku objevíme sedmiletou Havanu za 8 liber, naše nadšení z Gibraltaru už nemůže být větší :)
Cestou zpět stojíme na hranicích jen něco kolem pěti minut. Cesta zpátky prázdnou dálnicí se svižná, opět třikrát přerušena placením mýtného. Kolem desáté dorazíme konečně na hotel a můžeme se pustit do vypití suvenýru :)