12.1.2014 - Southwark, City, Tower a Greenwich


Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal Míša Šťastná

Nedělní ráno vstáváme opět do slunečného dne, dáváme si vydatnou snídani a kolem desáté vyrážíme do centra. Na dnešní den máme naplánované jen dva pevné body programu, a sice Tower Bridge a Greenwich, a necháme se překvapit, co dalšího potkáme cestou. A na první zajímavost narazíme hned krátce po výstupu ze stanice metra London Bridge, kde nás svou zvonkohrou upoutá katedrála Southwark. V průvodci se dočítáme o její více než tisícileté tradici, o spojení se Shakespearem, českým grafikem Hollarem a zakladatelem Harvadu a také o bylinkové zahradě, která má být okolo ní. V zimě teda nic moc, najdu akorát jeden keřík levandule.

Zrovna tu probíhá mše a na doporučení paní u vchodu si chvíli počkáme na sborový zpěv. Stojí to za to, zdejší sbor zpívá opravdu nádherně. Později se na internetu dočtu, že sbor má opravdu dlouhou tradici a prestiž a nazpíval například znělku k pořadu Mr. Bean. Po chvíli se ze mše v tichosti vytratíme a pokračujeme dál. Na mapce kluky zaujala nedaleká plachetnice, jde o repliku lodi Golden Hint sira Francise Draka. Můžeme si ji prohlédnout jen zvenku, právě je na prohlídky zavřená.

 

Překročíme Temži po London Bridge a posilněni kávou a sladkostmi ze Starbucks směrujeme k Toweru. Zajímavosti nám samy skáčou do cesty, hned za mostem je například "The Monument", památník velkého požáru Londýna v podobě 61 metrů vysokého sloupu, postaveného 61 metrů od místa, kde požár v roce 1666 vypukl (Cimrman by měl z načasování radost). Nahoru na vyhlídkovou plošinu se dá dojít pěšky po 311 schodech, což jednohlasně zamítneme.

Celá čtvrť London City poblíž Toweru je vůbec velmi zajímavá. Původní starou architekturu tu prostřídávají skleněné novostavby, některé vkusně, jiné tu působí spíš jako pěst na oko, anebo to laici jako my neumí ocenit. Jako například budova pojišťovny Lloyds, která na nás působí, jakoby ji navrhoval někdo na drogách. A hned kousek vedle je budova známá jako vajíčko, okurka, Swiss Re Tower, správně 30 St Mary Axe. Pokud vám ani jedno jméno nic neříká, z fotky budete určitě vědět hned :)

 

U vajíčka si odběhnu podívat se na zajímavé kovové umělecké dílko a když se vracím, zjišťuju, že zbytek skupinky se zakecal s týpkem na skůtru. Je to jeden z těch, kterých jsme v Londýně potkali už velké množství a přemýšleli, co jsou zač - na skůtru L skoro jako autoškola, na řidítkách spousta papírů a počmáraná mapa. Tak prosím pěkně tohle jsou uchazeči o živnost taxikáře - pro úspěšné zvládnutí zkoušek potřebují znát centrum Londýna opravdu naprosto důkladně, denně proto vyráží na skůtrech, aby si projeli a vryli do paměti rozsáhlý labyrint mnohdy jednosměrných ulic a uliček. Do toho všeho si musí zapamatovat významné body jako policejní stanice, nemocnice, bary, ambasády, restaurace, zkrátka vše. Není divu, že londýnská taxislužba je nejoblíbenější a také nejprestižnější na světě, když školení taxikářů trvá celkem čtyři roky a úspěšně ho zvládne jen asi 30% uchazečů.

Popřejeme "našemu" chlápkovi hodně štěstí a přesouváme se směrem Tower. Čas pokročil a obloha se trochu zatáhla, ale na déšť to zatím nevypadá. Bývalé sídlo britských panovníků si prohlížíme jen zvenčí, dovnitř mezi davy turistů se nám moc nechce, radši se po nábřeží přesuneme ke známému mostu Tower Bridge.

Tady se projdeme až k prvnímu pilíři a vracíme se zpátky, na vlakovou stanici. Zde nastupujeme na vlak DLR hodně podobný metru, na další stanici přestoupíme a pak už jedeme až do čtvrti Greenwich. Tedy ne přímo na stanici Greenwich, turistické atrakce jsou lépe přístupné ze stanice Cutty Sark. Ta je pojmenována po originálu slavné lodi z 19. století, kdysi nejrychlejší plachetnici na světě, nyní umístěné právě tady v Greenwich.

Od plachetnice pokračujeme k nedalekému Greenwich parku, v jehož centru je známá observatoř, pomyslně protnutá nultým poledníkem. Dnes už je tu jen muzeum, astronomické a další ústavy se postupně přesunuly za čistším vzduchem na venkov mimo Londýn. U parku si ještě v místní taverně objednáme k jídlu stoups - jak píšou v jídelníčku, něco mezi polévkou a omáčku. Jde o velmi hustou vydatnou polévku, kterou už s Pájou známe z nedávné návštěvy Gibraltaru.

 

V pozdním smrákajícím se odpoledni se vrátíme vlakem DLR a následně metrem zpátky do centra, na Oxford Street. Jelikož je neděle, obchody mají otevřeno jen do šesti, déle jen výjimečně. Stihneme v Primarku nakoupit tašku oblečení a zapadneme přímo na Oxford Street do steakhousu Angus, který jsme si vyhlídli už včera. Tady si objednáme tři různé steaky a já mám chuť na něco víc britského, tak volím jehněčí kotlety. Všechna jídla jsou naprosto fantastická, obsluha je milá - náš číšník je původem Řek.

Po dobrém jídle se už jen přesuneme do našeho apartmánu v Camden Town vyzkoušeným busem 274 za příjemné jízdné 70 pencí a doma se rozvalíme na gauči s oblíbenou Havanou a Colou ...

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit