Aneb jak jsem poprvé letěl v business class
Po předchozích dvou cestovatelských dovolených přišel čas dát si nějakou odpočinkovou "válecí" dovolenou. Bylo na výběr několik možností. První možností byly Spojené Arabské Emiráty, ty bohužel padly termínově v momentě, kdy volala pani z cestovky a ptala se jestli mám vyřízené vízum. Přestože mají na stránkách poznámku o tom, že vízum vyřídí, tak to trvá 4-5dní a nelze to prý urychlit. Takže odlet pozítří padá. Další v pořadí byla Dominikánská republika, kterou než jsem došel do cestovky zaplatit, tak se vyšplhala o 7tis více než jsem si vyhlídnul. Takže přímo v agentuře jsme změnili vyhledávání a nakonec se objevila Kuba v cenově přijatelné nabídce. Neváhal jsem a objednal odlet za tři dny z Frankfurtu. Když jsem požádal ještě o objednání parkoviště, paní za mnou ve frontě málem omyli, už takhle čekala přes půl hodiny, než se vytiskly všechny potřebné doklady.
Odlet se pomalu blíží, takže v sobotu jsem ještě dojel za kamarádem pro průvodce a vyzvěděl od něj pár informací, byl na Kubě před pár měsíci. Opoledne jsem ještě zván na grilovačku, ale není to na dlouho, přecijen mě čeká dost brzké vstávání a 5hodin cesty. A taky ještě zabalit, dřív sem to nějak nestihnul :)
Je neděle 5.20 ráno, všichni z ulice ještě spí, dobaluju poslední věci a nakonec vyrážím na cestu asi s půlhodinovým zpožděním oproti původnímu plánu. V sedm hodin již pomalu míjím Rudnou a mířím po plzeňské dálnici na Rozvadov - Norimberk - Frankfurt. Na Přimdě ještě tankuju do plna LPG, abych se již nemusel nikde cestou zdržovat. Na kalkulačce zjištuju přibližnou spotřebu, takže přes Německo dávám tempomat již jen na 145 :) Dálnice v Německu jsou tak hezky udělaný, že by z toho jeden usnul, ale vydržel jsem to. Těsně před Frankfurtem mi dochází plyn, ale nebudu už se zdržovat tankováním, stačilo, že jsem ztratil čas díky několika opravám, které na dálnici probíhají, takže se musí jet 80km/h.
Díky navigaci sem za chvilku na parkovišti, kde nechám auto stát pro příštích 12dní. Díky zpoždění nestíhám transfer, který právě odjíždí, ale zanedlouho pojede další. Cesta na letiště trvá asi 8minut, takže za chvíli už hledám okénko, kde si mám koupit na Kubu povinné "vízum" - turistickou kartu. Zkusil jsem to rovnou u Check-Inu, ale nepochodil jsem, že prý si to mám koupit až u GATE. Při odbavení se projevila první výhoda zájezdu, který jsem zakoupil...na cestu na Kubu bych měl být ve vyšší třídě - Premium Economy Class (aspoň to trochu ospravedlňuje cenu letenky). Na odbavení bylo několik přepážek...ale u normální Economy stálo asi 200lidí...u Premium sem byl na řadě třetí :D
No nic, chystám se k tomu správnému Gate, neboť Boarding Time je na 13hod. U milých slečen za přepážkou kupuji turistickou kartu za 25EUR...nejdřív mě teda chtěla stáhnout o 35...ale na mě si jen tak nepřijde. Po chvilce nudného sezení jsem vyrazil za slečnou u vedlejší přepážky, aby mi přidělila místo k sezení. Na palubním lístku jsem ho neměl od Check-Inu. Slečna chvíli telefonovala a pak mi předala nově vytisknutý Boarding Pass s místem 7D, že prý ale bohužel to není u okénka. No co se dá dělat.
Do letadla lezu jako jeden z posledních, což se ukázalo větší výhodou než jen to, že nemusím sedět v letadle déle než je nutné. Procházím přední částí letadla, kde je umístěna třída Comfort (ta nejlepší co má Condor) až do další části, kde je moje Premium Economy, která by měla mít víc místa na nohy a lépe polohovatelná sedadla než obyčejná Economy. Řadu jsem ještě našel vpohodě, správné sedadlo bylo horší najít bez popisků. Tak jsem se posadil vedle "asi kubánky", že to snad bude ono a v tu chvíli už se na mě zle díval jeden manželský pár, že tam by měli sedět oni. Nakonec letuška zjistila, že mám s "asi kubánkou" napsané stejné místo. Paní z manželského páru se důrazně dožadovala své pracně zaplacené místenky. Já se jen tiše usmíval a jen si tak pod fousy říkal něco o tom, že by mě mohli někam přesunout...třeba do Comfort Class. Letuška byla moc milá, mrkla na mě ať jdu s ní, chvíli jsme stáli v chodbičce u jídla a po chvíli pokynula, abych se posadil k OKÝNKU DO COMFORT CLASS, sedadlo 3K. WOW :) Ten komfort tady je úplně někde jinde. Začínám chápat lidi, že si připlatí za lepší třídu. Na uvítanou jsme dostali sklenku sektu.
Ještě asi 20minut čekáme na nějaké opozdilce, ale ti nedorazili. Startujeme celkem asi s půl hodinovým zpožděním. Cestou na Runway potkáváme nejprve Boeing 747 společnosti Thai Airways, trochu staršího data výroby a těsně před startem vedle nás zaparkují ještě 747 American Airlines a další 747 Lufthansy. Jsou to nádherný, obrovský letadla. Zanedlouho po startu obchází letuška první kolečko s pitím...letím na Kubu, tak co jiného si dát než kubánský rum s Colou :-D Letuška vytahuje půllitrovou placatku a už to míchá. No co vám budu vyprávět, než sme přeletěli Velkou Británii, tak sem měl na stolku třetí a zdaleka ne poslední.
Abych nezapoměl, oběd se taky podával. Abych vám trochu udělal chutě, tak jako předkrm byli tygří krevety s bylinkovou pastou, salát se skleněnými nudlemi s houbami shitake, kouskem kuřecího masa a tmavý celozrný chléb.
Jako hlavní chod se podával pečený hovězí plátek na portském víně se zelenými fazolkami a gratinovanými brambory.
A nakonec ještě desert - Tequila Key Lime Pie s kokosovým sorbetem a jahodovou šťávou.
Málem bych zapoměl ještě na večeři před vystoupením z letadla...míchaný zelný salát s roquefortem, opečená šunka a mexická směs na špejli, jako desert ještě jogurtový cream cake s ovocným salátem.
Po pátém Cuba Libre sklápím sedačku, vytahuju deku a špunty do uší s rouškou přes oči z Comfort balíčku, který jsme dostali před odletem. Asi na hodinku jsem si zdřímnul a probudil se právě včas, abych z okénka zahlédl krásný pohled na Grónské ledovce, ledovcová jezera a vůbec zajímavou krajinu tohoto ostrova.
Za Grónskem začal pilot točit doleva a dalších pár hodin jsme letěli podél amerického pobřeží kolem New Yorku, Bostonu, dále přes Floridu a konečně na Kubu :)
Po vystoupení z letadla sem si musel postát skoro půl hodiny než mi vyjel můj kufr...zůstal jsem tam skoro poslední, takže když jsem prolez pasovou kontrolou, tak v hale už čekali skoro jenom na mě a tak nebyl problém najít můj transfer do hotelu.
Ubytování mě na první pohled tolik nenadchlo, ale vzhledem k tomu, že tu nebudu trávit moc času, tak to nakonec tolik nevadí. Navíc je tenhle pokoj relativně nejblíž k moři :)
