3.2.2011 - Praha - Londýn - Vancouver - Whistler


Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Poslední týden před odletem utekl nějak strašně rychle. A jako již tradičně před každou dovolenou, tak i tentokrát mě čekalo dokončit pár rozpracovaných věcí, takže jít spát před půlnocí se mi nepodařilo ani jednou. A jelikož bylo hodně práce, tak mi zbyl čas na balení věcí až na středu odpoledne.

Všechny věci zabaleny a už je zase půl druhý ráno :/ No nic mám hotový Check In přes web, tak na letiště nemusíme tolik pospíchat. Cesta nám nakonec trvá trochu déle než jsem očekával, ale i tak v 9,30 to stačí. Batoh odhodím u přepážky č.162 a jdu do bezcelní zony. Tam kupuju láhev becherovky (to ještě nevíte co mi ta flaška přidělá starostí :) pro bratrova bývalého spolužáka, který se o mě postará až se vrátím z Whistleru do Vancouveru.

Blíží se čas odletu a tak se přesouvám ke gatu, kde čeká dalších asi 80 lidí. Jelikož není ještě povolen vstup na palubu, využívám nedaleký bar, kde si dávám malé presso za 110Kč. Zanedlouho nás pustí do letadla a nastupujeme do Airbusu A319, pravděpodobně staršího data výroby, neboť jeho kožený interiér nevypadá nejnovějc. Jelikož let do Londýna trvá zhruba dvě hodiny, dostáváme asi půl hodiny po startu velmi lehké občerstvení v podobě džusu a pytlíku brambůrek.

Airbus A319 British Airways

Občerstvení

Cesta uteče velmi rychle, ale nakonec dosedáme na runway letiště Heathrow asi s půl hodinovým zpožděním, jelikož sme museli udělat tři kolečka ve vduchu než nás pustili na přistání. Bylo zajímavý sledovat před námi dvě letadla a za námi další dvě.

Kroužíme nad Heathrow

Průchod od letadla před security do odletové haly C terminálu 5 byl velmi rychlý o to více času mi teď zbývá na poflakování se zde. Alespoň u stánku Havana Club jsem se zastavil na panáčka :) Nicméně obchůdky jsem prošel velmi rychle, pak jsem vyzkoušel připojení přes WiFi, ale jen samé placené a tak jsem zamířil na Customer service, abych se optal jak se dostanu ven z terminálu na vzduch. Velmi ochotná paní, zavolala securiťáka, který nás musí vyvést ven a cestou zpět musíme projít opět přes prohlídku. Přitom mi sdělila, že můj let bude mít půlhodinové zpoždění z neznámého důvodu.

Havana Club

Ještě tu nejsem ani hodinu a už mě to tu nebaví nicméně při čekání na securiťáka se dávám do řeči s amíkem Timem a tak zabijeme společně skoro dvě hodiny venku. Shodli jsme se, že tu maj jídlo předražený ještě víc než v Praze, ale nakonec mě stějně dostihne hlad a tak si sedáme na chvíli do tepla příletové haly na toast, velkou kávu a čokoládový muffin.

Sendvič, káva a muffin

Tim dál pokračuje do Jihoafrický republiky, odkud popluje lodí na ropnou věž, ale letí mu to až v sedm. Jelikož jsou jíž čtyři hodiny odpoledne, nedá mi to a jdu se podívat jak je to s mým letem. K mému překvapení mi sdělí na přepážce, že žádné zpoždění letu se nekoná a že už bych měl být pomalu u gate, která se nachází v jiné budově. A tak rychle sbíhám o patro níž na vláček, který mě převeze ke gatu B45.

Boeing 747-400

Správný gate jsem našel a tam již čekalo dalších asi 350 lidí, jelikož nás čeká let v Jumbu (aneb Boeing 747-400). Odkládám si tašku z Duty Free a fotim Jumbo, které na nás již čeká. Zanedlouho zavelí, že již můžeme nastupovat. A tak se pomalu suneme do letadla. Moje sedadlo 41K u okýnka je až v zadní části letadla a tak to chvíli trvá než se dostanu přes ostatní lidi až dozadu. Najednou si uvědomím, že krom brašny s foťákem a brašny s notebookem jsem měl ještě něco v ruce a teď mi to chybí. Sakra já tam nechal tu igelitku jak sem fotil letadla. Panika, že budu zdržovat. Vyrazil jsem tedy zpět proti proudu ostatních lidí za letuškou, kterou jsem tam chtěl poslat, ale ta měla jiný plán. Prorazila mi cestu skrz letadlo a vypustila mě zpátky ať si pro ní skočim. Ha taška, je na svém místě, ale už se okolo poflakoval uklízeč s tím, že to vyhodí, jak ostatně hlásili v rozhlase.

Láhve becherovky by byla škoda, ale krom toho jsem měl v té tašce i rukavice, kulicha a cestovní balíček se špuntama do uší. Tak teď zas zpátky do letadla až nakonec. Cestou ještě zdržují dvě slečny, které poněkud přeplnily příruční zavazadlo a teď se jim to nevejde do schránky nad sedadly. Nakonec mě aspoň nechaj projít.

Na to že byl odlet plánován na 16:55 tak z runwaye startujeme až v 17:52. Trochu mě děsí ten čas, neboť ve Vancouveru mám jen 1,5hod než mi jede autobusový spoj do Whistleru. Nicméně flight info na monitoru nedlouho po startu ukazuje, že poletíme zrhuba 9hodin a přiletíme jen asi s 10min zpožděním.

Začíná na mě doléhat únava, ale ještě počkám než přinesou jídlo. K jídlu si vybírám kuřecí maso s bramborovou kaší a hráškem, jako desert se podává vanilkové créme brulée. Před jídlem jsem stihnul ještě jednoho Honzu Procházku s colou, po jídle si dávám ještě jednoho a snažím se trochu prospat. I když místa nemám mnoho, přijde mi, že opěradlo se dá sklopit více než jinde. Ale stejně mě napadají myšlenky na business class :) No nic...snažím se podřimovat a nakonec se budim asi 2,5hod před příletem, akorát když přilétáme nad kandské území, které stejně přes mraky není vidět.

Vytahuji tedy notebook, objednávám dalšího Procházku a snažím se sepsat tento článek. Zbývá nám asi 2hod, takže se zanedlouho bude podávat večeře. No večeře....dostali jsme sandvič a Kit Kat...nedá se nic dělat, musím zbytek energie doplnit Honzou Procházkou a tak si jdu stoupnout do chodbičky jakože k baru :) Zbývá asi půl hodiny do přistání, tak se odeberu na svoje místo. Venku už je tma, ačkoliv když jsme přilétali nad kanadské území tak slunce ještě vykukovalo. Venku není nic vidět, ale je cítit, že se chystáme na přistání....stále není nic vidět a najednou drc a sme na runwayi :)

Přichází chvíle pravdy u imigračního úředníka, který si vyžádá postupně jednotlivé doklady, vyplněnou kartu z letadla a vyptává a na různé detaily cesty, jako například jestli znám někoho v Kanadě, odpovídám, že ne a v tu chvíli si všimne malého papírku, na kterém mám napsaný kontakt na kamarádova kamaráda, který pracuje ve Four Seasons resortu Whistler. Snažím se to okecat a za chvíli mě již pouští pro zavazadlo. Opět všichni lidi stojej přilepený na karusel, jako kdyby jim mělo něco utýct. Čekám na zavazadlo...a tomu se pořád nechce. Vzhledem k tomu, že mám asi za půl hodiny odjíždět busem, tak mi to nepřijde moc ftipný :( Konečně se objevil můj batůžek a tak spěchám ven, kde by měla být přepážka Pacific Couch Lines, tam mi paní předá lístek a venku již autobus čeká připraven.

Bus do Whistleru

Cesta autobusem zabrala asi 2hodiny a 20 minut a byť se snažím nezaspat výstupní stanici, nakonec si cestou zdřímnu. Po několika zastávkách u jiných hotelů, vystupuju v cíli mého dnešního putování - 4* Cascade Lodge. Slečna na Check Inu byla milá, předala mi všechny potřebné dokumenty, včetně skipasu a šel jsem na pokoj. Pak jsem ještě vyrazil nafotit nějaké noční fotky Whisteru, ale jelikož pršelo, tak se nedalo fotit.

Můj pokojíček

Komentáře  

#2 Guest 2013-01-31 17:06
Parada, vypada to jak kdyby nikde nikdo nebyl ;-) uz se tesim na pokracovani!
Citovat
#1 ***Happy*** 2013-01-31 17:05
No to je paráda. To se fakt v Krkonoších nebo na Šumavě nepodaří :D
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit