3.4.2011 - Amman - Aqaba - Pharao Island - Aqaba - Amman


Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Naštěstí dnešní den neskončil tak jak začal. Včera jsme pro jistotu nařídili oba mobilní telefony, abychom opravdu vstali ve čtyři hodiny ráno a v pět seděli v autě, jelikož cesta do Aqaby je dlouhá a náročná. Takže mě v 5:04 budí Pája celý vyděšený, že je pět a že jsme již měli vyrážet. V ten moment zvoní můj budík. Proč ani jeden nezazvonil podle plánu nám není jasné doteď. Kontaktní čočky jsem nikdy nenasadil rychleji, oholení a úprk před hotel nám nezabral víc jak patnáct minut. Ještě jsme přibrzdili na lobby, kde bylo připravené pohoštění pro hosty, kteří opouštějí hotel brzy ráno a nechtějí se zdržovat snídaní. Připravit dvě kávy, do každé tváře jeden muffin, každý banán a jablko do ruky a už jsme se soukali do autíčka. 5:30 již pískají gumy a Sunník chvátá směr dálnice. Ještě přibržďujeme na dotankování, abychom nemuseli tankovat cestou nazpět. Bohužel tentokrát Pájovi počty o 150km nevyšly (o tom později). Čekalo nás 320km a nějaké dopravní značky o rychlosti pro nás byly spíše orientační. Nejdůležitější značka je zde "POZOR RETARDER" a na ten si opravdu musíte dát pozor, protože jsou nejen ve městech, ale i na dálnicích a u policejních check pointů. Z města se vyřítíme 140kou a máme do rozednění radost jak nám cesta pěkně ubíhá pod koly. Jakmile se začalo rozednívat, probudila se i naše peristaltika a hledat zde podél dálnice místo, na které není vidět je mission impossible, protože všude podél dálnice je poušť.

Sunník nedaleko dálnice

V Aqabě jsme byli očekáváni v 9:45, ale díky Pájově "spanilé" jízdě jsme již v 9:05 stáli na recepci potápěčského centra. Zahlásili jsme, že s námi mohou počítat a šli se na parkoviště najíst do auta. Zaplatili jsme domluvenou cenu 50JOD/osoba za potop, 25JOD za zapůjčení podvodního fotoaparátu a 37JOD/osoba za výlet na egyptský Pharao Island. Téměř na čas nám byl přidělen mladý dive master, jehož jméno jsme zapomněli ihned jak ho vyslovil. Naším vozem jsme všichni odjeli do centra soukromých apartmánů Tala bay, kde jsme v němém úžasu pozorovali soukromé rezidence, před kterými se majestátně na vlnkách pohupovaly nádherné jachty.

Jachta v Tala Bay

Péťa v Tala Bay

V deset hodin k jednomu z přístavních mol přistála pirátská loď Aladin. Z té vystoupil človíček se seznamem lidí, kterým společnost Sindibad zajišťovala VISA do Egypta. Rychlým pohledem přes rameno asi 160cm vysokého "námořníka" Pája našel naše jména a my nastupovali jako první. Vybrali jsme si nejlepší místa na přídi lodi, která se ukázala jako strategická, jelikož jsme měli nejen krásný, panoramatický výhled, pohodlná lehátka a příjemnou společnost, ale byla zde již i připravena potápěčská výstroj.

Pája nastupuje na loď jménem Aladin

Na přídi lodi

Cesta z Jordánska do Egypta nám zabrala nádherně strávenou hodinku a čtvrt. Proplouvali jsme kolem "zaparkovaných" nákladních lodí a vlnky nás jemně pohupovaly.

Nákladní loď

Po přistání jsem zaslechl angličtinu a domluvil se s onou skupinkou, že jim nebude vadit naše připojení, protože měli průvodce. Prohlídka ostrova nám zabrala asi 45 minut. Na ostrově totiž není nic jiného než pevnost, která byla jednou z mnoha, které Jordánsko a později Křižáci využívali ke kontrole obchodní cesty skrz dnešní Aqabský záliv.

Hrad na Faraonově ostrově

Pája na hradě

Péťa pod hradem

Na ostrově... Tedy on je to spíš ostrůvek, jelikož po obvodu ho obejdete za zhruba 30 min. Nuže, na tom ostrově mají dokonce i přírodní jezírko. Krása, řekli byste. Něco úžasného pro osvěžení. Jenže chyba lávky. Ono jezírko je propojeno s mořem a při přílivu se někdy stane, že se do něj mimo obyčených ryb dostnou i ty jedovaté. Tudíž, následoval návrat na loď a její zakotvení několik desítek metrů stranou od ostrova.

Péťa pod hradem

Tam jsme se oblékli do přiléhavých neoprenových oblečků, ve kterých jsme oba vypadali jako bychom navštěvovali posilovnu několikrát týdně. Neoprény nás nejen těsně sevřely, ale také vytlačily náš přebytečný tuk do vyšších partií. Navlékli jsme se do vest připnuli závaží a na kraji lodi se obuli do ploutví. Nasadili jsme brýle a co následovalo, posuďte sami.

Pája v neoprénu

Pája a Péťa pod vodou

Korál

Korál a rybičky

Kvíz : najdi rybu
Schovaná ryba

Rybička

Nemo a Nemo

Rybičky

Již jsme nebyli tak nervózní a tak jsme v pohodě zvládli 40 minut pod hladinou, max. v hloubce 14 metrů nádherný potop a ještě nám v lahvích zbylo zhruba na 5 minut (plus samozřejmě bezpečnostní záloha). Po vysvléknutí a osprchování již po lodi voněl oběd. Na přídi se grilovalo maso, saláty a přílohy byly naservírované na kryté zádi spolu s nabídkou nealkoholických nápojů. Oběd jsme si vychutnali pěkně v poloze ležmo.

Obídek na lodi

Asi půl hodiny po obědě jsme vytáhli kotvu a vyrazili směr Aqaba a z tamnějšího přístavu nás mikrobusem odvezli zpět do Tala Bay, kde jsme měli zaparkovaného Sunníka.

V kanceláři společnosti Jordan diving center jsme si vyzvedli CD s naším podvodním zážitkem a po nákupu Red Bullů na cestu (4ks za 5JOD) bylo načase rozloučit se s Aqabou. Při výjezdu nad město a rozloučení posledním pohledem na moře, se nám ve zpětném zrcátku objevila nádherná scéna.

Západ slunce v zrcátku

Před námi opět 320km a my diskutujeme a probíráme dnešní den. Zážitky a pocity se mísí a příjemná únava korunuje skvělý den. Nespat, nespat, nespat! Pája je za statečného a hodlá řídit, dokud to půjde. Nešlo to dlouho. Po dvou a půl hodinách nám jaksi začal docházet benzín. "Hladové oko" se hlásilo o příděl a Pája přemlouval našeho plechového společníka, aby ještě vydržel. Podle GPSky byla nejbližší čerpací stanice 25km nazpátek. Další možnost byla sjet po 15km z dálnice a dalších 23km jet pouští. Pája se rozhodl risknout jet delší trasu vpřed než zpátky. Na výjezdu z dálnice jsme si ale nebyli jistí, zda nebude lepší, když nám dojde benzín na dálnici, kde budeme mít nějakou šanci, že nám v případě potřeby někdo eventuelně zastaví, než riskovat poušť a beznadějné tlačení a čekání na zázrak. Že nedojedeme k pumpě 78km na naší dálnici bylo jasné. Jenže to by to nesměl být Pája. Když jsme projeli asi třetí vesnici a už se pomalu vzávali naděje, vjeli jsme do další vesnice s tím, že prostě někoho o benzín uprosíme a uplatíme ho, odbočil Pája ze silnice. Chtěl zajet k domku, kde parkoval náklaďák a co byste řekli? Za nákladním autem byly schované dva nenápadné stojany s benzínem. Řídit kdokoliv jiný, došel by mu benzín, dostal by pokutu za stání na dálnici a ještě by ho někdo okradl. Ale mýho bráchu? Ha ha ha... Zbytek cesty již proběhl v klidu. Pája natankoval 10,5l benzínu za 6,5JOD a vyměnili jsme si úlohy. "Teď to můžeš hnát jak o život" pronesl, evidentně spokojený s tím jak vše klaplo. "Máš to 150 před hotel, tak to ti musí stačit." Stačilo. Jen nevíme, zda zítra chlapík z půjčovny dokáže nastartovat. Sunník jako by věděl, že se s námi touto jízdou loučí, vysál benzín do poslední kapky. V půl jedenácté jsme na baru a dopřáváme si studenou kolu a prohlídku dnešních fotek.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit