Dnešní ráno začalo bojovkou. Pájovi se z nějakého důvodu neustále přeřizují hodiny na mobilu. Abychom vše stihli, nařídili jsme budík na sedmou ráno. Jenže po probuzení jsme netušili, jestli je opravdu sedmá nebo už osmá. Proto byl Pája vyslán na recepci, aby zjistil skutečný čas. Tady se zimní čas přeřizuje 1.dubna o půlnoci na jednu ráno. Takže jsme ještě měli nějakou chvilku než půjdeme na snídani. Protože jsme jen kousek od společnosti, která nás vezme na potápění, jeli jsme autem, aby bylo vidět, že nejsme žádné socky. V kanceláři jsme dostali amerického instruktora a ten nám vysvětlil základní pravidla potápění, ukázal nám jak se pod vodou máme dorozumívat, prohlédli jsme si katalog jedovatých ryb, složili jednoduchý testík, vyfasovali neopreny (Pája se do něho chudák nacpal obráceně, takže měl sice zapínání vepředu a cedulku v zadu, jenže jaksi kolena měl taky vzadu a prostě celý neopren musel svléct. Ještě, že si ho nevzal na ruby).
Instruktor si nás naložil do auta a odvezl na veřejnou pláž za městem. Tam už byl nachystaný zbytek výstroje. Oblékli jsme se a vyrazili do vody.
Ve vodě, jsme se obuli a navlékli brýle, odplavali na větší hloubku a vypustili vesty. Závaží, která jsme měli kolem pasu a já i ve vestě nás stáhla pod vodu asi do dvoumetrové hloubky, kde jsme se uvelebili na kolenou. Následovala praktická zkouška. Nejprve vždy instruktor předvedl co máme udělat a my pak po jednom opakovali. Museli jsme napustit vodu do brýlí a následně ji dostat ven, poté vyndat automatiku na dýchání a najít jí. Automatiku jsme pak z pusy vyndali ještě dvakrát, abychom si zkusili jak se zbavit vody z úst, pokud by nám vypadla. Nakonec následovala zkouška, při které jsme simulovali nedostatek vzduchu a vzali si náhradní automatiku jeden od druhého. Byli jsme pochváleni a následujíc instruktora, jsme pomalu začali sestupovat podél svažujícího se dna. Ze začátku jsme nevěděli co dřív. Hlídat dýchání, hloubku, sledovat korály nebo ryby? Byla to ohromující nádhera a hloubkoměr mi ukazoval max. 14metrů. Viděli jsme několik jedovatých ryb. Všude plavalo spousty Nemů a jejich tatínků Merlinů (to víte, rozeznat je je trošku problém) taky jsme zahlédli jejich kamarádky Dory. A těch všemožných korálů... Láhev jsme vydýchali za 30min. a tak nás instruktor pomalu vyhnal ven.
Asi za půl hodiny jsme naskládali vše do dodávky a převezli nás na jinou pláž, kde nás čekal druhý potop. Zde jsme měli instruktora a jednoho divemastera a přidali k nám ještě další tři potápníky.
Nějaký čas zabraly přípravy a kontrola výstroje.
Pak jsme se vydali směrem k moři a hurá pohoupat na vlnkách, než jsme opět vypustili vzduch z vest a začali klesat ke dnu. I v této lokalitě jsme nestačili vyjít z úžasu. Snad stovky různých ryb, rybek a rybiček, různo- i jednobarevných, maličkých jako z akvárka ale prohlédl jsem si i rybu, která byla velikostí ke dvěma metrům a vážila odhadem skoro dva Páji. Neskutečný kolos. Zahlédli jsme i další jedovaté ryby a korál vysoký 4 metry. Tuto prohlídku jsme završili prohlídkou potopeného a již značně okorálovatého tanku se dvěma hlavněmi. Krásný zážitek, prohlížet si tank ze všech stran, hlavou dolů nebo naopak ležíc na zádech, pozorujíc zároveň tank i bubliny, unikající z automatiky. Protože jsme nebyli tak vystresovaní jako při prvním potopu a více jsme si tu nádheru vychutnávali, stačilo nám stejné množství vzduchu o cca 15min. déle. Dostali jsme od indtruktorů každý velkého chválíka (jednotka pochvaly), ale že máme co dohánět nám prozradil pohled na jeho budík ukazující tlak v lahvi. Spotřeboval za tu dobu totiž jen necelou polovinu toho co my. Pak nás odvezli zpátky do kanceláře, kde jsme se svlékli, vysprchovali a dostali ručníky. Byla nám nabídnuta káva a čaj. Stejná společnost nám v neděli zajistí další potop u břehů Egypta. Zaplatili jsme domluvených 160JOD (cca 4120kč), naskočili do auta a popojeli dvě ulice do hotelu. Tam jsme padli do postelí a v sedm to vypadá, že vyrazíme do města lovit obědovečeři. V tom rozrušení jsme se totiž nějak opoměli najíst. Jinak abyste si udělali trošku představu, tak dnes byl slunečný den, slabý severozápadní vítr a teplota 32°C.
Cestou na večeři jsme procházeli úzké uličky plné obchodníků se vším, co vás napadne. Od mixérů po ponožky. U jednoho krámku zastavujeme a já si kupuji pásek do kalhot. Klučina chce tři JODíky, brácha smlouvá na dva. Kolem nás se utvoří malý hlouček a všichni nám lámanou angličtinou vysvětlují "GOOD PRICE". Mezitím jsme však z hloučku zahlédli jiného muže, který si rovněž koupil pásek, podal prodejci 2JOD a ten mu vrátil nějakou minci. Pája neváhá a upozorňuje, že to viděl. Nakonec se dohodneme na 2,5JOD. I tak je to na naše poměry dobrá cena.
K večeři máme na ulici objednaný kuřecí Kebab a k tomu usrkáváme pití z plechu. Je nám příjemně a probíráme dnešní podmořský život.
Zítra nás čeká opět dlouhý den, během kterého zavítáme opět mezi místní pamětihodnosti a cílem bude opět Four Seasons v Ammanu. Máte se na co těšit, protože přiložíme mnoho zajímavých obrázků z naší cesty.