Ráno začalo báječně. V půl deváté zazvonil budík a hned v devět přišel room servis. Večer jsme si objednali na ráno pěkně kávičku. Jako prezent jsme dostali pár cookies.
Plán byl po snídani vyrazit na nákup bot na večerní squash a pak zpátky do hotelu promyslet průběh dalších dní. Jenže co čert nechtěl. Hned vedle nákupního centra královské muzeum automobilů. Rozhodnutí padlo. Půjdeme do muzea, pak koupíme boty a tradá na hotel. Protože jsme vstali brzy a byli nažhaveni na auťáky, vyrazili jsme jako rakety po jedenácté hodině. Vždyť máme dovču, tak kam spěchat, že?
Neuváženě jsme požádali dveřníka o taxi a řekli mu kam chceme. Cesta kamkoliv po Ammánu vás vyjde plus mínus 2JOD (56Kč). My sice jeli Mercedesem "E" class, ale pořád taxíkem. No, platili jsme 6JOD. Trošku znechuceně jsme zaplatili a vyrazili k muzeu. Security u brány arálu, ve kterém se muzeum nachází, nás upozornili na právě začínající oslavu něčeho co má něco s místním králem a že muzeum automobilů bude otevřeno od čtyř do sedmi hodin, ale dětské muzeum hned vedle je dnes otevřeno zdarma. Hmmmmm... Dětské muzeum, ohrnovali jsme nosíky, to bude terno. Tak se aspoň projdeme kolem, nafotíme stavby a královské zahrady a půjdeme.
Když už to bylo ale zadarmo, tak jsme si řekli, že na dětskou výstavu alespoň nakoukneme, že nás to nezdrží. Zdrželo. Odcházeli jsme po druhé hodině a to jsme konec víceméně jen prošli a moc se nezastavovali. Pohráli jsme si dosyta. Vyprávět se to vše nedá, prohlédněte si naše hraní v galerii.
Po prohlídce bylo načase dojít konečně pro ty boty, jestli chceme večer jít hrát. Prošli jsme zahradami, kolem sídla místopředsedy vlády, kolem jásajícího a tančícího davu snad tisíců jordánců s vlajkami i vlaječkami, v pyžamech i v oblecích. Někteří si dokonce hráli na spidermany a vylezli až na sloupy veřejného osvětlení.
V prvním obchoďáku s názvem City mall jsme zamířili rovnou do sektoru fast foodů. Objednali jsme si ohromnou pizzu v obrovské krabici a celou jí snědli až nám praskaly knoflíky u kalhot. Polovina pizzy bylo kuřecí barbecue a druhá polovina byla s něčím a se sýrem s majonézovou ozdobou. Obě půlky byli mňamózní. Zapili jsme to plechovkovou Mirindou a nasyceni vyrazili dál. Když jsem si koupil boty (Adidas 51JOD), přidal jsem do kočíku ještě trenýrky (21JOD) ať to má styl. Pájovi žádné boty nebyly, takže jsme chtěli zkusit obchoďák hned vedle. No vedle. Procházkou 20min. Zjistili jsme ale, že se nám lepí rty k sobě, protože kromě ranní kávy a plechovky Mirindy jsme nic nepili. Takže jsme zamířili rovnou do Carrefouru, jenže po nějakém pití ani stopy. Teprve při odchodu jsme uviděli, že tenhle Carrefour má dvě patra a nápoje jsou v tom dolním.
Do druhého obchodního domu, který se jmenuje Mecca mall, jsme dorazili něco po půl páté. Že se do muzea aut nedostaneme už bylo jasné. Chtěli jsme udělat vyjímku a projít tenhle dům obráceně. Od zdola nahoru. Jenže hned v prvním patře Pája zamířil rovnou do Adidasu. Nakonec si vybral boty, které už si zkoušel předtím (49JOD asi.......) a aby mu to nebylo líto, koupil jsem podobné trenýrky i jemu (27JOD). Bylo po páté a v hotelu nás čekal od sedmi hodin squash, takže jsme se odebrali k východu. Před obchoďákem stálo asi padesát taxíků. Stejně jako na letišti se i zde motal nějaký "naháněč", kterého jsme se zeptali kolik by nás stála cesta k hotelu. "6JODů", vypálil ze sebe okamžitě. "Tak to nám polib kapsu", reagoval Pája. Víc než 2 nedáme. Chlapík chvilku mlel něco o normální ceně, ale my už jsme měli jasno. Vyšli jsme směrem k hlavní silnici s tím, že si ulovíme nějakého "žluťáska" (mají tu všechna auta polepená žlutou folií - teda obvykle větší část vozu) přímo na ulici sami. Co se taxíků v Ammánu týče, tak se ani nemusíte snažit taxi hledat. Jelikož hromadná doprava tu funguje prapodivně, zastávky prakticky neexistují a autobusy zastavují na požádání či na zamávání, je město plné taxíků. Navíc jakmile takxikář vyhodnotí chodce jako potencionálního klienta, okamžitě troubí a brzdí u vás. Několik jsme jich odehnali, abychom si byli jisti, že nás nenaloží nějaký zbloudilý taxík od Mecca mallu za 6JODíků. Když jsme uznali, že teď pojedeme, stačilo jen kývnout a už jsme nastupovali. Taxikář na potřetí pochopil kam chceme jet a brácha mu nezapomněl připomenout, že by byl rád, kdyby vynuloval taxametr. Řidič tak pro kontrolu učinil a už jsme jeli.
Jízda autem po Ammánu je opravdové dobrodružství. Dopravní předpisy jak je známe od nás, tu prakticky neexistují. Nikoho nepřekvapí třeba 4 vozy vedle sebe na dvouproudé silnici, každý si zastaví kde potřebuje, i když tam právě není kam uhnuout. Jen před prapodivným manévrem zatroubí. Tady se troubí vlastně pořád. Zpětná zrcátka nepotřebujete, protože pokud se nahrnete někomu do pruhu, prostě jen zatroubí a pustí vás. Pokud vás nepustí, zatroubíte taky, aby věděl, že nehodláte uhnout a je to. Zásadně se odbočuje, předjíždí a uhýbá bez blinkru. Důležité je včas troubit. Až budete někdy stát v koloně nebo nadávat, že jsou u nás řidiči bezhohlední, tak si to vynásobte 50x a to nemáte ani hrubý odhad toho, co se děje na silnicích tady. Všechna auta a taxíky obzvlášť (ty troubí ještě na chodce a tím se jim nabízejí) mají úplně promačkaná místa na volantu, kde mají klakson. Jak vypadá nějaký ECHT taxi, jistě nafotíme později, protože o to vás nemůžeme připravit a taxikem se tu jezdí pořád, jelikož vše je až nechutně daleko. Jinak, my si chceme půjčit auto z půjčovny asi tak na pět dní, takže věřte, že až budeme odjíždět, budou všichni umět blikat, budou jezdit připoutaní a začnou radši i svítit ve dne. Ještě rádi.
Na hotelu jsme zhruba 17:45. Trocha odpočinku neuškodí (heslo této dovolené) a postel byla tak měkoučká... Ještě že jsme měli nařízené dva budíky.
V sedm už jsme dupali po kurtu, pak plavání, vířivka a dlooouhé odpočívání v župáncích na lehátku. Fotky budou později, nemůžete mít taky vše hned. Den utekl jako voda. Z jednoduchého plánu nezbylo nic. Hodili jsme se trošku do gala a vřítili se do Lobby baru, kde číšník u vchodu hezky pozdravil a zeptal se, zda nám bude vyhovovat stůl jako včera. Potvrdili jsme a odshouhlasili, že se dáme i to samé co včera.
Snad se vám zatím naše cesta líbí aspoň jako nám. Jen pro uklidnění všech doma, včera tu sice byla demonstrace, ale pouze na nějakém ministerstvu, protože se jim nelíbí nějaká reforma. Proti dnešním bouřlivým oslavám jen pár lidí a proběhlo to celkem v klidu. Nic se tu neděje, je tu klid a pohodička. Pokud nepočítáte, že všichni Arabi řvou jak na lesy, když si povídají.